Velmi silně a dlouhodobě jim v tom napomáhají pravicoví žurnalisté, jako P.Páral. Obecně mohu souhlasit s jeho tezí, že nízký plat je lepší než dávka. Problémem ovšem je, jak nízký ten plat je. Pokud totiž je tak nízký, že rodina zaměstnaného k němu pobírá řadu sociálních dávek, pak je otázkou, jaká je vlastně motivace tohoto zaměstnance pracovat. Proto současná vláda a odbory trvají na postupném navyšování minimální mzdy. Mzdy, která by měla garantovat spravedlivou odměnu za vykonanou práci. A vůbec není pravda tvrzení, že růst minimální mzdy zvýší nezaměstnanost či sníží konkurenceschopnost ekonomiky. Právě opak je pravdou.
Podporujme zaměstnanost
Problémem pravice a neo-liberální politiky je, že upřednostňují zisky finančníků a podnikatelů před životní úrovní zaměstnanců. Důkazem je i tvrzení, že majitelům firem nezbývá, než šetřit na lidech. Tady je opět nutno dodat, že toto šetření na svých zaměstnancích jde na úkor sociálního systému té které země.
Například v loňském roce dosáhly sociální dávky v naší zemi výše 37 miliard korun. Je také otázkou, zda tato strategie nejde vůči samotným firmám, protože pokud se snižují reálné platy, navyšují se ceny, pak klesá koupěschopná poptávka obyvatelstva. Prostě nelze pouze stavět na exportu, ale je nutno podpořit stabilitu domácí poptávky. Bez ní těžko dojde k hospodářskému růstu země.
Tlak na snižování mezd či počtu zaměstnanců je logický z pohledu zvyšování produktivity práce a tím i konkurenceschopnosti firmy. Nicméně opět se zvyšující nezaměstnanost jde na bedra státu, protože nejen podpora v nezaměstnanosti zvyšuje jeho náklady, ale zejména scházejí tolik potřebné finance ve zdravotním pojištění a v důchodovém systému.
Proto je snahou vlády boj proti obrovské nezaměstnanosti a podpora zaměstnanosti. Jenže kromě vysoké nezaměstnanosti na tom není dobře ani trh práce. Nezajímavá a špatně placená práce nedostatečně motivuje nezaměstnané ke shánění práce. Ti raději opakovaně končí na úřadech práce či v šedé ekonomice. V řadě oborů, zejména v maloobchodě či ve službách je velikým nešvarem nedobrovolně krácený pracovní úvazek. Zaměstnancům prakticky nezbývá, než pracovat za méně peněz, přitom vytvořená pracovní místa jsou dotována úřady práce či jsou pokrývána krátkodobými brigádami.
Motivace pracovat
Jaké je tedy řešení. Mělo by platit, že pracující člověk by měl být ohodnocen tak, aby si nemusel chodit pro sociální dávky. Proto je důležitý tlak na zvýšení minimální mzdy a tím i tlak na zvyšování odměňování jako celku. Zkrácené úvazky by měly sloužit pro ty, kteří z jakýchkoliv důvodů nemohou pracovat na celý úvazek. Nezaměstnaní by měli být motivováni k nalezení si zaměstnání kombinací snižující se dávky v nezaměstnanosti v čase s možností přivýdělku při veřejných pracích či navyšování příspěvku při vhodné rekvalifikaci. Ale tato rekvalifikace musí vycházet z požadavků pracovního trhu v daném místě a ne z pohledu možností té které rekvalifikační firmy.
Ovšem totéž se týká školského systému, který by měl velmi pružně reagovat na požadavky trhu. Nelze nadále přihlížet tomu, jak ze škol vychází mladí absolventi, kteří končí na úřadech práce. Bez kvalifikace a bez perspektivy. Ke zvýšení zaměstnanosti je třeba i podpory investic a zejména z dlouhodobého pohledu výrob s vysokou přidanou hodnotou.
Je třeba přehodnotit systém podpory vědy, výzkumu a vývoje tak, aby byl efektivnější a přinášel konkrétní zlepšení v inovacích a ve zvýšení konkurenceschopnosti České republiky. Příkladem možného postupu je úzká kooperace veřejného a soukromého sektoru, zejména vysokých škol a českých firem, dlouhodobé plánování požadavků na modernizaci obrany a bezpečnosti, podpora exportu na nové zahraniční trhy, omezení překážek volného trhu a zejména služeb v Evropské unii a posílení transatlantické spolupráce, zejména v obchodě, výzkumu a vývoji.
Psali jsme:
MUDr. Olga Sehnalová, MBA
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: ČSSD
