Rozmohl se nám tu takový nešvar, abych to vyjádřil parafrází slov jednoho filmu, tvořícího porevoluční klasiku české kinematografie. A ten nešvar by se dal vyjádřit slovy - chci prachy, ale nechci poctivě makat. Nebo také, zaplať mi za službu, shrábnul jsem prachy, a pak každá výmluva dobrá. Proč jsem se rozhodl napsat tento článek? Svéráz této národní kultury má totiž, bohužel, multiplikativní efekty.
Když jsem se zdvořile u paní průvodčí před týdnem ohradil proti tomu, že domorodá odnož německého dopravce po ránu za skutečně mrazivého počasí v jednom z oddílů svého obstarožního spěšného vlaku netopila, dostalo se mi svérázné odpovědi. „Stěžujte si, my to hlásíme a nic se neděje. Zákazníky centrála občas vyslyší.“ Dále pak poučení, že druhý oddíl topí, ale je beznadějně plný, a ona že nemá specifikaci na opravu topení.
Vzhledem k tomu, že to v téže soupravě, kterou občas po ránu jezdím, bylo již potřetí za sebou, není třeba ani průměrného IQ, aby člověk pochopil, že je něco špatně. Špatně je především to, že se daný poskytovatel služeb rozhodl poskytovat je v stejně mizerné kvalitě, jako ten majoritní. Ten sice kupodivu v poslední době vesměs topí, ale zase nedoveze lidi tam, kam si zaplatili. Což je mnohem horší.
PhDr. JUDr. Milan Kryštof Čech, DBA
Tuto sobotu vpodvečer jsem pak zamýšlel cestovat z Prahy na Všetaty s naším majoritním dopravcem. Na nádraží Vysočany čekám na již ohlášený vlak. Z ampliónu mi strojový hlas ohlásí, že spoj je kvůli klimatickým podmínkám zrušen a že náhradní doprava není zavedena. Jdu se tedy na pokladnu zeptat, zda pojede alespoň příští vlak. Paní v teplu za sklem evidentně obtěžuji a říká, že neví. Když se nedám odbýt, dlouho nechápavě hledí do počítače a následně volá dispečerovi. Že prý ano.
Jako majitel roční pásmové jízdenky PID jsem se z mrazivého perónu alespoň Elefantem jiné linky přemístil na Masarykovo nádraží. Není to sice žádná výhra, doba C. K. Rakousko-uherských státních drah, kde pracovali mí předci a kdy na nádražích byly vytopené čekárny a tekoucí voda, pominula. Čekárna je pro současného provozovatele nádraží zřejmě sprosté slovo. A když už někam přece jen umístí lavičku, tak takovou, na které se pořádně sedět nedá, a na studeném peróně je to o nachlazení. Nepřátelská architektura není ale jeho výmysl. Ta je teď v módě i u protinožců. Takže je vlastně IN.
Reprezentuje Petr Fiala dobře Českou republiku?Anketa
Teď odbočím. Rozdělení někdejších ČSD na provozovatele železniční dopravní cesty a jednotlivé dopravce byl vpravdě geniální tah. Jeden se tak může vymlouvat na druhého, a nikdo za nic vůči zákazníkovi neodpovídá. Můj vlak, který se na Masarykově nádraží otáčí, přijel s asi 35minutovým zpožděním. Tolik času na otočku nemá, vyjel by tak s malým zpožděním, ale to by zdaleka nebylo to nejhorší.
Konečně sedím ve vlaku. Přijde průvodčí a oznámí, že doporučuje lidem, aby si vystoupili, že vlak končí v Praze-Čakovicích, a tam budou mrznout. U těch, co neposlechnou a nevystoupí, pak bez studu kontroloval jízdenky. Došlo k nehodě na přejezdu. Chápu. Za srážku s nešťasníkem nerespektujícím výstražná světla a závory, může většinou jen on. Jenže opět absolutně žádná snaha dopravce o řešení vzniklé krizové situace, kdy už ani druhý vlak v daném směru nepojede. Cestující jako by ho vůbec nezajímali. Radu vystoupit s bych spíš označil za provokaci, než za dobrou radu. A to nemluvím o těch, kteří mají časově omezenou jízdenku PID nebo jízdenku ČD. Ta těm šťastnějším, kteří budou moci domů dojet alespoň příměstskou autobusouvou linkou PID, bude k ničemu a zaplatí znovu.
Kdybych byl hostinským, pronajal bych si některou z mála zbývajících nádražních restaurací. Vše bych si od hostů nechal platit předem. A jak by mi tam přišel místo místního opilce nějaký „ajznbón“ (pro výrazu neznalé - zaměstnanec drah), uchopil bych vedle výčepu nachystanou basebalovou pálku a nekompromisně ho vyhnal z lokálu. Jistě, bylo by to hrubě nezákonné, to uznávám. Ale nechat si zaplatit za neposkytnutou službu je rovněž špatně.
A krádež je to dokonce hned dvojnásobná. Krádež času a krádež peněz. Peníze se někomu, kdo je ochoten vynaložit značné úsilí a čas, možná nakonec podaří vymoci zpět. Ztracený čas ale nikoli. A pro ty, kteří se budou zaklínat pár vločkami sněhu a několika málo stupni pod nulou a nazývat to v prosinci nepříznivými klimatickými podminkami, doporučuji, aby se vydali na exkurzi někam na sever do USA, Kanady nebo evropských severských zemí. Pak by možná pochopili, co je to zima.
Psali jsme:
Článek byl převzat z Profilu PhDr. JUDr. Milan Kryštof Čech, DBA
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
