I když živnostníci poctivě platí koncesionářské poplatky, zdaleka to nestačí. Autorské svazy tvrdí, že v momentě, kdy je rádio zapnuto v provozovně, kam chodí zákazníci, jedná se o veřejnou produkci a tím pádem musí živnostníci platit jako mourovatí. Přesto, že má dané rádio s autorskými společnostmi své vlastní smlouvy a autorská práva, mají živnostníci platit podruhé.

Je to v celku dobrý byznys. Příkladem takové situace je případ majitelky kadeřnictví, která měla ve své provozovně zapnuté rádio jako zvukovou kulisu. Jednoho dne k ní přišla kontrola. Paní si myslela, že má vše v pořádku. OSA v té době platila 1500 Kč ročně, což není zrovna málo. Navíc zaplatila i koncesionářský poplatek Českému rozhlasu, 540 Kč. Kontrola však nebyla z OSA, ale z Intergramu, což zásadně změnilo situaci. Zástupci Intergramu majitelce kadeřnictví oznámili, že oni zastupují jiné autory než OSA, a tak musí platit i jim. Majitelka kadeřnictví se však nedala a kontrolorům řekla, že je to pouze zvuková kulisa, kterou si pouští pro sebe. Kontroloři však argumentovali tím, že jakmile rádio slyší příchozí lidé, jedná se o veřejnou produkci a ona bude muset zaplatit. Navíc jí to pomáhá vydělat více peněz a přivádí jí to i nové zákazníky. To majitelka kadeřnictví odmítla, ale smlouvu s Intergramem podepsala. Smířila se i s tím, že jí to bude ročně stát o další dva tisíce víc.

Šok ale nastal v momentě, kdy jí přišla avizovaná složenka na uhrazení částky, spolu s žádostí o uhrazení dlužné částky z předchozího roku, ne tedy jen od chvíle, kdy u ní byla provedena kontrola.  Když majitelka kadeřnictví do Intergramu zavolala, bylo jí řečeno, že může být ráda za to, že po ní nechtějí částku zpětně za celých dvacet let. Díky tomu byla majitelka malého kadeřnictví nucena zdražit své služby.