Úvodem bych chtěla říci, že když jsem včera tento bod navrhovala na pořad naší schůze, šlo o iniciativu, která vycházela nejen z mého politického přesvědčení a ze shody členů našeho poslaneckého klubu, který je dlouhodobě proizraelský, a samozřejmě vřelé vztahy a podpora těchto vřelých vztahů mezi Českou republikou a státem Izrael na podpoře jeho existence coby pilíře stability Blízkého východu a hráze bránící západní demokratické hodnoty a naši civilizaci v tomto neuralgickém geopolitickém bodě.

Do této chvíle se mi však dostalo i několika set pozitivních reakcí našich spoluobčanů, kteří kvitovali, že právě na půdě Poslanecké sněmovny zazněl jasný hlas proti pacifistickým a pseudohumanistickým vlivům, jimž bohužel OSN a UNESCO, zdá se, podlehly, a jejichž politiku dnes prosazují.

Dovolím si tedy tvrdit, že zde nehovořím pouze za sebe či za poslanecký klub ODS, ale i za značnou část této Sněmovny a podle pozitivních e-mailů předpokládám, že i za poměrně značnou část naší populace, která nám v tomto našem konání vyjadřuje podporu.

Rezoluce výkonné rady UNESCO, která fakticky popírá vazby židovského národa a státu Izrael na takzvaná svatá místa, tedy Zeď nářků a Chrámovou horu, není bohužel první svého druhu. Již v dubnu letošního roku byl přijat obdobný text, popírající několikatisíciletou historii této lokality, mající evidentně za cíl odsoudit Izrael za jeho oprávněné nároky na její správu a křivě jej označit za agresora či okupantskou sílu.

Jsem přesvědčená, že je naší morální povinností postavit se této snaze o manipulativní výklad historie na odpor. Česká republika má svou vlastní neblahou historickou zkušenost s rozhodováním druhých o jejím osudu, o osudu jejího území a jejího národa.