Černochová (ODS): Ušli jsme obrovský kus cesty

Krásné dopoledne, dámy a pánové, vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové. Ušli jsme obrovský kus cesty a jsem velmi ráda, že se novela ústavního zákona o bezpečnosti České republiky dnes projednává ve svém třetím čtení a bude možné důstojně završit legislativní proces v Poslanecké sněmovně Parlamentu, na který legální držitelé zbraní s napětím čekají.

Podle jednání výboru Poslanecké sněmovny je většina parlamentních stran napříč politickým spektrem pro přijetí této novely ústavního zákona. A jsem i velmi potěšena a děkuji za to, že se nám předkladatelům tohoto návrhu podařilo rozptýlit řadu pochybností velké části odpůrců tohoto návrhu a že v obou výborech se našla většinová podpora.

Při představení této novely veřejnosti propukla poměrně veliká hysterie ze strany některých médií, které ačkoliv samotné problematice bohužel mnohdy nerozuměly, rády se vyjadřovali v duchu, že bude možné zastřelit teroristu, budou se rozdávat zbraně, vzniká český dodatek ústavy jak v USA, že stát rezignoval na ochranu vlastních občanů, český divoký západ, že tady vzniká prostor pro domobrany a lidové milice a lidé že si budou moci vzít výkon spravedlnosti do vlastních rukou, a tak dále a tak dále a tak dále.

Domnívám se, že řada věcí byla nakonec veřejnosti vysvětlena, uvedena na pravou míru a že již skončilo období neoprávněných útoků na legální držitele zbraní, kteří se jasně a legitimně staví proti implementaci směrnice Evropské unie o zbraních, která je absolutně restriktivní a jejímž dalším zpřísňováním v budoucnu se nikdo Bruselu už ani netají. Tohle je jenom začátek.

Jak jsem již řekla při projednávání návrhu v prvním čtení, předložená novela ústavního zákona o bezpečnosti České republiky je symbolem a deklarací důvěry státu v legální držitele zbraní a respektování jejich práva při splnění zákonných podmínek zbraň získat, zbraň vlastnit, zbraň nosit pro ochranu svou i svého okolí. Zároveň se jedná o pomyslný opěrný bod, ze kterého můžeme vycházet při dalších úpravách zákona o zbraních, které mohou zmírnit negativní dopady směrnice Evropské unie.

Otevřeně si přiznejme, že tato novela nepovede k zastavení absurdní zbraňové směrnice Evropské unie, ale je určitým prvním krokem, aby největší nesmysly v ní obsažené nezasáhly legální držitele zbraní. Jak jistě víte, Evropská unie je založena na několika pilířích různých politik. Jedním z nich je pilíř, kam spadá vnitřní bezpečnost států. Přesto lze vnitřní bezpečnost považovat za výsostné pole každé země a je jenom na nás, jakým způsobem si naši bezpečnost a obranu vybudujeme a jak chceme chránit naše občany.

Pokud se bude chtít legálně ozbrojený občan stát v budoucnu aktivní součástí bezpečnosti země, měl by mít k tomu možnost a v takovém případě je dle mého názoru částečně vyňat z dopadů směrnice. Už o tom hovořil pan předseda bezpečnostního výboru Váňa. Nutno podotknout, že směrnice v tomto znění, která byla nakonec přijata, vůbec neměla vzniknout. A naše vláda se měla od začátku proti ní s plnou vahou postavit místo toho, aby několik měsíců jenom přešlapovala na místě.

Následná aktivita nám byla v konečném důsledku už pak bohužel na nic. Jako jedna z navrhovatelek tohoto zákona jsem si dobře vědoma potřebností takovéhoto kroku, ačkoliv tato novela, jak říkám, absolutně v tom úplném pojetí přijetí směrnice Evropské unie nezabrání. Usnadní nám to ale určitě projednávání před Evropským soudním dvorem.

Dovolím si zmínit alespoň jednu z mnoha věcí, které, mám pocit, že jsou zároveň nevědomky, ale možná účelově upozaďovány. Už i na těch dvou čteních tady i z té naší debaty bylo jasné, že se hlavně točíme kolem délky zbraní, kolem zásobníků a že neřešíme to podstatné pro milovníky vojenské historie, pro naše muzea, pro lidi, kteří se nějakým způsobem tady podílí na připomínání historie a historických zbraní.

Nově se totiž budou muset registrovat i znehodnocené zbraně, zbraně poplašné a signální a také reprodukce historických zbraní, pokud se jedná o jedno nebo dvouranné tzv. předovky. Tato zmíněná nutnost registrace dosud volně držených zbraní, s nimiž je spojeno pouze minimální bezpečnostní riziko - a mimochodem Česká republika skutečně byla velmi dopředu s režimem znehodnocování zbraní - možná, kdyby se stejným způsobem jako v České republice znehodnocovaly zbraně jinde v Evropě, tak tady vůbec nebyl problém. Bohužel některé země zaspaly a pak, jak už to ta bývá, na základě principu kolektivní viny se řekne, že se znehodnocují zbraně špatně všude, přitom to není pravda.

Moderní reprodukce historických zbraní. To je věc, u které bych se chtěla zastavit, protože tady skutečně dochází k naprosté absurditě, že se tato směrnice bude dotýkat historických replik nebo původních historických zbraní. A když jsem zjišťovala nějaká čísla, kolika lidí by se to mohlo dotknout, tak si představte, že to bude číslo 11 350 reenactorů. A tahle směrnice zasahuje soukromý a klubový majetek odhadem v hodnotě přes 450 mil. korun. A to nemluvím o kulturních hodnotách, o historických konsekvencích. Mluvím jenom o lidech v tuto chvíli a o penězích, ale považuji za důležité, aby to tady takto zaznělo.

Řada z nás jezdí na různé historické přehlídky, někdy i jako komunální politici na nich přímo participujeme, ať už jako starostové, hejtmani, primátoři. A nevím, jestli nám dochází to, že vlastně se nově v případě, že by se implementovala tato směrnice, tak např. u rekonstrukce bitvy tří císařů u Slavkova, kde každoročně tato rekonstrukce bitvy probíhá, je tam vždy několik desítek tisíc lidí, kteří jsou nadšeni z toho, že se mohou podívat na nadšence v uniformách a připomenout si historii napoleonských válek, takže možná po implementaci této směrnice místo dobových pušek budou mít košťata? Už jsme to viděli ve Francii, kde se také francouzští vojáci ve starých uniformách účastnili jedné historické bitvy s košťaty v ruce. Tohle přece, vážené kolegyně a kolegové, nemůžeme dopustit. Nemůžeme dopustit to, že naše kulturní bohatství, spousta muzeí, které jsou v každém regionu, v každém kraji, by měla obrovský problém v podobě toho, že by si fyzické osoby musely opatřovat zbrojní průkaz a tyto zbraně by se musely registrovat. Umíte si představit registraci děla z napoleonských válek včetně jeho ukládání do předepsaného trezoru? Toto všechno v té absurdní směrnici je.

Jak uvádí samotné Ministerstvo vnitra, bezpečnostní rizika spojená s těmito zbraněmi, tedy se zbraněmi znehodnocenými, tedy s železem, které je na zdi, zbraněmi poplašnými a signálními a také s reprodukcemi historických zbraní, tak bezpečnostní rizika spojená s těmito zbraněmi jsou naprosto minimální a lze je efektivně řešit nikoliv administrativní povinností registrace, ale stanovením konkrétních technických specifikací. Tato opatření povedou k významné administrativní zátěži orgánů státu. Je to agenda civilní správy v oblasti zbraní. Ta by mohla, pokud jde o počet evidovaných zbraní, narůst až o 50 %! 50 % nárůst agendy! Chce tato vláda být skutečně alespoň na konci volebního období vládou, která nechce ještě více byrokraticky zatěžovat státní aparát? Doufám, že ano.

Na druhé straně lze odhadovat, že významný počet těchto zbraní nebude vůbec k registraci přinesen jejich držiteli např. v obavě z dalšího zpřísňování z důvodu prostého vzdoru, lidského vzdoru a protestu vůči této nové regulaci nebo z důvodu neinformovanosti.Tyto osoby tak budou opět z bezpečnostně naprosto irelevantních důvodů vystaveny riziku právních sankcí včetně možného trestně právního postihu.

Nevidím problém v tom, aby demokratický stát deklaroval prostřednictvím své ústavy právo občanů na legální držbu zbraní, pokud legislativní rámec držby zbraní dostatečně zaručuje, že držitelé zbraní budou bezúhonné, svéprávné, náležitě kvalifikované a poučené osoby, čemuž náš právní řád takřka bez chyby odpovídá. To znamená, že tady v tomto ohledu vůbec není třeba nic měnit. Nikdo, ani nadnárodní či mezivládní instituce, nám nemá právo diktovat, suverénnímu demokratickému státu, jakým způsobem chce zajišťovat svou obranu a svou bezpečnost, jakou důvěru má projevovat vůči svým prověřeným a bezúhonným občanům.

Naše historická zkušenost je jiná než v jiných zemích západní Evropy a přesto je možnost držet zbraň a to po splnění všech zákonných podmínek pro svoji bezpečnost právem každého občana České republiky. Není žádný důvod na této skutečnosti nic měnit, zvlášť s ohledem na to, že s praxí legální držby zbraní v naší zemi dosud nebyly žádné problémy. Samozřejmě ano, pamatujeme si i několik málo excesů, ale skutečně je to minimum. A když jsem viděla tu aktuální statistiku Ministerstva vnitra, tak kolegyně a kolegové, mám pro vás dobrou zprávu - počet trestných činů spáchaných legálními držiteli zbraní za rok 2016 klesl! My tady pořád uvádíme číslo 0,06, ale to číslo je teď 0,047 nebo něco kolem 0,05! Což i kdyby to bylo těch 0,06, tak je to skutečně zanedbatelné číslo.

Zákaz legální držby zbraní je a byl v mnoha případech součástí projevu nedemokratických a totalitních režimů, které tak eliminují případnou hrozbu nevole svých občanů s jejich perzekucí. Ani v době nesvobody nebyla řada občanů ochotná se své zbraně vzdát a vydat ji státu, a to pod rizikem daleko tvrdších sankcí - popravy, vyvraždění celých rodin atd. To je důkaz, že nepřiměřené restrikce povedou k jedinému - přechodu držitelů zbraní do ilegality, nárůstu černého trhu, ztrátě kontroly nad zbraněmi. Nízká kriminalita s legálně drženou střelnou zbraní je argumentem, proč k žádné restrikci nepřistupovat. Drakonická regulace legálního držení zbraní nevede k zabránění teroristickým útokům a k zajištění větší bezpečnosti. Naopak - a říkám to opakovaně - dává teroristům ještě více prostoru. Ozbrojené složky státu nemohou být vždy a všude, a to i kdybychom měli mnohonásobně více policistů, než je tomu dnes. Mezi ozbrojenými a bezpečnostními složkami a sbory s legálními držiteli zbraní by měla fungovat určitá symbióza a důvěra, případně se může rozvíjet i spolupráce mezi nimi navzájem, tak jak o tom hovořili mí předřečníci v případě branných spolků nebo spolků, které by se měly zabývat agendou spojenou s integrovaným záchranným systémem.

A není ani pravdou, že každý policista při vší úctě k nim je lépe vycvičen v zacházení se zbraní než například některý vycvičený civilní držitel legální zbraně. Taková je prostě realita a my, kteří občas na ty střelnice chodíme, toto víme a vidíme na vlastní oči.

Boj proti regulaci zbraní není o tom, aby byla možnost držet zbraň rozvolněna a aby se množství legálně držených zbraní zvýšilo. Cílem je zachovat současný stav netrestat ty, kteří splnili zákonné podmínky a jednají i nadále v souladu se zákonem, zbraně nezneužívají a prostě dodržují pravidla hry. Plošné restrikce nikam nevedou, vždy postihnou pouze ty poctivé a ti nepoctiví si cestu obcházení zákona prostě vždycky najdou. Vidíme to u EET, vidíme to u kontrolního hlášení a u mnoha dalších takových zásahů do naší nesvobody.Thomas Jefferson řekl: "Zákony, které zakazují nošení zbraní, jsou takové povahy, že odzbrojí pouze ty, kteří nejsou odhodláni ani nakloněni páchání zločinů."

Proto vám, vážené kolegyně a kolegové, děkuji za to, že jste tento bod napevno na dnešek zařadili, že jste přišli v počtu, který já snad pamatuji v roce 2013 na ustavujícím zasedání Poslanecké sněmovny, když jsme tady skládali všichni slib, a moc doufám a věřím a mám naději, stejně jako lidé, kteří nás sledují, že se nás tady dnes najde 120 poslanců a poslankyň, kteří pro tento návrh zvednou ruku. Já vám za to moc děkuji. (Potlesk z pravé části sálu.)