Cesta odpovědné společnosti: Mýtus Ruska jako všeho schopného agresora a původce všeho zla

Destruktivní ideologie již působí v plné síle

Nedávná střelba na slovenského premiéra jasně dokládá, že byla překročena další, zdá se jedna z posledních linií, za kterou je možné už úplně všechno. Těm, kdo připravují totalitní režim, se rozsvítila další zelená kontrolka. Ideologiemi podmíněný strach plodící nenávist dosáhl stupně, kdy existují jedinci schopní kvůli tomu vraždit a mnoho dalších jim za to tleská.

Když hnutí Cesta opakovaně varovalo před nástupem totality, bylo označováno jako apokalyptické či strašící lidi. Dnes to ale nevidí jen ten, kdo to nechce vidět. Nestačí tedy jen odsoudit tento hrůzný čin, je potřeba vidět celý sled příčin a následků a aktivně se tomuto trendu postavit.

Celá léta jsme byli svědky polarizace ve společnosti, která se projevovala navenek jako ostrakizování, souzení a odsuzování, vypínání nepohodlných médií, vyhazování z práce… za jiný (v podstatě konzervativní) názor. Bez ohledu na to, co říká Ústava. I slušní policisté, prokurátoři a soudci mlčeli. Média veřejné služby a další mainstreamová média tuto polarizaci živily a podněcovaly. Ve většinové společnosti jsme tento trend bohužel tolerovali, dobře praktikovaná salámová metoda a dobré bydlo stačilo k tomu, aby mlčící většina zůstala stranou.

Psychologicky každá ideologie (ostatně jako jakýkoli druh slepé víry) využívá toho, že člověk potřebuje „stůj co stůj“, aby svět byl vysvětlitelný a předvídatelný. Předkládá „pravdy“ a řešení problémů v oblastech nepoznaného, a stejně jako mýty nasvicuje realitu z jednoho úhlu pohledu, nepřipouští jiný a tím jaksi automaticky vytváří polaritu a obraz nepřítele.

Z pohledu elit je ideologie nástrojem na ovládání mas na principu „rozděluj a panuj“. Mechanismus je prostý: vytvořená ideologie se šíří v první fázi jako mem (memplex) a usídluje se v hlavách lidí jako pevné přesvědčení. Dostatečně dlouho a silně živené médii (dříve třeba v kostelích) vytvoří stav, kdy je možné ve vhodné situaci omezit nebo zrušit svobody druhých, ožebračit je, označit nepohodlné skupiny za nepřátele a řídit excitaci strachu a nenávisti podle konkrétních záměrů. Přitom se jedná o strach fiktivní nebo nepřiměřeně zveličený a uměle živený. Nejsnadněji ovlivnitelná je logicky mladá generace, proto je vždy použita k šíření a k prosazení nové ideologie. Stejný fanatický lesk v očích měli hitlerjugend, komsomolci, Maova mládež, komunističtí svazáci i dnešní Greta…

Hořká zkušenost z historie samozřejmě vytváří potenciál jakési imunitní reakce společnosti, proto není možné použít opakovaně již jednou zneužité ideologie (komunismus, fašismus). Proti nové ideologii ale není přednastavena imunitní odpověď společnosti, stejně jako není organismus připraven na nový typ viru a imunitní reakci si musí teprve vytvořit.

Co považujeme za současné nejrizikovější destruktivní ideologie a mýty?

Genderismus. Cílem elit je rozbít institut rodiny, jejich přirozenou sounáležitost a lásku a z jedinců vytvořit totálně sobecká individua bez kořenů, identity, a tedy snadno ovladatelná. Staví proti sobě muže a ženy, rodiče a děti… Snižuje schopnost a ochotu plodit děti. Působí především na páté prioritě – viz KOB / DVTR (ztráta vůle, soudržnosti, skrytá genocida).

Zelená ideologie. Zneužití bezpochyby správných tezí o ochraně ekosystému má za cíl omezit svobody (především mobilita), vysvětlit a obhájit chudnutí společnosti a omezit podnikání vyjma korporací (tento cíl ještě není příliš viditelný). Působí především na čtvrté prioritě (chudoba a nesvoboda).

Covid agenda a mýty s ní spojené. Cílem elit je vytvořit globální nástroje na ovládání (WHO, OSN…) celých států, omezit vliv národních vlád a dostat populaci pod permanentní strach o život a zdraví. Druhý cíl je snad jasný… Proběhlý test ukázal, jaká část populace je schopná podlehnout. Působí především na páté, sekundárně na čtvrté a třetí prioritě.

Mýtus o kapitalismu v jeho dnešní podobě. Idea, která ve své době přinášela skutečnou svobodu a civilizační rozmach, se změnila v korporátní fašismus a nástroj manipulace, ovládání a vytěžování zákazníka jako „zdroje“ svého druhu, kde rozhodně neplatí „náš zákazník, náš pán“. Elity drží tento mýtus jako svatý a usnadňují tím nástup totality. Působí na třetí prioritě.

Obdobně působí další mýty, např. o nadřazenosti kolektivního západu nebo pozitivním vlivu nadnárodních institucí. Cílem je podněcování jednak pocitu výlučnosti a „patření“ k někomu silnému, jednak akceptace procesu centralizace až do úrovně jediné celosvětové vlády mimo jakoukoli demokratickou kontrolu.

Mýtus Ruska jako všeho schopného agresora a původce všeho zla. Princip vyobrazení nepřítele a vybičování až k nenávisti má orwellovské rozměry. Vůbec nebere v úvahu řetězec příčin a následků, které k válce na Ukrajině vedly. Vůbec nebere v úvahu reálné cíle Ruska, stejně tak jeho politické, ekonomické a vojenské možnosti. Vůbec nebere v úvahu stoleté snahy USA rozbít jakoukoli snahu o spolupráci mez Ruskem a Německem (viz přednášky a publikace George Friedmanna) a za jakoukoli cenu oslabovat Rusko včetně ochotu kvůli tomu podněcovat a rozpoutávat války. Došli jsme tak daleko, že navrhovat mírová řešení je označováno za zradu… a Adolf se chechtá v hrobě, až se za břicho popadá. Cílem je připravit evropskou populaci na válku s tím, že největší zátěž ponesou Slované. Působí na šesté prioritě.

Zajímavé na tom všem je, že pokud někdo má tendenci podléhat jedné z ideologií, má tendenci podléhat všem. Obráceně to ale neplatí, když někdo odmítne některou z ideologií, může podlehnout jiné.

Plánovači skutečných globálních elit neponechali nic náhodě. Takovému dlouhodobému, propracovanému a konzistentnímu ideologickému tlaku nejspíš nečelila zatím asi žádná známá civilizace. To vše v situaci, kdy tři poválečné generace byly uspány bohatým, bezpečným životem v míru a ztratily citlivost k projevům symptomů totality (my Středoevropané jsme výjimkou).

Kdo tedy nese odpovědnost?

Samozřejmě střelec. Stejně tak ale novináři a redakce, které nejsou nestranné, ale prosazují konkrétní ideologie a jejich agendy a podporují a šíří negativní emoce. A neobtěžují se hledáním pravdy. Ještě ve větší míře to platí o politicích, kteří jsou povinni hledat konsenzuální řešení pro dobro obyvatel místo prosazování destruktivních ideologií (a mlaskání u koryt). Politici a média jsou hlavními nositeli memplexů.

Dopustili jsme to i my všichni, mlčící většina, naše mlčení to umožnilo. A samozřejmě největší odpovědnost nesou ti, kdo znají do hloubky lidskou psychiku, znají způsoby, jak ovládat jednání lidí a se statistickou jistotou vědí, co přijde, když spustí do informačního pole pečlivě připravená témata správně emočně zabarvená.

Co dělat?

S naprostou většinou těch, co podlehli výše uvedeným ideologiím nemá smysl dělat nic. Neuslyší žádný sebelepší argument, neuvidí logiku faktů. Nepřiznaný strach jim zatemnil rozum, kognitivní schopnosti klesly k nule. Těmto lidem je potřeba postavit se čelem. Pevné „a dost“ je nezbytné. Stejně jako kdysi Ježíš vyhodil směnárníky z chrámu, protože jinému „jazyku“ by nerozuměli.

Projevit v tuto chvíli osobní odvahu je nezbytné. Další příležitost již nemusíme mít.

Jako vždy v historii, nakonec rozhodne mlčící většina. Tam můžeme působit osobním příkladem a dodávat odvahu k projevení se, v případě potřeby něco dovysvětlit. A je vždy potřeba mít na paměti: „Není cesta k míru, mír je cesta“.

Předsednictvo hnutí Cesta