Chalupa (ANO): Iniciativa Přichází rozvědka a obavy České advokátní komory

Co je myšleno, věcně, nikoliv emotivně, formulací: „neúměrný růst Vojenského zpravodajství ve vztahu k občanům této země“

Česká advokátní komora (ČAK) se obává, aby nedošlo k narušení důvěrnosti komunikace mezi advokátem a klientem?

Vojenské zpravodajství (zpravodajské služby obecně) byly vytvořeny právě v zájmu ochrany a obrany zájmů toho kterého státu, respektive jeho občanů. V tomto smyslu jsou tyto služby budovány, a z peněz daňových poplatníků i hrazeny potřebné jak technologické, znalostní tak i personální kapacity. Souběžně je vyvářen i soubor legislativních norem, které tuto činnost ošetřují v jak v kontextu s nezbytným utajením, tak v kontextu s měnícími se bezpečnostními hrozbami. Vyvažují tedy jisté potřebné pravomoci moci výkonné se zájmy občanské společnosti. Legislativní normy také zajišťují kontrolu plnění těchto, společností svěřených, kompetencí.

Z podstaty práce zpravodajských služeb je řada aktivit a činností občanovi z logických důvodů nepřístupná, jinak by se nemohlo jednat o zpravodajské služby. Obdobné pravidlo platí i pro definice technických prostředků, které jsou podle ČAK vágní. A jaké jiné by mělo být specifikováno? Jsem poněkud konsternován faktem, že advokáti, vzdělaní lidé, nevnímají základní předpoklad účinné sebeobrany – tedy utajení parametrů technických prostředků tuto obranu zajišťující. Opak, tedy zveřejnění těchto parametrů by byl nejen hazard s onou požadovanou bezpečností, ale zejména doslova vyhození peněz daňových poplatníků použitých na pořízení technologií do kanálů. Je to zcela prosté a logické…to by tedy bylo podle ČAK politicky odpovědné? Skutečně si to myslíte?

A jen na okraj – i bez aktuálně projednávané novely Zákona o vojenském zpravodajství máme plné ruce práce s neutuchajícím přívalem tzv. „úniku informací“, vesele nám unikají informace i z chráněné důvěrné komunikace advokáta a klienta – odkud pak nám tyto informace unikají, že by i ze soudních spisů…….? Takže obava z potenciálního nebezpečí úniku informací je prezentována jaksi ex post, není to hrozba, je to bohužel každodenní realita, jinými slovy – což si raději zamést před vlastním prahem a přestat se děsit pravomocí Vojenského zpravodajství, přestat emotivně strašit tím, co je takřka standardní součástí našeho právního státu?

Vraťme se k meritu věci - státní moc tedy stanovuje i parametry hierarchie řízení, kompetencí, odpovědnosti a KONTROLY. V tomto konkrétním případě jde celkem o 5, slovy „pět“ nezávislých stupňů kontroly (ředitel, služby, ministr, parlament prostřednictvím Stále komise pro kontrolu, II. stupeň kontroly zpravodajských služeb a vláda + eventuálně moc soudní).

Je to tedy současně i vláda (státní moc), vzešlá z demokratických voleb v tom kterém volením období, která v zájmu celé společnosti mimo jiné stanovuje a vydává exekutivě i věcně příslušné úkoly. Pokud jde o legislativní zarámování činnosti zpravodajců, pak se mi, za aktuální situace, další eventuální diskuse o dalším zvyšování kontrol (tedy vršení kontrol kontroly kontrol) jeví skutečně jen jako ztráta času.

Rozhodně nejde o počet, ale o kvalitu jak zpravodajců, tak i vlastní kontroly a nevyhnutelně i kvality osob, které demokracie vynesla, nebo v budoucnu vynese, do mocenských struktur. Optimisticky doufám, že občané umožní vládnout v tom nejlepším slova smyslu lidem, kteří jim budou garantovat určitou jak morální, tak i odbornou kvalitu. Mimochodem – demokraticky získaný příslušný politický mandát pak těmto osobám umožňuje seznamovat se i s informacemi a dalším skutečnostmi, ke kterým opět občan, a je to tak v pořádku, nemá přístup. A znovu zdůrazňuji – toto vše se odehrává v prostředí demokratického, transparentního fungování společnosti. Také předpokládám, že těchto demokratických voleb se jako voliči jistě aktivně zúčastňují i signatáři Iniciativy, Piráti i členové ČAK, nehledě k tomu že se mohou zapojit přímo i do soutěže o získání politického vlivu a potřebného politického (zákonodárného) mandátu s možností nominovat do mocenských struktur osoby, které právě oni považují za kompetentní a které v tomto smyslu musí i veřejnost přesvědčit o své hodnotě pro občany, potažmo pro obranu státu, potažmo pro tvorbu norem práce zpravodajců. Pokud se jim to (dostat se do parlamentu) eventuálně nepodaří, jako mnohým dalším (včetně Hnutí ANO2011), pak jediné co se s tím dá dělat, je i přes nesouhlasný postoj respektovat tento fakt minimálně do dalších voleb – taková jsou pravidla hry a kruh se uzavírá.

Zasahovat do Internetu (globální digitální síť pro distribuci a sdílení digitálních dat) bez povolení soudu? Já svým způsobem, stejně jako miliony dalších uživatelů zasahuji do Internetu bez povolení soudu každý den – minimálně tím, že do ní distribuuji svá data (dokonce mohu sem tam i něco znepřístupnit, zablokovat, opravit, mohu i někoho pomluvit, mohu rozeslat virus……..jak vidíte, mohu mnoho a mohu se osobně domnívat, že moje chápání problému je správné. Je? Evidentně a opět zde chybí definice kritiků novely zákona toho, co si Iniciativa (a pan Bartoš, ČAK atp.) představuje pod pojmem zasahování do Internetu, ke kterému bych měl mít souhlas soudu. Chybí mi i jakékoliv legislativní upřesnění, striktně právního vydefinování a podložení kritizovaných problémů. Jinými slovy nejen tato formulace je natolik vágní a natolik zaměňující pojmy s dojmy, že nemá význam to jakkoli komentovat.

Co považuji za vysloveně manipulativní a nepřijatelné je formulace:…. „v praxi to bude znamenat, že zpravodajci budou moci číst naši poštu i soukromé zprávy, odposlouchávat naše telefonní hovory přes internet, sledovat nás na sociálních sítích, monitorovat námi navštěvované stránky a sledovat naše nákupy, přehrávaná videa a vyhodnocovat naše uživatelské zvyklosti.“

Jednoduše to NENÍ PRAVDA. Vojenské zpravodajství bude sledovat provoz na sítích ve smyslu sledování a vyhodnocování změn tohoto provozu na páteřních a tedy z vojenského pohledu strategických sítích operátorů (bez možnost tento provoz archivovat jako je tomu například ve vyspělé Velké Británii) v přímé souvislosti s úkolem zajistit kybernetickou obranu České republiky = včas zaznamenat možný kybernetický útok a provést taková opatření, aby naše země takovému útoku nepodlehla. Prosté a logické. Pokud jde o zpravodajskou práci s informaci v kontextu s koncovým uživatelem, tedy občanem a jeho aktivitami na „síti“ – pak k takovým úkonům bude muset Vojenské zpravodajství postupovat JEDNOZNAČNĚ v souladu s platnou legislativou a požádat soud o souhlas, což je nakonec standardně dodržováno i při legislativou akceptovaném provádění odposlechů ze strany např. PČR, BIS apod.

Kontext interpretace, vytrhávání ze souvislostí

Pokud pan Bartoš píše, že neznám kontext, pak mohu čtenáře ujistit, že kontext vnímám velmi dobře. Jen pro úplnost – jsem jeden z těch poslanců, který se této problematice věnoval i před vstupem do politiky, mimo jiné se jsem se v roce 2010 úspěšně zúčastnil konkursu na ředitele Národního centra kybernetické bezpečnosti, které bylo v té době ještě jen pouhou ambicí NBÚ. Takže nejsem v tomto oboru žádná rychlokvaška. To ale neznamená, že bych se jakkoli chtěl stavět do pozice skutečných odborníků, se kterými mám možnost věci velmi podrobně diskutovat, na to mám v sobě, oproti jiným, dost sebekritické pokory. Bohužel, pokud jsou informace vytrhávány z kontextu, pak lze zpochybňovat skutečně všechno. Ve světě jsou dnes běžně používány technologie, například v rámci boje proti terorismu, které rozeznávají nejen klíčová, bezpečnostními autoritami definovaná slova a kontext jejich užití, ale v reálném čase se vyhodnocují i hlasové vzorky a porovnávají se vzorky hlasů teroristů v databázích, technologie umí rozeznávat obličeje, způsob chůze atd, atd. Nemám z toho radost, nicméně je to výsledek vědeckotechnické revoluce, jde o logickou sebeobrannou reakci společnosti, respektive kapacit, které si společnost vytvořila (může vytvořit) proti hrozbám, které jsme si na sebe v podstatě sami postupně vymysleli a nyní musíme čelit hrozbě ze strany těch, kteří tyto civilizační výdobytky míní zneužít proti nám samotným. Nevím jak Piráti, ale rozhodně se nebudu na svět dívat růžovými brýlemi a žít v představách o tom, jak by bylo fajn, kdyby toto nebylo, tamto nebylo a všichni se měli rádi……

Říkat že „A“ je špatně, spustit kritiku bez toho, abych řekl „B“ je, vážení Piráti, jen na dvě věci. Zúčastnil se někdo z kritiků cvičení na Cyber Gym, či na polygonu MU v Brně? Zúčastnili jste se někdy nácviku specialistů pro řešení kybernetického útoku, víte, jak takový kybernetický útok probíhá, jak se projevuje, jakými postupy a v jakých časech se vyhodnocuje a jak se mu dá čelit? Jaké máme nástroje a jaké mohou být dopady na občany v okamžiku, kdy se to nezvládne? Piráti v několika větách, obecně, bez odborných argumentů a oponentury zpochybňuji znalosti a poznatky celé zpravodajské komunity a to nejen naší, ale i zkušenosti jiných zemí včetně Izraele, znalosti špičkových odborníků na kybernetickou bezpečnost, odbornou práci legislativců a politiků, kteří se věci dlouhodobě věnují. Podle Pirátů všechny tyto kapacity jsou úplně mimo a mají jediný zájem - šmírovat občany. To je přece úplný nesmysl. Mimochodem naše země je právě v tomto oboru hodnocena i takovými kapacitami, jako jsou Izraelci, jako jedna z nejlépe připravených a vybavených.

Před několika dny byly v TV záběry občanských nepokojů v Mexiku v souvislosti se zdražením pohonných hmot – takové nepokoje, kdy nakonec musí zasahovat armáda, jsou jen jedním z pravděpodobných důsledků efektivního kybernetického útoku na nepřipravený cíl. Na jedné straně tu začíná běžet vlna možného zpochybňování voleb, protože mohou být ovlivněny hybridní kampaní, kybernetickými útoky a ty samé subjekty, které tuto možnost velmi emotivně akcentují a poukazují na nutnou obranu demokracie, pak brání realizaci přiměřených opatření, aby se tak nestalo?

Kocourkov a evidentní neujasněnost priorit, nebo jinými slovy si tu někdo plete pojmy s dojmy – kdyby nešlo o bezpečnost nás všech, pak by to mohlo být i úsměvné, el v takové situaci bohužel nejsme.

Novela Zákona o Vojenském zpravodajství je oprávněným a nutným příspěvkem k zajištění klidného života každého z nás.