Nejprve se chci vyjádřit k neustále se opakujícímu, politicky zneužívanému klišé, že Hnutí ANO2011 politicky zneužilo (zneužívá) situace kolem „reorganizace“ Policie ČR. Musím konstatovat, že ten, kdo první upozornil na to, že s „reorganizací“ není něco v pořádku, byli státní zástupci. Pokud naši koaliční partneři tuto informaci odmítli politicky odpovědně zaregistrovat a „zpracovat“, pak Hnutí ANO2011 na svou odpovědnost za situaci v Polici ČR, respektive ohlášenou reorganizaci nerezignovalo a jak v souladu s příslušným ustanovením koaliční smlouvy tak v souladu se svou odpovědností a kompetencí vyvolalo diskusi k tomuto tématu, která byla ihned v zárodku tvrdě odmítnuta a zneužita k osočení Hnutí ANO2011 ze snahy politicky se vměšovat do kompetencí Policejního prezidenta. Jsem přesvědčen, že to co s vyhlášením reorganizace Policie ČR odehrálo, nepotřebuje další komentář a Hnutí ANO2011 se za svůj odpovědný postoj nemusí v žádném ohledu omlouvat.   

Nesouhlasím s tím, že reorganizace je již spuštěna a tedy není o čem diskutovat, přemýšlet (kolega Laudát). Že s reorganizací jako takovou, vzhledem k nezájmu premiéra a řady ministrů vlády už nic neuděláme, je evidentní. Ale nic nás nezbavuje povinnosti se zamýšlet nad tím, zda takovéto postupy a jednání politiků a představitelů moci výkonné jsou v souladu se služební i politickou odpovědností, zda je v pořádku, že se velmi zásadní věci, majících vliv na našeho všeobecnější občanského chápání toho, jak stát funguje, nedostává do vnitřní kolize s tím, jak si myslíme a cítíme, že by stát měl fungovat. A samozřejmě bychom z takového uvažování měli vyvodit minimálně takové závěry, aby v budoucnu takové postupy a jednání byly znemožněny, aby se neopakovaly.

K samotné tiskové konferenci - je přinejmenším úsměvné, že ministr vnitra s vážnou tváří, po necelých 4 dnech od zahájení reorganizace policie, hodnotí, že nový policejní „superúřad“ funguje dobře. Chápu, že panu ministrovi i jeho náměstkům a řediteli „superúřadu“ nezbývá, než se vyjadřovat tak, jak se vyjadřují, ale přece jen, pane ministře…..

Stejně tak mne zaujalo zcela vážně míněné konstatování, že mezi příslušníky ÚOKFK a ÚOOZ nedochází k žádným problémům – je to myslím zcela logické už jen vzhledem k tomu, že oba útvary a jejich expozitury nijak nezměnily své fyzické umístění a pravděpodobně ještě dlouho ani nezmění - z toho vyplývá, že policisté z obou útvarů v osobním kontaktu rozhodně nejsou.

Na začátku konference ministr upozornil, že v souvislosti s reformou policie odchází pouhých pět policistů s tím, že další dva až tři odchody jsou avizovány. V tomto velmi zjednodušeném konstatování mi především vadí určitá, evidentně promyšlená nesolidnost, totiž vynechání podstatné skutečnosti, že zdaleka nejde o „pouhých“ pět policistů – nejde totiž o běžné policisty, ale o špičkové odborníky, za které se bude (při současném obecném deficitu nejen odborníků, ale zároveň lidí kteří jsou motivovaní a dělají svou práci s plným nasazením) jen velmi složitě hledat odpovídající náhrada a za které jsme (za jejich kvalifikaci, platy, služební náležitosti), jako daňoví poplatníci, zaplatili nemalou sumu – nyní jsou to tedy takzvaně „vyhozené prachy“.

V uvedené souvislosti mi přijde úsměvné i to, jak se pan ministr i pan Laube emotivně vyjádřili k tomu, jak velmi si váží práce policistů a jak dělají a budou dělat vše proto, aby policisté neodcházeli. To se vám pánové, moc nepovedlo, že? Kdyby totiž příprava reorganizace probíhala tak, jak nám nyní pánové s jiskrou v oku a s nadšením popsali její další průběh – tedy to, jak je a bude diskutováno s Národní protidrogovou centrálou, se státními zástupci, s odborníky i s policisty samými, pak je velmi pravděpodobné, že by k jejich odchodu vůbec nemuselo dojít. Odpovědná a kvalifikovaná diskuse by totiž měla vést k jistému konsensu mezi diskutujícími a ke snaze o dosažení potřebné shody a nikoliv k výsledku, logickému, kdy odpovědní a znalí policisté rázně vyjádřili nesouhlasu s diletantsky připravenou reorganizací, o níž vlastně diskutováno vůbec nebylo.  

Obdobně se dívám i na ono náhlé rozhodnutí o zvýšení osobního hodnocení příslušníků UOOZ, o kterém bylo jen „pouhou shodou okolností“ rozhodnuto bezprostředně po nesouhlasném vyjádření řady příslušníků ÚOOZ včetně 17 vedoucích pracovníků UOOZ, přičemž o navýšení platů plk. Šlachta dlouhodobě a bez úspěchu usiloval. Omlouvám se, ale opravdu nevím (vlastně vím) jak nazvat takovou „náhodičku“, myslím, že to správné pojmenování napadne asi každého z nás. Malá poznámka na okraj - mám jisté představy o vojenské (služební) cti, ale do jisté míry chápu i složité existenční postavení jednotlivých policistů, zvláště po zkušenosti z obdobných „reorganizací“ a jejich důsledcích pro „neposlušné“ v minulých letech. Nyní je pouze věcí jejich svědomí, jak se s některými věcmi vyrovnají.  

Stejně tak jak je zvláštní, že pan ministr prezentoval ambici,  že od začátku příštího roku začne fungovat finanční policie a v jedné větě nám zároveň sdělil i to, že „daňová KOBRA“ má vynikající výsledky. Mimochodem - tuto ambici nám pan ministr ohlašuje s předstihem cca 6 měsíců – proč se tak nestalo i u ambice sloučit ÚOKFK a ÚOOZ? Ale zpět k finanční policii – bude jistě na místě, aby nám pan ministr předložil podrobné zdůvodnění tohoto nového záměru. Stejně tak jako u reorganizace tak i v tomto případě předpokládám, že je tak činěno z důvodu zásadního kvalitativního „posunu“. 

V tomto ohledu očekávám, že ze strany Policejního prezidenta budou dodatečně a urychleně přesně definovány konkrétní cíle "reorganizace", které pak bude možno ze strany Poslanecké sněmovny, Výboru pro bezpečnost, jednotlivých poslanců i kontrolovat, a vyhodnocovat zda jich bylo či nebylo v určené kvalitě a čase dosaženo. Konstatování „že něco funguje dobře“, aniž je přesně popsáno co vlastně, jak a do kdy má fungovat, nepovažuji v tomto smyslu za jakkoli hodnotné.

Opatření, tak jak byla prezentována, pokud jde o posílení kontroly hranic s Německem, jednoznačně vítám a věřím, že tato informace a připravenost Policie ČR tuto problematiku řešit, přispěje svým dílem k uklidnění nejisté a rozjitřené české společnosti. Tím neříkám, že pouze toto vyřeší dlouhodobou nedůvěru velké části občanské veřejnosti ke schopnostem politiků a exekutivy zajistit naši bezpečnost. 

Nezbytně musí následovat další kroky, týkající se mnohem významnější vzájemné spolupráce s našimi sousedy při ochraně naší zmíněné státní hranice (Bavorsko, Sasko, Rakousko, Polsko, Slovensko), musíme vyjádřit náš zásadní postoj k (ne)přijímání uprchlíků, musíme přeložit naše návrhy k řešení společné Evropské azylové politiky neohrožující ani do budoucna stávající postavení ČR jako jedné z nejbezpečnějších zemí na planetě. Musíme jasně odmítnout stále nové nápady "party hic" (Juncker, Mogherini, Schuster, Merkelové a další) na kreaitivní „protlačení kvót“, musíme nabídnout solidární pomoc zemím, které již nyní chrání neprodyšnost hranice Schengenu. Musíme nabídnout humanitární pomoc – ale zásadně mimo naše území. Jde o to vyjádřit celkový postoj ČR a předložit soubor našich iniciativ na úrovni EU k provedení nezbytných změn ve strukturách EU, zejména pak v Evropské komisi, musíme jasně definovat iniciativy ČR na mezinárodním poli jak pro řešení bezpečnostní ochrany Schengenského prostoru (budování Evropských bezpečnostních sil), tak pro humanitární řešení migrační krize na válkou (suchem, hladem…) postižených územích, musíme vyjádřit zásadový odmítavý postoj k vydírací taktice Turecka a odmítnout bezvízový styk s ním, atd. atd.

Pokud jde o boj proti terorismu a ochraně „měkkých cílů“ – bezpochyby pozitivní a chvályhodné aktivity ministerstva vnitra nejsou ani v tomto případě samo spásná a jediná.

Znovu a znovu budu iniciovat diskusi o vybudování Integrovaného výcvikového centra ve Vyškově, jako základní systémové základny pro společný výcvik všech složek IZS, AČR, nestátních bezpečnostních a záchranných subjektů a osob zodpovědných za řízení krizových situací (krizových štábů) na všech úrovních a to v návaznosti na nyní již připravenou ambici vybudovat síť krajských výcvikových center pro účely „civilní obrany“.

Znovu a znovu budu iniciovat diskusi a legislativní kroky k institucionalizaci a vybudování Branného spolku – pokud máme v zemi cca 300 tisíc nositelů zbrojních průkazů, pokud jsou mezi námi desítky tisíc osob, které sloužily u HZS, u PČR, v AČR, u celníků apod. pak je to taková síla, která může, v případě ohrožení země nebo při řešení krizových situací sehrát zásadní roli jako přirozený spojenec profesionálních bezpečnostních složek a AČR.

Znovu a znovu budu diskutovat a přesvědčovat své kolegy o nutnosti znovuzavedení samostatného předmětu Branná výchova do škol – jako základního prostředku k sebeobrannému vybavení každého jednotlivce a tím i celé společnosti.