Tuto zprávu jsme mohli v minulém týdnu zachytit v našich médiích. Tento poměr se prý stále zhoršuje a za poslední rok se změnil velmi výrazně, neboť ještě loni prý tuto polovinu vyvažovalo až 62 nejbohatších.
Zároveň s touto velmi nepříznivou zprávou se objevilo ihned mnoho komentářů »renomovaných« odborníků, kteří tuto zprávu strhali, neboť podle jiných čísel se naopak globální chudoba ve světě postupně vytrácí. Svobodné trhy a globální kapitalismus prý jenom za poslední rok pomohly 100 milionům lidí z chudoby a za posledních 25 let se prý poměr chudých snížil z 37 procent v roce 1990 až na necelých deset procent v roce 2015.
Člověk neznalý poměrů by si asi řekl, že zde platí jakási »nepřímá úměrnost«, při které s klesajícím počtem osob potřebných k vyvážení majetku těch nejchudších klesá i chudoba těch nejchudších, a ti vlastně bohatnou. To mi přijde jako nějaké perpetuum mobile. Teoreticky možné by to bylo pouze v případě, že naše planeta by byla schopna poskytovat stále více a více ze svých zdrojů, což se ale nezakládá na pravdě. Pokud to tak v některých případech je, jedná se o drancování nerostných zdrojů a jednoznačné »žití na dluh«. Většinou to tak zřejmě nebude a v některých číslech musí být chyba.
Každý rok jsme uváděni v omyl statistikami Oxfamu o bohatství. Data jsou v pořádku, pocházejí od Credit Suisse, ale jejich interpretace správná není, prohlásil Ben Southwood, vedoucí výzkumného oddělení z Adam Smith Institute. Já toto tvrzení odmítám. Není možné a není ani důvodné, aby existovaly takové extrémní nepoměry v rozdělení světového bohatství. Primárním vlastníkem zdrojů musí být lidská společnost jako celek, a nikoliv určitá velmi malá skupina osob, které o nich rozhodují, a na základě jejich dobrozdání je tento majetek přerozdělován dále. V době, kdy měly kapitalistické státy obavy ze socialismu, což vrcholilo v době »karibské krize« na počátku šedesátých let minulého století, byl tento poměr rozdělení majetku ve velmi rozdílných číslech než dnes, avšak po skončení této krize se postupně vracel k trendu bohatnutí úzké skupiny nejbohatších, avšak nebylo to až tak extrémním nárůstem.
Od roku 1985, poté co Gorbačov vyhlásil perestrojku, a zejména od roku 1990, kdy se kapitalisté přestali obávat socialismu, se tito nejbohatší většinou změnili ve skutečné »nenažrané svině«, které se neštítí bohatnout na úkor velké většiny obyvatel naší planety a jdou přes mrtvoly. Ty »odpustky«, které si občas kupují ve formě různých darů, jsou jen symbolickým gestem a snahou vypadat před veřejností lépe.
Odmítám tuto korektnost a odmítám přistoupit na scestné myšlenky některých rádoby odborníků, že tak je to vlastně správné a tak to má být. Nemá. Uznávám možnost rozdílných odměn za vykonanou práci, uznávám rozdílnou hodnotu vykonávané práce, ale neuznávám tu situaci, kdy by měla být hodnota práce 3,6 miliardy lidí srovnávaná s hodnotou práce osmi lidí. To není reálné, byť těchto osm lidí zaměstnává a dává živobytí statisícům a klidně i milionům lidí.
Situace, ke které planeta kráčí, respektive kam ji vedou ti vlivní, není dobrá. Přijde chvíle, kdy už tento stav nebude udržitelný a nebude to rozhodně trvat miliony let, bude to mnohem dříve. Žel, jako vždy v historii na to v první řadě doplatí ti nejchudší. Nebo se budou muset včas vzepřít...
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
