Možnost zavedení těchto místních koeficientů byla umožněna od roku 2009. V roce 2010 se navíc daň z nemovitosti začala propočítávat jiným způsobem než do té doby a v základní sazbě došlo většinou k jejímu zdvojnásobení. Proto u obcí, které již v roce 2009 využily možnost použití maximálního pětinásobku u místního koeficientu, došlo mezi lety 2008 a 2010 k zdesetinásobení této daňové povinnosti. To je nenormální a nebojím se otevřeně říci i nemorální stav.
Jaká je však spravedlnost, kdy občan obce dnes platí za stejnou nemovitost pětkrát více než občan sousední obce? Nejmarkantněji to zřejmě vnímají ti, kteří žijí na hranici katastru a jejich soused je již ten »šťastný«, kterého toto nepotkalo. Člověk by to zřejmě mohl dokázat pochopit, kdyby zásluhou tohoto rozdílného zdanění byla kvalita služeb poskytovaných obcí velmi rozdílná a rozdílná by byla i kvalita života v těchto obcích.
To se však neděje a člověk si tak často může klást otázku »čím jsem si toto zasloužil právě já«? Zákon to však bohužel umožňuje a tak záleží na zastupitelích, které si zvolíme v komunálních volbách, zda se rozhodnou pro místní znásobení, či ne. Pokud cítíme, že nedostáváme za své peníze kvalitní služby, je třeba volit ty, kteří vám nechtějí jen »tahat peníze z už tak poloprázdné kapsy«.
Další a možná ještě větší nespravedlností je však fakt, kdy některé obce využívají maximální koeficient jen pro některé majitele nemovitostí i v rámci katastru jedné obce. Ptáte se, jak je to možně? Existuje několik způsobů, jak to udělat. Například v obci Čeladná v Moravskoslezském kraji to dělají tak, že sice vybírají daň z nemovitosti v maximální možné výši, ale zároveň vyplácejí příspěvek na údržbu nemovitosti.
Výše tohoto příspěvku je 50 % daňové povinnosti (daň z nemovitých věcí), ale má na něj nárok pouze občan, který je k 31. 12. loňského roku hlášen k trvalému pobytu v obci Čeladná nebo tam má rodinné vazby. Tento příspěvek je také vyplácen podnikatelům podnikajícím v obci, u kterých došlo k navýšení daně oproti roku 2009. Občané mající v Čeladné nějakou nemovitost, ale nemající tam trvalý pobyt ani rodinné vazby, mají tedy smůlu. Oni jsou ti, kteří zaplatí ono maximum, ale na rozdíl od místních se jim žádný příspěvek na údržbu nemovitosti neposkytuje.
Většinou právě ti, kteří nic nedostávají, jsou právě těmi, kteří služeb obce využívají nejméně, neboť se tam zdržují jen občas, ale musí platit nejvíce. To už je víc než nenormální, toto bych se nebál označit jako »legální okrádání některých občanů«. Bohužel místním to takto může vyhovovat, ale princip spravedlnosti a rovnosti je tím značně pokřiven.
Myslím, že by bylo vhodné tento stav napravit. Vláda by si měla uvědomit, kým byla zvolena. Ve volbách má hlas každého občana stejnou váhu. Takto by to mělo fungovat vždy a ve všech záležitostech. Nejspravedlivější by bylo zrušit možnost zavádět místní koeficienty.
Pokud je nutné zachovat pro obce stávající příjmy, dohodněme se tedy a základní sazbu daně z nemovitosti mírně zvyšme, ale udělejme to tak, aby všichni občané platili podle jednoho systému výpočtu a ne, aby rozhodovalo kdo a kde žije. Spotřební daně, DPH, daň z příjmu platíme dle jednoho nastaveného principu a je pro všechny stejný. Udělejme to i u daně z nemovitostí a vraťme občanům pocit normality.
René ČÍP, poslanec PS PČR za KSČM
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: KSČM
