Překvapil vás výsledek voleb?
Výsledek voleb mě nepřekvapil. Masivní vítězství hnutí ANO bylo, i vzhledem k avizovaným 130 milionům investovaným do předvolební kampaně, očekávatelné. To, že voliči vystaví ČSSD účet za kolaboraci s komunisty a hnutím ANO na vládní úrovni, také. Překvapení pro někoho může být úspěch hnutí ProOlomouc. Lidé, stojící za tímto hnutím, však celé minulé volební období usilovně pracovali, a tak si svůj úspěch zasloužili. Ostatní strany zůstaly více či méně na svém.
Mrzí mě, že naše strana Soukromníků nedokázala v Olomouci oslovit dostatečný počet voličů a možná i díky efektu "malé" strany skončila v poli poražených. Celorepublikově jsme však zaznamenali nárůst ze čtrnácti zastupitelů po volbách v roce 2014 na sto dva zastupitele v roce 2018 a ve čtyřech městech jsme volby dokonce vyhráli. Je tedy na místě našim voličům poděkovat, ujistit je, že nadále pokračujeme v práci, požádat je o pomoc při práci mezi volbami a důvěru v nadcházejících volbách.
Před volbami jste říkal, že váš hlavní cíl je boj proti bolševizaci. Těmi bolševiky ale nemyslíte jen komunisty, kteří získali jen dva mandáty...
V tomto ohledu jsem velmi spokojen. Naše hlavní myšlenka "debolševizace" politiky našla odezvu u voličů a díky jejich hlasům se podařilo komunisty a s nimi kolaborující ČSSD odsunout na hranici volitelnosti. Je pochopitelně mrzuté, že voliči se zatím přesunuli pouze k ANO, tedy další bolševické partaji vedené tím "nejlepším" komunistickým produktem, jak se o Andreji Babišovi vyjádřil šéf KSČM Vojtěch Filip. Společnost jako celek je tedy stále nezdravě vychýlena nalevo a pro naši budoucnost to není dobré. Budeme nadále naše občany přesvědčovat o tom, že je pro ně výhodnější se o sebe, své peníze, rodinu i okolí postarat sami a nespoléhat se na velitelskou ruku státu. Je to cesta složitá, protože zcela pochopitelně vyžaduje od voličů velkou dávku sebedůvěry a pochopitelně zodpovědnosti. Dle našeho názoru, pokud nechceme jít řeckou či venezuelskou cestou, je to však cesta jediná možná.
Co říkáte na koalici, která v Olomouci vznikla?
Strany dostaly mimořádnou příležitost si uspořádat řízení magistrátu podle svých volebních programů. Bohužel tuto šanci nevyužily, nebo se jí zalekly. Například ANO mělo po své masivní kampani volající po změně a odstavení "tradičních" stran naprosto jedinečnou příležitost k zásadní změně vládnoucí koalice. Hnutí ProOlomouc a Piráti byli ideálními programovými partnery. Obě strany jsou stejně levicové a taktéž volaly po zásadní změně. Jak se však zdá, tak tato změna by pro ANO byla až příliš zásadní. Proto při vyjednávání položilo neakceptovatelnou podmínku obsazení pozice primátora a zároveň většiny v radě. Tím pádem by se partnerské subjekty staly pouze koaliční kosmetickou ozdobou, s čímž pochopitelně nemohly souhlasit. ANO najednou dalo přednost koalici, ve které většinu v radě nemá. Změny tudíž zřetelně nebudou tak zásadní. Klidně bych si tipl, že kromě ukončení pár trafik pro beneficienty ČSSD žádné. Výsledkem je, že tradiční vazby zůstanou zachovány. ANO si prostě vymění pozici s ČSSD a můžeme v klidu pokračovat.
Třicet procent při účasti necelých čtyřicet procent znamená, že ANO volí zhruba deset lidí ze sta. Nejde nějak aktivizovat těch šedesát, kteří k volbám vůbec nešli?
Nikdy k volbám nepůjdou všichni lidé. Existuje pro to spousta důvodů. Politici by si ale měli všímat zcela legitimního názoru "vždyť to nemá smysl". V tomto názoru se odráží deziluze z toho, jakým způsobem politici naloží s hlasy, které dostaly k dispozici. Olomouc, několik posledních volebních období, je toho pěkným příkladem. Volební programy jsou neslané, nemastné a nekonfliktní. Nikdo před volbami neřekne jasné limity pro to, co je ochoten podpořit a co ne. Volič si tudíž vybírá spíše podle jakýchsi dojmů než podle skutečných programů. Politici si po volbách z programů mohou vybrat cokoli, aby se trefili do vkusu těch, kterým se trefit chtějí. Nesouhlasím s tím, že po volbách je základním úkolem politiků za každou cenu dohodnout koalici, v níž budou sedět na teplých místech. Jejich úkolem je, aby hájili zájmy svých voličů. Tento úkol se dá, jak nám ukazuje hnutí ProOlomouc, velmi dobře plnit i z opozičních lavic.
Bojovat proti "kmotrům" a "klientelismu". To hlásaly mnohé strany, které ale tváří v tvář volebnímu výsledku neváhají jít do koalice s lidmi, kteří jsou symbolem klientelismu a pochybných vztahů… Co na to říkáte?
Je to odporné. Jediné, co si v tu chvíli může člověk přát, je to, aby paměť voliče nebyla krátká, aby si svoji chybu při příštích volbách pamatoval, ale zároveň aby také přišel k volbám. Někdy mám dojem, že znechucování voličů tak, aby nepřišli k volbám, je cílená strategie. Nakonec k volbám pod rouškou demokracie přijdou jenom ti kmotři a ti si zvolí podle toho, jak moc jim politici půjdou na ruku.
Povolební vyjednávání prostě neodráží skutečnou náladu ve společnosti. V diskuzích jsem zaslechl názor, že volič by to měl chápat, že se jedná o normální postup. Nemyslím si to. Volič velmi dobře chápe. Velmi dobře ví, co volil. Bohužel škála výrazových prostředků, které má ve volbách k dispozici, je velmi omezená. Volič má pouze jeden hlas! Ten, kdo to nechápe, ať již svou nedostatečností či záměrně, je politik. Politici musí výsledky voleb zkoumat daleko podrobněji, v širších souvislostech a bez klapek na očích. Potom možná zjistí, že voliči některým stranám nedali hlasy proto, aby se účastnili levicové koalice, ale aby je podpořili při budování pravicového bloku bránícímu levicové expanzi.
Nemá smysl se proti tomu, co nazýváte bolševizací, spojit? Napříč spektrem?
To určitě smysl má a snažíme se o to. Zatím ale nejsou tyto snahy příliš úspěšné. Řekl bych, že osobní zájmy převládají nad dlouhodobější vizí pravicové a hlavně svobodné společnosti. Ono sjednocení společnosti pod praporem "všeci kradnů", já to za vás vyřeším a ještě vám dám pivo a guláš, je daleko lákavější než nabídnout svobodu, ale vyžadovat osobní zodpovědnost.
Co chystáte dál?
Čekají nás Eurovolby. To je sice kampaň řízená vesměs z centrální kanceláře, ale osobní účast našich členů na kontaktní kampani bude určitě nezbytná. Za dva roky to budou volby do krajských zastupitelstev a senátní volby v obvodu Olomouc - venkov. Stále se tedy něco děje, stále je co dělat.
Má to pořád smysl?
Samozřejmě. Každý z nás touží po svobodě. Překážkou k jejímu dosažení může být lenost něco pro ni udělat a převzít za své jednání osobní zodpovědnost. Jsem ale přesvědčen, že si čím dál víc spoluobčanů uvědomuje nesmyslnost a rozsah útlaku, kterému nás stát a další "oficiální" struktury vystavují. Jedině aktivním prosazováním vize společnosti, ve které budeme o maximu svých potřeb rozhodovat sami, bez škodlivého zasahování veřejné správy a různých levicových dobrodějů, můžeme dojít k tomu, aby se člověk rozhodoval svobodně bez neustálé obavy, že dělá něco špatně. A to je náš cíl, to má smysl...
(převzato z Profilu)
Mgr. Bohuslav Coufal
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
