Problematika soužití romské minority a majoritní (většinové) společnosti v České republice patří mezi dlouhodobě zatěžující a spíše eskalující problém.

Je všeobecně známo, že předsudky vůči romské minoritě pramení z historie. Příčinou může být samozřejmě nejen ona, na první pohled fyzická odlišnost, ale i mentalita, jiný způsob výchovy a styl života. Jinými slovy, kulturní odlišnosti, tradice a zvyky. Domnívám se, že dnešní generace především mladých Romů si uvědomuje tyto odlišnosti a způsob života, který je pro majoritní společnost mnohdy nepřijatelný. Nedokáže a neumí s nimi pracovat tak, aby je dokázala zrovnoprávnit sama, přirozenou cestou a zákonným úpravám často ani nerozumí. To není omluva. To je důvod k řešení.

Majoritní společnost vnímá Romy velmi negativně. Důkazem toho je např. tazatelské šetření z roku 2010, kdy cca 76 procent lidí nechtělo za souseda Roma a přibližně 84 procent obyvatel by pak nechtělo sdílet společnou domácnost s tímto etnikem[1]. Tento fakt je zarážející, hlavně - uvědomíme-li si, že Romové jsou součástí Evropy přes 1000 let a jejich počet je cca 12 milionů. Jde o největší - romskou - menšinu, která si vysloužila nálepku „nejnechtěnější národ evropského kontinentu“.

S jistotou můžeme říci, že fámy, lži a předsudky o Romech kolovaly vždy. V posledních letech jsme však mohli zaznamenat rapidní nárůst. Tento fakt bychom mohli přisoudit politikům a také médiím, které občas poskytují veřejnosti zkreslené, nepravdivé a účelově zaměřené informace, jako např. „že cikáni mají všechno zadarmo a berou příspěvky, o kterých se nám pracujícím ani nezdá“[2].

Podobné účelovosti a předsudky však nemají vůči minoritě jen dospělí jedinci. Např. z průzkumu společnosti Scio vyplynulo, „že 40 procent žáků by se zapojilo do pochodu proti Romům. Pouze osm procent by s pochodem vyjádřilo nesouhlas. V dotazníku také 32 procent dětí uvedlo, že by se nikdy nekamarádilo s Romem“[3].

Jako učitel druhého stupně základní školy ve vyloučené lokalitě Janov (Litvínov), jsem byl nemile překvapen reakcemi vycházejících žáků, kdy na otázku, kam bude směřovat jejich budoucnost, odpovídali velmi laxně, že je jim to de facto jedno, že i když se vyučí, práci mít nebudou, protože jsou Romové. Po krátké diskuzi vyplynulo, že žáci nemají motivaci pro další vzdělávání, ve svém okruhu nevidí osobnosti (autority), kromě svých rodičů, což je někdy velmi složitá vazba. Většina z žáků má zkreslené představy o životě, což souvisí s nízkou vzdělaností rodičů a sociálním zázemím. Spousta žáků nepoznalo více než hranice města, ve kterém žijí, což se odráží na společenském životě. Integrace, potažmo inkluze takových lidí je pak velmi složitá, ne- li nulová.

Integrace by neměla být pouze ve smyslu integrovat Romy, ale měl by to být oboustranný akt, jak zmiňuje Fr. Kostlán[4].

Tak, jak chápu integraci, pak nikoliv, že se jedni jako menšina přizpůsobí druhým (většině), ale že se vzájemně nastaví parametry sdílení společného životního prostoru a jeho nárokům, a že každá ze zastoupených sociálních skupin se zaváže k dodržování pravidel a povinností, stejně jako k respektu práv a svobod z pohledu jednotlivců a skupin. Smysl integrace není v podřízení se menšiny většině, ale v respektu k odlišnostem v lidské společnosti. Podpoře toho, co společnost spojuje, nikoliv podněcování toho, co ji rozkládá.

[1] http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/cesi-nechteji-sousedit-s-araby-izraelci-a-hlavne-romy_158249.html

[2] http://tn.nova.cz/clanek/myty-famy-a-lzi-o-romech.html

[3] http://tn.nova.cz/clanek/zpravy/domaci/tretina-skolaku-ma-predsudky-proti-romum-ukazal-pruzkum.html

[4] http://www.romea.cz/cz/publicistika/analyzy/frantisek-kostlan-s-integraci-chudych-romu-je-treba-zacit-hned