Aby nedošlo k mýlce – nejsem příznivcem různých nadbytečných povinností pro firmy a podnikatele, na druhé straně nemám ambice rušit dopravní značky, protože lidé jsou přece rozumní a sami dopravní situace zodpovědně zvládnou. Jsem liberál, nejsem naivní. Ovšem jestli mi při vyslovení nějakého termínu naskakuje husí kůže, pak jsou to ženské kvóty.
A tak když ministři Milan Chovanec a Jiří Dienstbier přišli s návrhem změny volebního zákona, podle které by strany, které ve sněmovních a krajských volbách nesplní povinnost třetinového zastoupení žen na kandidátce (a v každé trojici a v první dvojici), dostanou méně peněz na příspěvcích na mandát, zachvátila mě husí kůže od paty až po ucho. Plně chápu, že veřejnost i politici samotní volají po tom, aby v politice (od komunálu po sněmovnu) bylo více žen. Ať chceme nebo ne, pohled ženy na svět a způsob jejího uvažování i chování je ve všem dobrém i zlém jiný, než u nás u mužů. Rovněž zastávám názor, že by více žen političek naší politice pomohlo. Jenže jedním dechem dodávám – kvalitních političek, které o svět politiky samy mají zájem a chtějí se do něj aktivně zapojit.
Myslím si také, že nemá cenu si něco nalhávat. V současnosti je žen, které mají zájem se do politiky aktivně zapojit, velmi málo.
Politickou kulturu a politiku obecně jednoduše nespasí ženy, které na kandidátky napíšeme, protože k tomu někdo vydá směrnici či kvóty. Tudy cesta opravdu nevede, efekt pak bude opačný, než jaký je deklarován. My musíme začít s tím, že budeme přirozeně dávat prostor ženám už na obecní úrovni, v rámci politických stran v těch nejmenších buňkách, které mají. Budeme zde hledat ženy, které o práci v politice budou skutečně stát.
Jenže ČSSD, která je ukázkovým příkladem strany, jež není schopna dostat do vlastních řídících orgánů více schopných žen, se rozhodla jít cestou „povinných kvót“. Dokonce si tuto cestu pozitivní diskriminace odhlasovala ve vnitrostranickém referendu. Přitom, jakkoliv sociálnědemokratické návrhy kvót hovoří o sněmovních a krajských volbách, nejsou schopni ani zdaleka dodržovat tyto kvóty ani ve volbách komunálních. A přitom by to podle mě mělo být právě zde, na radnicích a magistrátech, kde bychom měli ženy političky hledat a prosazovat. Jenže když se podíváme na kandidátní listinu ČSSD pro komunální volby do Zastupitelstva hlavního města Prahy, zjistíme, že sociální demokraté kážou vodu, a sami pijí víno. Z 65 jmen napsaných na kandidátce je pouze 14 žen, tedy zastoupení něžného pohlaví na kandidátní listině jen cca 22 %! Podle vnitřního referenda ČSSD by přitom ve sněmovních a krajských volbách mělo být zastoupení žen 40 %. Co je ještě směšnější, je fakt, že na své kandidátní listině mají v první třicítce jmen pouhé 4 ženy, (tady cca 13 % z první třicítky), což o „zásobě“ političek ČSSD v hlavním městě vypovídá ještě lépe.
Osobně bych navrhoval, abychom se nevydávali cestou jakékoliv diskriminace, ani této pozitivní, a snažili se hledat jiné cesty. A začal bych právě na komunální úrovni. Vždy by ale měly být rozhodující faktory pro místo na kandidátce odbornost, pracovitost a v neposlední řadě touha skutečně být zvolen/a.
Za Demokraty Jana Kasla kandiduje do ZMHP celkem 32 žen, tedy cca 49 % a v první třicítce jich je 12, tedy 40 %. Bez jakýchkoliv kvót.
Kolegové z ČSSD by podle mě měli méně vymýšlet populistické nápady a spíše více času věnovat oslovování žen, které do politiky mají zájem jít. Není třeba mít na všechno předpis nebo zákon, stačí chtít a často to jde samo. Jistě se to nepodaří všude hned, ale pokud bude aktivní zájem, tak se to bude dařit čím dál víc v budoucnu.
Pavel Dobeš
kandidát do Zastupitelstva městské části Praha 3 a Zastupitelstva hlavního města Prahy
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Pavel Dobeš
