Teroristický útok v Paříži vyvolal nejen vlnu xenofobie, ale upoutal pozornost na migrační politiku v EU. Mainstreamové politické síly svorně opakují, že je tu třeba dávat jasné odpovědi, jinak je nabídnou extrémisté v podobě kulturní nesnášenlivosti. Jaké to ale mají být odpovědi ?

Rysem moderní civilizace je, že mobilita lidí míchá kultury. Je iluzorní vyzývat lidi, aby žili jen tam, kde se narodili a vyrostli. Není to náš geneticky předurčený úděl. A stavět ploty proti cizí bídě v době globalizace chudoby nemá příliš smysl. Odlišnosti je přitom třeba usmiřovat, ne potlačovat.

Chybou je především stavět rovnítko mezi přistěhovalce a teroristy. USA byly v podstatě vytvořeny přistěhovalci z celého světa. Koloniální mocnosti také otevíraly dveře přistěhovalcům ze svých kolonií. Problémem prostě nejsou přistěhovalci ale jejich izolace ve vlastních chudinských ghettech.

Nové migrační vlny vyvolává hospodářská i politická nestabilita některých zemí třetího světa. Trvalejší řešení je tedy odstranit tuto nestabilitu v zemích, odkud tito lidé přicházejí. Běženci by to možná měli jednodušší ve „svém“ civilizačním okruhu (bohatší země islámského světa by se měli aktivněji zapojit). To ovšem nevyřeší aktuální situaci všech běženců. A představa že lze hermeticky uzavřít schengenský prostor je nereálná.

Rizikům spojeným s migrací čelí jednotlivé členské země EU převážně samostatně. Hledat celoevropské řešení se tu nabízí, ovšem např. kvótovat uprchlíky na jednotlivé členské země naráží na jejich zájmy i místní politickou situaci.