Dolejš (KSČM): V dobách „škrtacích“ rozpočtů se česká ekonomika vyvíjela hůř než naše okolí

Milé kolegyně, vážení kolegové, vládo, především vám popřeji pěkné předobědí.

Dovolte, abych se vyjádřil jménem našeho poslaneckého klubu k předloženému vládnímu návrhu a zároveň se i spolu s vámi zamyslel nad tím, zda je pravda, že tento návrh je nejhorší za posledních pěti, či šest let, protože když opustíme role, které jsou nám dány, zda jsme koaliční či opoziční poslanec, tak si nelze nevšimnout, že zelenou tomuto rozpočtu dali i zástupci na tripartitě, což jsou zaměstnavatelé, milá opoziční pravice, prostřednictvím pana předsedajícího, a i zaměstnanci, tedy odboráři. Tento konflikt mi, jak se lidově říká, neštimuje, protože to asi nebude rozpočet katastrofální. Ale protože jsem představitel levicové opozice, tak si kladu otázku, jestli nemohl být lepší.

Já se domnívám, že tato vláda, když vznikla, měla velké ambice. Koneckonců ve volbách se slibuje mnohé, pak přijde praxe, ale je otázkou, jestli tento rozpočet je skutečně zásadním krokem vpřed a nebo zda je jenom snahou o dílčí korekce a v podstatě jede ve vyjetých kolejích a dramatická dikce pravicové opozice, jak projídá zemi a jak vše od zítřka bude jenom špatné až horší, je na místě. Tady padlo slovo, že je to rozpočet svým projídáním socialistický. Já tedy nevím, jak přesně to autoři tohoto výroku mysleli. Možná, že kolegové z ANO nebo KDU-ČSL tomu nerozumí, ale možná je to uráží. Já se obávám, že tento rozpočet není socialistický, koneckonců už tady myslím kolega z Úsvitu postřehl, že v postátněné ekonomice se rozpočty dělaly jinak. Tehdy se jaksi tolik neinvestovalo do státních dluhopisů, tehdy rovnováha vznikala tím, že byly až trojnásobně vyšší odvody ze státních podniků - například. To je debata, která míchá hrušky a jablka.

Já se domnívám, že dobrý rozpočet odpovídá za prvé stavu, v jakém je ekonomika země. To znamená, že se musíme trefit do makroekonomické diagnózy.

Myslím, že kolega Klaška tady hovořil o souvislostech hospodářského cyklu. A vždy musíte namíchat cíle, které vedou k udržení nezbytné rovnováhy a klíčovou nerovnováhou je samozřejmě deficit veřejných financí a cíle hospodářského rozvoje. Nelze izolovat jeden cíl od druhého, pokud to děláme, tak v podstatě mateme naše posluchače, popřípadě se diskvalifikujeme jako kvalifikovaní národohospodáři.

Z těchto důvodů se domnívám, že by nebylo moudré poslechnout ty, kteří říkají, že rozpočet by se měl vrátit a přepracovat s jistým zadáním. Neříkám, že by rozpočet neměl být lepší, ale diskuse, která se tady vedla z pravých lavic, ze strany pravé opozice, především ODS, TOP 09, ale jak jsem poslouchal kolegu Radima Fialu, tak se k vrácení k přepracování připojil, tak zadání pro přepracování je vrátit ho do bývalých škrtacích přístupů. A řekněme si rovnou, že diagnóza a výsledek této rozpočtové filozofie nám dává praxe. Zkrátka za dobu, kdy jsme takové rozpočty dělali, se tak česká ekonomika vyvíjela hůř než naše okolí, čili to nemůžeme svádět na hospodářskou krizi, na vnější vlivy. Je to naše vlastní zásluha a v podstatě už nám šest, sedm let stagnuje konvergence, tedy přibližování k vyspělému světu. A dýchají nám na záda země jako Slovensko, Polsko atd. Takže tato rozpočtová filozofie asi v pořádku není, a proto říkám jménem naší politické frakce, že nepodpoříme návrh na přepracování tímto směrem.

Pokud jde o vstřícnost odborářů - no já samozřejmě chápu, chápou to i naši voliči, že je dobře, že se některé dílčí kroky učinily, protože byly ve volebních programech nejen sociální demokracie, která se dohodla se svými koaličními partnery, ale i v našem. Minimální mzda, valorizace důchodů, valorizace existenčního minima, životního minima, zvýšení platů a vytvoření většího prostoru pro razantnější kolektivní vyjednávání, aby mzdy i v soukromém sektoru mohly více růst, protože to má samozřejmě nejenom sociální efekt, ale povzbuzuje to koupěschopnou poptávku, což je také faktor růstu. Takže tomu rozumím.

Ale je otázka, jestli skutečně to bude tak, jak je naplánováno a namalováno. Litera non erubescit - písmena se nečervenají, ale realita mnohdy bývá odlišná.

Podívejme se střízlivým zrakem bez nějakých předepsaných ideologických rolí na čísla, která v tom rozpočtu jsou. Dovídáme se, že na příjmové straně - vždycky ta opatření, pokud jde o restrukturalizaci a změnu rozpočtové politiky, jsou na příjmové a výdajové straně - takže když se podíváme na příjmovou stranu, tak se dovídáme, že příjmy by ve srovnání plán 2014/plán 2015 měly vzrůst o 1,7 %. Zásadnější zásah do daňových titulů tato vláda neučinila během letošního roku. Uvidíme, jestli nám přichystá nějaké překvapení na rok 2016, ale pravdou je, že výsledkem tohoto je pokles daňové kvóty, tedy podíl daňových příjmů na HDP. To je reálné číslo a dorovnává objem příjmů například opatření typu zapojení privatizačních výnosů.

Nejvíc tady byla diskutována strana výdajů. Pan emeritní ministr financí Kalousek tady hovořil o tom, jak se plýtvá výdaje, ale když se podívám na ta čísla, tak tomu plýtvání nerozumím. Samozřejmě pokud počítáme, že ekonomika roste, tak je k dispozici určitý objem prostředků a je možné rozumným způsobem navýšit výdaje. Když se podíváte na základní tabulku na počátku důvodové zprávy, tak se dozvíte, že celkový objem výdajů roste o půl procenta. O půl procenta oproti plánu 2014. Někdo může namítnout, že plán je plán a realita roku 2014 bude jiná. Ale mění se především, pokud jde o příjmovou stránku, protože ekonomika šlape, daně se vybírají lépe, ve větším množství, takže bude menší deficit, ale naplánované výdaje z velké části splněny budou. Takže rozdíl plánovaných výdajů 2014 a 2015 skutečně není dramatický, je to těch 0,6 %.

Když jsem nad tím přemýšlel, jestli je to hodně nebo málo, tak jsem udělal jednu jednoduchou operaci, která může být srozumitelná prakticky každému. Vzal jsem objem HDP, tedy ekonomický výkon v běžných cenách, a vydělil jsem ho objemem výdajů, rozpočtových výdajů. I dospěl jsem k číslu, že na rok 2014, bude-li splněn plán, tak je to číslo 29,8 %, čili skoro 30 % činí podíl rozpočtových výdajů na HDP. A teď pozor - přijde rok 2015. Když jsem stejnou aritmetickou operaci provedl na tento rok, tak mi vyšlo číslo 28,9 %, čili plánovaný podíl výdajů na HDP klesl o jeden procentní bod. Takže drama se nekoná.

Co ale má smysl diskutovat, je samozřejmě struktura těchto výdajů, do jaké míry přispívá k sociální spravedlnosti a k sociálnímu smíru, do jaké míry přispívá k růstu a jestli zejména kapitálové výdaje jsou dostatečně multiplikativní, to znamená, že přinesou příslušný efekt. Tahle debata samozřejmě smysl má.

Pokud tady byla taková poněkud zamlžená debata o tom, jestli se více či méně investuje - opět můžeme nad tím bádat jakkoliv, ale asi relevantní informace pro vás pro všechny, jestli jste si už otevřeli ten balíček zhruba tisíci stran, což je tedy ten hlavní balíček státního rozpočtu, tak tam naleznete tuto stránku (Ukazuje stránku poslancům.) - jednoduchá stránka, která hodnotí vývoj kapitálových výdajů státního rozpočtu. Co se tam dovíme? Dovíme se tolik, že ve srovnání s plánem za loňský rok kapitálové výdaje vzrostou o 1,75 % a že v důležité kapitole Ministerstva dopravy dochází k poklesu v souvislosti s nižším investičním transferem do Státního fondu dopravní infrastruktury. A je tam hned zdůvodnění, že ten Státní fond dopravní infrastruktury může využít nevyčerpaných zdrojů z loňského roku, které jsou tady kvantifikovány v rozsahu 8,2 miliardy korun.

To k debatě, jestli se více či méně investuje. Dramaticky méně ne. Investiční prostředky jsou orientovány razantně na kofinancování evropských projektů, protože nečerpání evropských peněz v řádu desítek miliard by samozřejmě mělo protirůstový charakter. Ale pokud jde o běžné investiční nákupy vlády, kapitálové výdaje vlády ty další, tak samozřejmě tady těch peněz na investice je méně. To je jednoduchá matematika a myslím si, že platí.

Čili lze říci, že tento rozpočet s ohledem na optimistické očekávání hospodářského vývoje je poněkud štědřejší, pokud jde o sociální transfery i pokud jde o některé investiční cíle. Ale celkově prorůstový není. Nejedná se o žádný fiskální impuls, tedy nepouští více peněz na spotřebu či na investice do ekonomiky a tudíž nepomáhá tomu, s čím se my vlastně dosud spíše vezeme, a to je ten cyklus ekonomického oživení, který z velké části je podmíněn exogenními, tedy vnějšími faktory. Chápu, že pokud bychom tady zpochybňovali vládní prognózu, o kterou se opírá státní rozpočet, která byla vytvořená známým konsensuálním způsobem v červenci nebo v červnu letošního roku, tak že změnit tuto prognózu by byla asi marná objednávka. Samozřejmě vždy mohu variovat různé prognostické alternativy.

Ale co je fakt - že oproti červenci výrazně vzrostla rizika, o kterých se tady bavíme. A jestliže se ta rizika ukážou jako velmi pravděpodobná, že dojdou k naplnění, tak logicky o to vážnější je argument nedostatečnosti prorůstových opatření skrytých v návrhu státního rozpočtu. Ta rizika jsou relevantní. Myslím, že už pan ministr, když mluvil ve svém úvodním slově, a zaznělo to tady opakovaně, že tady jsou určitá geopolitická rizika viz obchodní válka. Nevíme, co nám udělá trh s energií, signalizuje americký akciový trh, že vychládá, protože se obává, že vývoj ve světové ekonomice bude jiný, než jsme si třeba mysleli ještě v letních měsících, korekce směrem dolů svých prognóz dělá Německo, Slovensko atd. atd. a orgány Měnového fondu avizují, že návrat recese do Evropské unie je velmi pravděpodobný. Vyčíslili to 40 %, to uznáte, že není úplně zanedbatelná míra pravděpodobnosti.

Takže jestliže takto vypadají ta rizika, tak aniž bychom podpořili snahu vrátit rozpočtovou politiku do kolejí, které tady natáhl pan kolega Kalousek, ale rozhodně nemůžeme ani jásat. Chápu, že koaliční svornost musí hlídat koaliční kompromis. Ale nedivte se nám, že tento koaliční kompromis hodnotíme jako polovičatý, nikoliv zásadní, a kompromis, který neřeší problémy, které se na nás valí. A z tohoto důvodu také - vyřknu závěrečný verdikt - tento návrh rozpočtu, tedy teď se bavíme o základních číslech, která schvalujeme v prvním čtení, nepodpoříme, a to tím způsobem, že se zdržíme. Děkuji za vaši pozornost.

Věřím, že věcná debata bude pokračovat. On každý - jak se říká - rechnungsfaltlöbl(?) umí se podívat na účty, ale už ne vždycky zohlední komplexní pohled na národohospodářskou filosofii. Byl bych rád, abychom tuto schopnost v tomto důstojném orgánu neztráceli, ale naopak abychom ji kultivovali.

Děkuji ještě jednou a bude za chvilku oběd, tak i dobré pochutnání. (Potlesk poslanců za KSČM.)