"Stát zázračně vyléčil tisíce těžkých invalidů" hlásá článek z 6. května na serveru Novinky.cz
Když si jej přečteme, dozvíme se, že stát hodlá na těžce invalidních občanech ušetřit měsíčně přes půl miliardy korun! Jak? Těžce postižení lidé, kteří byli před léty zařazeni do třetího stupně invalidity, byli nově přeřazeni do stupně druhého. Ti, kteří nikdy z důvodu těžkého zdravotního postižení nemohli pracovat, byli přeřazeni na úřad práce a budou pobírat sociální dávky!
Uváděné statistiky hovoří hrozivě. Na začátku ledna roku 2013 se snížil počet invalidních občanů ve třetím stupni invalidity o 11,5 tisíce! V letošním roce již o 9 tisíc! Je to alarmující! Proč stát takhle šetří na těch, kteří se nemohou nijak bránit?! Kteří pracovat nemohou ač by chtěli?!
A teď trochu jiná statistika!
Česká republika zaplatila za Romy, kteří nemají potřebné vzdělání, nepracují a jsou závislí na sociálních dávkách v minulém roce 6 miliard korun! Navíc z důvodu neproduktivity těchto spoluobčanů Česká republika ztratila před 9 miliard korun! Více než polovina ze 100 tisíc Romů, kteří již dosáhli produktivního věku nepracuje a to ne, že by práci nedostali jak tvrdí, prostě nechtějí a říkají, že se nenechají od nikoho buzerovat. Většinu nepracujících představují ženy, z nich víc jak polovina je na mateřské dovolené.
Stát neustále dává finance na programy pro sociálně odloučené občany, tečou tady miliardy korun, Ano, pár "výjimečných", kteří se straní nepřizpůsobivé společnosti se podaří navést na správnou cestu, mají rodiny, jejich děti jsou čistotné, chodí do školy, rodiče pracují. Ale i přesto, je to velmi mizivé procento.
A já se ptám. Podle čeho náš stát určuje priority kde přidá a kde ubere?! Je pro nás prioritou neustále se snažit přesvědčovat nepřizpůsobivé, aby si našli práci? Aby chodili do školy? Aby přestali rabovat a ničit byty, ve kterých bydlí? Je snad pro nás důležitější čerpat dotace na další a další agentury, které mají v popisu práce začlenění nepřizpůsobivých než se postarat o ty, kteří pracovali a např. po těžkém pracovním úraze jsou teď odkázáni na pomoc druhých?
Netvrdím, že bychom neměli pomáhat těm, kteří naši pomoc potřebují, kteří chtějí studovat a nemohou si to dovolit, kteří chtějí pracovat, ale neví jak na to. Ale pomáhejme těm, kteří si pomoci váží a nezneužívají ji.
Přijde mi velice nefér, když stát vezme peníze člověku, který je těžce postižený, který je odkázán na pomoc své rodiny, který např. potřebuje i odbornou asistenci. A na druhou stranu cpeme dále víc a víc tam, kde se to propije, prokouří, prohraje na automatech a nad pravidelnou školní docházkou se mávne rukou.
Psali jsme:
Petr DROZDÍK
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: REPUBLIKA
