V prvé řadě kvóty nejsou projevem solidarity. Imigrační politika v nejširším smyslu, od ochrany hranic přes sociální dávky a spojování rodin až po návratovou politiku, je v zemích západní Evropy vůči imigrantům nesmírně velkorysá. Evropští politici umožnili vznik rozsáhlých přistěhovaleckých komunit, které lákají další přistěhovalce. V jejich očích jsou obavy z kulturní proměny nemístné a masová imigrace je v zásadě přínosná a hlavně nevyhnutelná. Jinými slovy, neustávající příliv imigrantů do Evropy je výsledkem více či méně vědomé politiky a absence vůle ji omezit.
Solidarita znamená sounáležitost s druhým, kterého postihly události, kterého jsou převážně mimo jeho kontrolu. V případě kvót tedy nejde o solidaritu. Přenášení vlastních problémů na ostatní není solidarita v kontextu, kdy tyto země pasivně či aktivně přispívají ke vzniku těchto problémů.
Dále pak nejde o samotný počet lidí přidělených dle kvót. Česko by jistě zvládlo pár tisíc imigrantů, ostatně žijí zde stovky tisíc lidí původem z Vietnamu či Ukrajiny. Jde o to, odkud tito imigranti přicházejí, kdo jsou, jak se může jejich komunita rozrůstat a jak se bude vyvíjet imigrační politika v EU.
Většina imigrantů určených k přerozdělení pochází z muslimského světa a zde zkušenost nabádá k opatrnosti. Objektivně vzato totiž napříč Evropou existuje negativní zkušenost s integrací muslimů. S rostoucím počtem rostou jejich společenskopolitické požadavky a klesá jejich ochota se integrovat. V integraci selhal britský multikulturalismus i francouzský laicismus. Není žádný důvod – kromě ničím nepodložené naděje – věřit, že imigrace nově příchozích muslimů dopadne lépe než v minulosti.
Především jsou však současné kvóty předehrou k trvalejšímu řešení. Přijmout jednorázové kvóty tedy neznamená jen akceptovat falešnou solidaritu, přenášení problémů silnějších na slabší, fatalismus, s jakým k imigraci západoevropští politici přistupují, a ideologickou omáčku v podobě oslavování multikulturalismu. Ve hře je stálý přerozdělovací mechanismus, tedy nějaká forma pravidelného přerozdělování a přesídlování imigrantů.
To je zcela nepřijatelné, dokud v Evropě nebude skutečná vůle bránit hranice, dokud bude panovat přesvědčení, že masová imigrace je žádoucí a je pouze potřeba ji nasměřovat do legálních kanálů, dokud nebude fungovat návratová politika, dokud budou lidé proudit do Evropy s vidinou štědrých sociálních systémů a vědomím, že si mohou zachovat své původní identity.
Nakonec kvóty symbolizují střet představ o budoucnosti Evropy – technokratická a multikulturní Evropa otevřená masové imigraci proti Evropě národů se svými dominantními kulturami a přesvědčením, že imigrační politiku lze ovlivňovat.
Proto se nelze chlácholit tím, že jde o pár tisíc lidí a že u nás stejně nezůstanou. Kvóty je nutné odmítat z principu, protože mohou předznamenávat daleko horší vývoj.
Andrej Duhan
Autor kandiduje za Realisty v Praze
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
