O novelizačních bodech se zde již dostatečně hovořilo. Mě však mrzí, že pod dojmem chvatu nechceme některé vady na kráse, které zákon má, řešit.
Drobné 2 – 3měsíční zpoždění ničemu neublíží, co se v zákoně řeší. Můžeme chyby zákona, ať už ze samotné vládní předlohy nebo ty, které vznikly v PS vcelku bezproblémově odstranit.
Vždycky jsem si myslel, že druhou hlavní úlohou Senátu, po jeho ústavní roli, je dbát na čistotu zákonů z hlediska tvorby zákonných norem, odstraňování chyb, nepřesností a dbát na provázanost práva. Po jednání našeho výboru jsem však došel k závěru, že někteří z nás na tuto roli Senátu již rezignovali, a to mě docela mrzí. Mrzí mě, že na to rezignoval i pan náměstek Mlsna, který kdysi dělal šéfa Legislativní rady vlády; také myslím, ministra. I když chyby v zákoně nejdou všechny na vrub ministerstva, ale i PS, mrzí mě, že byly natolik bagatelizovány, že nebyla vůle ve výboru navrhnout jejich odstranění.
Je to s podivem, když si uvědomíme, že pan Mlsna pracoval jako předseda Legislativní rady vlády.
Teď k oněm chybám, které v zákonu jsou. Není důvod, aby mateřské školy zřizované různými ministerstvy měly různý režim pro uzavírání pojištění pro případ odpovědnosti za škodu, zdraví, život dětí i zaměstnanců. Lze to snadno spravit rozšířením o jeden odstavec v § 8.
Přijetím pozměňovacího návrhu v PS vypadl odkaz na evropskou směrnici o podmínkách vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí. Myslí se tím těch, které nejsou v EU, za účelem výkonu zaměstnání s vysokou kvalifikací.
A další odkaz se stal zmatečným.
Jde sice "jen" o odkaz pod čarou, srozumitelnost zákona zde však zase utrpěla a náprava by byla též velmi jednoduchá. Je jenom potřeba uvést správné číslo, k čemu se poznámka váže.
Poslanecká sněmovna vypustila z vládního návrhu ustanovení o registru pedagogických pracovníků. To už jsme zde slyšeli. Jenže už se nikdo nezabýval promítnutím tohoto pozměňovacího návrhu do celého textu zákona. A tak v něm zůstalo několik neaplikovatelných obsolentních ustanovení, které s registrem pedagogických pracovníků počítají. I zde by byla náprava velmi jednoduchá. Vypusťme tato neaplikovatelná ustanovení, ať je zákon méně zmatečný a přečíslujme odstavce.
Jediný pozměňovací návrh, který věcně zasahuje do obsahu, který jsem podával na našem výboru, je vypuštění novely zákona o veřejném zdraví ze školského zákona. Jednak se tím vyhneme legislativnímu paskvilu, což je odkaz v tomto zákoně na dosud neexistující normu, resp. její ustanovení, které je teprve před schválením. Taková praxe by v Senátu při jeho existenci jako komory dbající na čistotu vzniku práva, rozhodně neměla být. Také není vhodné, abychom obsahem zákona porušovali hospodářskou soutěž tím, že ve školním bufetu zakážeme jisté potraviny prodávat, kdežto naproti v obchodě lze tyto potraviny koupit a celá řada dětí si je přinese z domova do školy.
Zboží ve škole takto zakázané dostává pak určitou nálepku zakázaného ovoce, a to, jak je známo nejvíc chutná. Může to tedy mít opačný efekt, než je vůbec zamýšleno.
I když má určovat ministerstvo zdravotnictví, co je a co není možné ve škole prodávat, máme svoji letitou zkušenost s tím, že náhled na celou řadu potravin se různí, a to nejen v čase, ale i osoby od osoby. Obávám se téhož, co se děje ve školních jídelnách po zavedení tzv. zdravé výživy. Jako zřizovatel škol a stravoven vím, že od té doby, co se v některých jídelnách na přání a nátlaku několika, opakuji, velmi málo několika jedinců, propaguje zdravá výživa a zavedla se tato jídla do jídelníčku, např. cizrna po italsku, zeleninový burger, pohanková kaše, kuskusový nákyp, kukuřičná kaše a další, byl efekt jednoznačný – objem vraceného jídla se více než ztrojnásobil, často celé obědy jsou vraceny bez toho, aby dítě vůbec něco teplého snědlo. Děti prostě neobědvají, jídlo vracejí. Tak nevím, co je lepší, jíst možná i méně zdravý oběd, nebo jít do obchodu a koupit si tam každý den, na co mám chuť, ať je to sebenezdravější, nehledíc na náklady, které to rodinám nese. A věřte, že vím, o čem mluvím. Než jsem přišel na radnici a sem do Senátu, tak jsem 17 let učil na základní škole a každý den v poledne jsem si odstál hodinu dozoru ve školní jídelně. Jakmile je uvedeno nějaké takové jídlo do jídelníčku a na tác dětem, podívají se na to, olíznou, vrátí to kompletně celé. Prostě sociální inženýrství ve školních bufetech nemůže přinést to, co se od něj očekává. Dle mého názoru do školy nepatří reklama, a to žádná reklama. Proto bych rád podal i v tomto smyslu pozměňovací návrh, který by ve školách jakoukoliv reklamu a propagaci některých jídel zakázal.
(...)
Senát by skutečně neměl rezignovat na svoji funkci na odstraňování chyb a nepřesností v zákonech, zejména bychom neměli žádný časový tlak si nechat v tomto smyslu vnutit, zvláště není-li to nikde nezbytně nutné.
Pak mám ještě jeden námět od krajského radního pro školství za Jihočeský kraj, a sice, tak jak jsem zde říkal, že ředitel může dělat mediátora mezi studentem a právnickou osobou při sjednávání příspěvku na výuku pouze se souhlasem zřizovatele. Zdá se mi to poněkud nadbytečné, ta kompetence není nijak dramatická a ředitelé škol mají kompetence k daleko důležitějším úkonům, např. při výběrových řízeních. Zrovna tak jako nadbytečné se mi jeví ustanovení zákona ohledně procesů výmazu střední školy z registru škol a školských zařízení, když výmaz lze provést pouze se souhlasem kraje v samosprávné působnosti. Existuje mechanismus, které obory školy, které nejsou naplňovány, kdy zanikají po třech letech ze zákona automaticky. Obor, v němž dosud žáci studují, je pak označen za dobíhající a není nutné žáky převádět na jinou školu.
Psali jsme:
autor: senat.cz
