Dnešní padesátníci si také zaslouží důstojný důchod!
Kdo se zajímá o demografickou křivku ČR ví, že máme zhruba patnáct let na to, modernizovat českou ekonomiku, aby utáhla náklady státu ve chvíli, kdy půjdou do důchodu "Husákovy děti".
V těchto patnácti letech je potřeba:
- dobudovat dálniční a železniční síť
- modernizovat energetiku
- masivně investovat do vzdělání
- podpořit startupy a jejich spolupráci s vysokými školami
- vybudovat síť terénních sociálních služeb
- podpořit porodnost mimo jiné výstavbou dostupného bydlení
- rozšířit systém péče o děti pomocí dětských skupin
- a spousta dalších věcí, namátkou je potřeba radikálně změnit přístup ke krajině a zacházení s půdou.
Na tyhle kroky, budou potřeba peníze. Část jich můžeme získat řešením problémů lidí v nesplatitelných dluzích, které můžeme vrátit na trh práce, část vyšším zdaněním těžby nerostných surovin, část důslednějším zdaněním komerčních nemovitostí, ale část prostě bude potřeba najít ve státním rozpočtu.
Proto považuju současný gejzír vládních opatření v duchu: "snížíme daně, zvýšíme důchody nad rámec valorizace a maximalizujeme investice" za dosti krátkozraký. Jasně, já jsem taky pro snižování daní a zvyšování investic i důchodů, ale ta rovnice se musí nějak rozumně poskládat. Není možné říkat, že v době, kdy bychom měli připravovat zemi na horší časy nasekáme dluhy, abychom se zavděčili voličům a až půjde do tuhého, už nebude prostor si ani půjčit natož vyjít s tím, co máme.
Vláda směřuje rozpočtovou politiku ke schodku přes 100 miliard korun každý rok, je to asi jako kdyby si rodina s příjmem 600 000 korun ročně vždycky v listopadu půjčila 50 000 s tím, že jí ten příjem nestačí a dělala to tak deset let. Výsledkem by bylo, že jí po deseti letech prodaj barák nad hlavou, takže bude bydlet v nájmu a náklady jí ještě stoupnou. K tomu to dneska směřuje:
hrozí:
- Privatizace ČEZu, Budvaru a všeho dalšího, co má v majetku státu ještě nějakou hodnotu
- Zvýšení věku odchodu do důchodu
- Snížení poměru důchodu vůči reálným mzdám
- Snížení reálné rodičovské
- a především postupný úpadek veřejných služeb.
Ve zdravotnictví už je dnes patrný nedostatek zubařů a tento trend bohužel postupuje dál, chybí i doktoři v krajských nemocnicích a hrozí, že časem nebudou ani obvoďáci.
Dostupnost bydlení se také razantně zhoršuje a školství je pořád zamrzlé v časech Marie Terezie ( jo já vím, jsou i výjimky, díky jim ).
No a v situaci, kdy je potřeba řešit toto, se vláda handrkuje, kolik peněz přidá důchodcům na vánoční dárky. Problém je to, že rozpočtová realita je neúprosná. Buď investujeme do věcí, které přinesou důstojné důchody i dnešním padesátníkům a mladším, nebo to takzvaně "necháme vyhnít" a dnešní pracující už si důchodového systému v současném rozsahu užívat nebudou.
Právě proto, že mi na důchodcích záleží, odmítám vyluxování státního rozpočtu na nákup hlasů ze strany vládní koalice, která tu ekonomickou transformaci, která je naprosto nutná, jednoduše nezvládá.
Pořád věřím, že i celá řada seniorů chce rozumnou životní perspektivu i pro svoje děti a vnoučata a nenechá se opít rohlíkem.
P.S. Namítnete, že těch 18 miliard rozpočet nepoloží. To je bezpochyby pravda. Co nás položí je situace, kdy vláda věnuje většinu své energie dohadování o tom, kolik se přidá důchodcům, v situaci, kdy je potřeba řešit, z čeho budeme ty důchody platit za 15 let.
Mikuláš Ferjenčík
Psali jsme:
autor: PV
