Vážené kolegyně, vážení kolegové, já se nyní vyjádřím k pozměňovacím návrhům, které byly předloženy k tomuto tisku.

Začnu pozměňovacím návrhem A1, který, pokud se nemýlím, předkládal kolega Tomáš Martínek, případně určitě se k němu přidali i další kolegové z rozpočtového výboru. Je to pozměňovací návrh, který rozpočtový výbor podpořil, podpoří ho i Piráti. A o co jde. Jde o rozšíření úlevy pro mladé tak, že pro aktivaci úlevy bude u žadatelů žijících v manželství nebo registrovaném partnerství stačit, aby měl pouze jeden z žadatelů věk do 36 let. O co se jedná. Jedná se o návrh, aby ta příjmová kritéria poskytování hypoték byla mírnější v případě mladších žadatelů, a to i pokud se jedná o lidi v registrovaném partnerství nebo manželství. Důvod je prostý. Pokud bude pár a žádá o hypotéku a bude platit, že aspoň u jednoho z osob v tom páru je perspektiva budoucího zvýšení příjmů, což je základní argument, proč omezovat ta příjmová kritéria u mladších lidí, tak v takovém případě stačí, aby to bylo u jednoho, není nutné, aby to bylo u obou. My máme za to, že tento návrh je naprosto logický, jenom se obáváme, že je příliš úzký, ale k tomu se dostanu později. Z těchto důvodů určitě tento návrh podpoříme. Jsem rád, že získal podporu rozpočtového výboru, a věřím, že získá podporu i Poslanecké sněmovny.

Nyní návrh B1 kolegy Munzara. To je návrh, který v sobě skrývá úplné zrušení úpravy úvěrových ukazatelů. Tady se dostávám do nějaké disputace s kolegy z ODS. My máme za to, že tento návrh jde příliš daleko. Kolega Munzar hovořil o tom, že přestože tu máme významnou krizi a přestože příjmy domácností stagnují, tak ceny nemovitostí rostou. Nicméně to neznamená, že je to obecný princip. V roce 2008 a v té navazující krizi jsme v České republice zažili prudký pád cen nemovitostí až o 20 % a skutečně došlo k významnému výkyvu cen nemovitostí i v České republice. Ono to primárně souvisí s reakcí bankovního sektoru na tu krizi. Ve chvíli, kdy rostly úrokové sazby, což se stalo v tom roce 2008, pokud se nemýlím, mělo to samozřejmě tehdy dopad i na financování státního dluhu, nicméně tehdy ty úrokové sazby vzrostly a ceny nemovitostí se propadly. Naopak nyní v té současné krizi, která je podstatně jiného charakteru, dochází naopak k tomu, že úrokové sazby centrálních bank byly sníženy, dostupnost financí na trzích razantně vzrostla a nemovitosti jakožto často bezpečný přístav pro investory se naopak staly výrazně atraktivnějšími, takže ty ceny nemovitostí razantně rostou, přestože máme tady významnou krizi a příjmy domácností stagnují.

Nicméně to, že to v této konkrétní krizi je zrovna tak, ještě neznamená, že to tak bude i v krizích příštích, které bezpochyby přijdou. A my máme za to, že ten parametr loan to value, LTV, který limituje tedy částku, kterou si člověk může půjčit, vůči hodnotě té nemovitosti, kterou kupuje, je sám o sobě rozumný. A že prostě jak historická zkušenost České republiky, tak třeba příklad Irska, kde to je učebnicový příklad toho prasknutí té nemovitostí bubliny, dokládají, že je namístě tento parametr mít, zvláště z důvodu ochrany těch dlužníků, kteří, pokud v té krizi přijdou o práci, by měli problém splácet. Z tohoto důvodu ten pozměňovací návrh B1 nepodpoříme, máme za to, že skutečně toto je část návrhu ze strany vlády a ze strany ČNB, která má smysl a která je rozumná a je to nějaký kompromis, na který jsme připraveni přistoupit.

Další návrh je pozměňovací návrh B2, taktéž kolegy Munzara a tam kolega Munzar navrhuje snížení počtu úvěrových ukazatelů ze tří pouze na jeden, a to LTV. Naopak s tímto návrhem my souhlasíme a podpoříme ho. O co se jedná? Jedná se o vyškrtnutí těch parametrů DTI a DSTI z toho zákona neboli debt to income a debt service to income, tedy náklady dluhové služby vůči příjmům domácnosti a celkovou výši dluhu vůči ročnímu příjmu domácnosti.