Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci,

v poslední době jsme si tady v České republice zvykli na to, že považujeme za normální věci, které vůbec normální nejsou, ale myslím, že je potřeba připomínat to, co je v politice normální a co už překračuje ty hranice, které vždycky platily a které by demokracie překračovat neměla. Pokusím se ty věci znovu a jasně připomenout.

Jsem rád, že se podařilo, byť v takové zvláštní podobě, prosadit tento bod na pořad dnešní schůze, ale musím současně říct, že důvody pro tento bod dnešní schůze by zřejmě nemohly nastat ani jinde v Evropě a určitě by nemohly nastat ani v jiné době v České republice, bohužel s výjimkou současného období. Kdyby se v této situaci, ve které je dnes Andrej Babiš, ocitl jakýkoli předseda vlády před pěti nebo patnácti lety, tak by nemohl zůstat ani 24 hodin. Bylo by to nemyslitelné. A já jsem přesvědčen, že za dalších pět let to zase nemyslitelné bude. Bylo by to nemyslitelné mimo jiné proto, že by tu nebyla taková vládní většina, která by to tolerovala. A jsem přesvědčen, že dlouho po této většině, která je tu teď, tu taková většina ani nebude. Bylo by to nemyslitelné, protože dosud Česká republika neměla, a věřím, že ani v budoucnu mít nebude, předsedu vlády, který by byl podezřelý z pochybných transakcí podporujících jeho podnikatelské impérium z neoprávněných dotací a výhod, které běžný český podnikatel nemá, a který by si troufal tvrdit, že obvinění a podání obžaloby proti němu českými orgány a zjištění orgánů Evropské komise jsou mezinárodním a domácím spiknutím proti jeho osobě.

Tady je zjevné, že buďto pan premiér ztratil schopnost vnímat realitu, anebo zcela vědomě klame veřejnost. A aby byl takový předseda vlády ve funkci byť jen 24 hodin, by bylo dřív v České republice nemyslitelné i proto, že by se tu nenašel novinář a komentátor, kterému by se zdálo normální a přípustné, aby orgány našeho státu vyšetřovaly, obvinily a dokonce posuzovaly obžalobu na předsedu vlády a jeho rodinu a evropské orgány konstatovaly zásadní střet zájmů ve prospěch jeho firmy, a on by nadále zůstal ve funkci předsedy vlády. Bylo by to nemyslitelné, protože dříve by se v České republice nenašel politicky soudný člověk v této Sněmovně, nebo mimo ni, který by si zcela vážně myslel, že Evropská komise, její auditoři jsou součástí nějakého obrovského mezinárodního spiknutí proti osobě předsedy vlády České republiky, spiknutí, které je řízeno ze zahraničí, z České republiky, nebo nevím odkud. A bylo by to především nemyslitelné, dámy a pánové, proto, že kdyby to náhodou nepochopil v minulosti premiér sám, tak by to pochopila jeho vlastní strana. Jeho vlastní strana by pochopila rozsah osobního problému a až do vyřešení celé situace by nominovala na tuto pozici někoho jiného a vládla by dál.

Ano, dámy a pánové, tak tomu bylo v minulosti, a takto funguje demokracie, které předseda vlády opovržlivě říká standardní, nebo tradiční, nebo jaké označení používá.

Takto fungují, dámy a pánové, politické strany, které tady předseda vlády označuje v jeho pojetí opovržlivě za tradiční nebo standardní.

Naším problémem, a to je potřeba říct a to je potřeba pojmenovat a to je potřeba si přiznat, totiž není jenom to, že předseda vlády má problémy, to se prostě stává a nestalo se to poprvé. Naším problémem je, že předseda vlády ztratil zdravý úsudek, nebo vědomě neříká pravdu a jeho hnutí ANO se tváří, že žádný problém neexistuje. Jenže on existuje a mohu vás ujistit, že dlouhodobě před ním nikdo nestrčí hlavu do písku.

Veřejná politická debata v České republice kolem osobních problémů předsedy vlády se často stočí k procentům popularity, k politickému marketingu atp. My jsme tu ale Parlament ČR, Poslanecká sněmovna, my se nemůžeme vymlouvat na procenta podpory tomu nebo onomu politikovi nebo politické straně. My tady máme dělat rozhodnutí, která obstojí před požadavky na kvalitu demokracie, politickou morálku, ano, která obstojí i před zdravým rozumem.

Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, loni na podzim jsme v této Sněmovně byli nuceni navrhnout vyslovení nedůvěry předsedovi vlády. Ukázalo se tehdy, že předseda vlády nedisponuje osobně většinovou podporou v této Sněmovně, ale ani se nenašlo dost hlasů pro jeho odvolání. Ústavně tedy tehdy předseda vlády obhájil svou pozici, ale nezískal osobní politickou podporu. Jsem přesvědčen, Občanská demokratická strana je přesvědčena, že nastal čas, aby předseda vlády požádal Poslaneckou sněmovnu o důvěru a aby při tomto vyslovování nebo nevyslovování důvěry si každý poslanec musel sám před sebou a před svými voliči odpovědět na otázky, zda předseda vlády skutečně čelí mezinárodnímu spiknutí, anebo si přiznáme, že předseda vlády je podezřelý z obcházení českých zákonů a závazných evropských legislativních pravidel; na otázky, zda si přejeme, aby český daňový poplatník dotoval podnikání a zisky předsedy vlády; na otázku, jestli si myslíme, že předseda vlády silně podezřelý z neoprávněného čerpání evropských dotací může za této situace také silně hájit české národní zájmy. Ano, na tyto otázky by měl každý poslanec při hlasování o důvěře odpovědět sám sobě a odpovědět na ně i svým voličům. A já jsem přesvědčen, že si to vlastně nikdo z lidí v této Poslanecké sněmovně opravdu nemyslí. Ale nejsem přesvědčen, a to přiznávám, nejsem přesvědčen, že to každý v této Sněmovně dokáže potvrdit i hlasováním.

Je to politicky patová situace, známe ji z minulého podzimu, jenomže dnes máme oproti tomu podzimu ještě jeden problém navíc, a ten problém má dva rozměry. Jeden rozměr je stamilionový, zatím, a může být i miliardový, víme to všichni, a ten druhý rozměr je stejně vážený, totiž i kdyby se ukázalo, že pan Babiš a jeho firma formálně zaparkovaná v tzv. svěřeneckém fondu dokáže vyvrátit některé formální postupy při přidělování dotací, tak určitě nedokáže vyvrátit silné, jasné, dalo by se říct tvrdé a nekompromisní argumenty o tom, že celý svěřenecký fond je ve skutečnosti jedna bezvýznamná formalita, což všichni, jak tu sedíme, tak to vlastně víme, že se zde přijal zákon, který měl politicky zdůvodnit setrvání Andreje Babiše v exekutivě, ale ve skutečnosti se nakonec nezměnilo nic. Majitelem je reálně Andrej Babiš a je pochopitelné - je pochopitelné, pokud jedná ve prospěch svého podnikání a jeho podnikání zase koná v jeho prospěch.

Já jsem, dámy a pánové, tady na podzim řekl, že je lidsky pochopitelné, že předseda vlády nedokáže oddělit své osobní zájmy a osobní problémy od výkonu funkce předsedy vlády, a proto nemá vykonávat funkci předsedy vlády, že i kdyby chtěl, tak se musí snažit o vyvinění před zákonem, a že to je i jeho ústavní právo občana, a jistě se bude snažit v tomto případě zase, aby neutrpělo jeho podnikatelské impérium. Je to vcelku přirozený instinkt, je vcelku přirozené a pochopitelné, že své osobní zájmy a zájmy své rodiny bude chránit tvrdě a nekompromisně. Je to pochopitelné, ale právě proto, právě z těchto důvodů nemá být předsedou vlády a právě z těchto důvodů je potřeba, aby požádal Poslaneckou sněmovnu znovu o důvěru. A jestliže bude předseda vlády tvrdě a nekompromisně hájit své osobní zájmy a zájmy své rodiny, tak my jsme tady proto, abychom tvrdě a nekompromisně chránili zájmy občanů a zájmy českých daňových poplatníků. Proto, pokud předseda vlády nepožádá o důvěru, je naší povinností tvrdě a nekompromisně chránit zájmy lidí před zájmy předsedy vlády a chránit české zájmy před osobními zájmy předsedy vlády!

Dámy a pánové, a podle toho bude Občanská demokratická strana také postupovat!