Fiala (ODS): Jasně se ukázalo, že vláda hrála velkou evropskou komedii

Dámy a pánové, pěkné dopoledne. Myslím, že to, co jsme tady teď viděli, je příznačné pro to, jak vláda přistupuje k zahraniční politice a k této otázce. A jsem rád, že se našel alespoň jeden člen vlády, který si přišel sednout ke stolku zpravodajů, abych mohl vůbec začít mluvit k tomuto bodu. Bohužel tu není řada klíčových ministrů, není tu premiér. Chápu samozřejmě, že má svůj program a respektuji to, nicméně i to, že tu projednáváme tak důležité téma a premiér tu jako většinou, když se mluví o zahraničně politických otázkách, není, ukazuje jeho priority.

Vláda pokračuje v praxi, kdy v otázkách migrace a obecně zahraniční politiky komunikuje velmi málo nebo vůbec ne. A to jsme ještě svědky toho, že každý ministr si říká, co chce, přitom si ani mezi sebou nesdělují zásadní skutečnosti, a premiér pro jistotu mlčí nebo mění názory každý den.

Chtěl bych připomenout, a připomenout nám všem, tedy i vám, že Poslanecká sněmovna zavázala vládu České republiky, a tedy i premiéra, svým usnesením z února letošního roku, aby průběžně Sněmovnu informoval o postojích, která vláda bude zastávat na unijních jednáních. To se neděje a většina jednání, která vůbec v Poslanecké sněmovně máme a která se týkají zahraniční politiky nebo evropské politiky, jsou vyvolána z řad opozice.

Potřeba jasných informací o postojích České republiky, o postojích, které Česká vláda zastává, je o to důležitější v situaci, kdy Česká vláda na evropských summitech kapitulovala, kapitulovala poté, co Evropská unie a některé silné členské státy neváhaly použít politiku nátlaku a mocenské převahy, aby byly přijaty povinné kvóty pro přerozdělení uprchlíků.

Česká koaliční vláda se rozhodla tuto skutečnost navzdory předcházejícím proklamacím bez jakéhokoliv politického či soudního odporu pasivně přijmout. A tato její nečinnost neohrožuje jenom řešení migrační krize, ale především ohrožuje budoucí možnost obhajoby našich zájmů v Evropské unii. Vládu jsme podporovali, vláda měla podporu opozice, měla oporu napříč politickým spektrem pokud jde o její negativní postoj vůči kvótám, neboť jsme se domnívali, že vláda za svým negativním postojem opravdu stojí, že ho bude prosazovat, že je ochotna ho hájit a že je ochotna hájit zájmy občanů České republiky.

Ukazuje se však, jasně se to ukázalo, že vláda tady hrála velkou evropskou komedii. Na jedné straně ukazovala veřejnosti a médiím, že bojuje proti kvótám, ale na druhé straně v okamžiku, kdy došlo na lámání politického chleba, tak vzala zpátečku, zařadila zpátečku, pravděpodobně proto, aby si v Evropské unii neudělala příliš mnoho nepřátel. Pan premiér se asi bojí, že ho stihne podobný osud jako Roberta Fica, který neváhá slovenské občany hájit a Evropská socialistická internacionála mu hrozí vyloučením, protože jeho smýšlení není dostatečně proevropsky progresívní. Vicepremiér Andrej Babiš možná zase obává, že pokud se vláda ozve, rozhněvá Evropskou komisi a ta zastaví příliv dotací, které jdou také do jeho podniku.

My jsme hluboce přesvědčeni, že většinové přehlasování v otázce přijímání cizích příslušníků na naše území, tedy v otázce, která se bytostně týká bezpečnosti, která se bytostně týká suverenity naší země, je riskantním precedentem. A toto není jenom můj názor. To, že systém povinných kvót, navržený Evropskou komisí, je "neakceptovatelný a může představovat rovněž nebezpečný precedent do budoucna", to jsou slova premiéra Sobotky z 18. června tohoto roku, tedy z minulé schůze Poslanecké sněmovny k otázkám migrace. A ten samý Bohuslav Sobotka o čtrnáct dní později veřejnosti sděluje, že vláda povinné kvóty bez protestu přijme. A tedy ten precedent, který označoval za mimořádně nebezpečný, se tímto jeho postojem v podstatě vytvořil.

Z hlediska budoucí obhajoby našich zájmů, v zájmu České republiky v rámci Evropské unie, je použití, ale i tichá akceptace, tichá akceptace takového řešení, silového řešení ze strany vlády, naprosto nepřijatelná. Hrozí totiž, že toto řešení, tento způsob přehlasování zájmu jednotlivých států a zájmu České republiky se stane v Evropské unii osvědčenou praxí a znemožní tak jakoukoliv možnost do budoucna obhajovat naše zájmy, naše názory, naše postoje, tedy zájmy, postoje a názory občanů České republiky.

Pokud budeme tuto praxi bez odporu, bez jakékoliv reakce, bez jakékoliv obrany akceptovat, tak hrozí, že o otázkách naší národní suverenity, o otázkách našeho zájmu, naší bezpečnosti bude rozhodovat nějaká hlasovací unijní koalice, hlasovací mašinérie v rámci Rady, a to je naprosto nepřijatelné.

Přitom premiér se na tomto místě například v červnu tohoto roku dušoval, že trvá na tom, že to musí být národní vlády, které mají šanci kontrolovat migrační toky do svých území a regulovat je.

Další příležitostí, kdy bude mít vláda možnost zastávat naše zájmy v otázce migrace, bude jednání o návrhu komise na permanentní přerozdělovací mechanismus.

Jak bude ale vláda bránit tomuto dalšímu návrhu komise, když už jednou de facto tento princip připustila? Já se skoro obávám, že na tuhle otázku, kterou jsem teď položil, jak bude vláda bránit tomuto novému návrhu komise, je už skoro pozdě. Pozdě je ale proto, že vláda nejednala, nebo neříkala veřejnosti pravdu. Již několik dní, několik týdnů před naším fiaskem na zasedání Rady Evropské unie jsem se ministrů vlády a přímo pana premiéra opakovaně ptal, jaký bude postup vlády, pokud bude hrozit hlasování kvalifikovanou většinou, a co vláda podnikne, bude-li v této otázce přehlasována. Buď jsem se nedozvěděl nic, nebo jsem byl panem ministrem Zaorálkem v našem společném televizním vystoupení osočen, že straším lidi, že česká vláda má situaci pod kontrolou. Ministr zahraničí také dodal, že - cituji: "je přesvědčen, že použití kvalifikované většiny v Evropské unii se používá na technické věci a použití na tuto výslovně politickou záležitost je precedent, který by byl nebezpečný" - konec citátu ze slov pana ministra Zaorálka.

Vypadá to ovšem, že pana ministra jeho evropští partneři v použití kvalifikované většiny pěkně vyškolili.

A stejný pan ministr Zaorálek dnes říká, že se tomu precedentu nebudeme bránit, protože bychom se vyautovali pro další jednání. Tak já musím jenom říci, že český ministr zahraničí tady nejenom srazil paty, ale že se nechal ještě střelit do nohy a myslí si, že jako jednonohý český reprezentant si vylepší svoji startovací pozici. No tak já si tedy myslím, že si svoji startovací pozici tímto postojem Česká republika nejen nevylepší, ale katastrofálně si ji zhoršila.

A já musím říci, že taková česká diplomacie nehájí české zájmy, ale jediné, co hájí, je vlastní bezproblémové fungování v Evropské unii. A dámy a pánové, to není jedno a to samé. Česká diplomacie nemá hájit bezproblémové fungování, svoje bezproblémové fungování v rámci Evropské unie, ale má hájit zájmy České republiky a zájmy českých občanů, což nedělá.

A znovu opakuji, v této chvíli nejde jenom o otázky migrace, ale jde o samotný princip fungování České republiky v rámci Evropské unie. Vláda se v praxi silového hlasování v otázkách národního zájmu musí bránit všemi politickými a právními prostředky. A pokud to vláda neučiní, pokud nevyužije všech prostředků, pokud se nebude bránit, tak zradí zájmy našich občanů a nenávratně tak poškodí již tak nízkou důvěru lidí v evropský integrační projekt.

Bohužel, a říkám to opravdu nerad, protože já na těchto věcech nechci získávat žádné opoziční politické body, já bych byl šťasten, kdybychom v této věci dosáhli celonárodního konsensu a mohli postupovat společně. Bohužel, dosavadní postup vlády důvěru nebudí. A nebudí ji nejenom proto, co vláda udělala, ale nebudí ji ani proto, co říkala o tomto postoji, protože je zcela zjevné, že nám vláda neříkala celou pravdu, že nebyla a není v této otázce jednotná a že si ani celou pravdu neříkali pravděpodobně jednotliví členové vlády.

Možnost efektivního prosazení našich zájmů tak padla za oběť nesouladu mezi členy vlády, kteří si mezi sebou nesdělují elementární informace, které mají vliv na taktiku jednání, a opět tímto postupem ohrožují naše národní zájmy.

Pan premiér Sobotka v pořadu České televize /abych to ilustroval na konkrétních případech/ 13. září řekl: "Naším cílem je, aby se o této věci /tedy rozumějte o kvótách/ mluvilo na Evropské radě, ne aby se ta věc uzavřela na úrovni ministrů vnitra nebo ministrů zahraničí. Čili chceme /říkal pan premiér Sobotka/, aby se o tom jednalo na úrovni Evropské rady, tak, jako se o tom jednalo v minulosti."

Jak máme ale rozumět tomu, že pan státní tajemník Prouza, pravá ruka premiéra, který má na starosti evropské záležitosti a do jisté míry koordinuje českou evropskou politiku, 29. září v rozhovoru pro týdeník Respekt přiznal, že "záměr po neúspěšném červnovém jednání, jehož se premiér Sobotka zúčastnil, zněl, že dohodu uzavřou ministři vnitra, na jejichž jednání se rozhoduje hlasováním, a premiéři se pak budou věnovat skutečně důležitým věcem".

Pokud jste mě, dámy a pánové, poslouchali, tedy ne mě, ale slova pana premiéra Sobotky a pana státního tajemníka Prouzy, tak vám musí být jasné, že jeden z těchto pánů neříká pravdu, jeden z těchto pánů veřejnosti lže. Možná se nechali inspirovat slovy svého sociálně demokratického kolegy z Maďarska, bývalého premiéra Gyurcsányho, který ve svém známém citátu přiznal, jak vypadala jeho politika, když řekl: Lhali jsme ve dne, lhali jsme v noci.

Jenom bych k tomu dodal, že bývalý socialistický premiér Gyurcsány řekl: Lhali jsme ve dne, lhali jsme v noci, abychom uspěli ve volbách. Tady já ani sociální demokracii nepodezírám z toho, že to dělala proto, že chce uspět ve volbách, ale spíše si myslím, že to dělali z pohodlnosti, z toho, aby se vyhnuli konfliktu, aby veřejnosti sdělili jednu věc, která není pravdivá, a jinak se zachovali na úrovni Evropské unie, kde se dostali pod tlak silných států.

A když to tak je, tak si myslím, že pan premiér by si mohl odpustit i taková ta teatrální gesta, kterých jsme byli také svědky, kdy vyprovázel svého ministra vnitra na letiště před odletem na klíčové jednání rady ministrů k kvótách, aby ho, cituji: morálně podpořil, protože ho čeká perný den. Bohužel, pánové si nějak zapomněli sdělit, že ten den bude perný proto, že Poláci neudrží jednotnou pozici Visegrádské skupiny, na které vláda tak stavěla.

Premiér pak hrál překvapeného, i když vláda, až tedy na pana ministra vnitra Chovance, i když vláda o polském postoji, jak řekl opět státní tajemník Prouza, cituji: věděla už tejden, protože ona volala premiérka našemu premiérovi, že stahují svoji dohodu z V4.

A bylo by tedy správné, aby vláda veřejnosti také sdělila,když to zjevně někteří členové vlády věděli už dopředu, proč Polsko ze společné pozice vycouvalo. A Polsko vycouvalo nejspíše proto, že počítá s tím, že se může zhoršit situace na Ukrajině a může přijít následná vlna migrace Ukrajinců. A vzhledem k tomu, a to by nám vláda také měla jasně říct, že závěry jednání Rady ministrů neobsahují žádnou záruku toho, že kvóty nebudou opakovaně používány, tak je velmi pravděpodobné, že kvóty a další počty migrantů budou jednou na stole, a může to být třeba na základě požadavku Polska.

Když se na to podíváme podle činů, nikoli podle rétoriky, tak vidíme, že na faktické úrovni vláda svou pasivitou a svým přístupem de facto nesmyslné kvóty obhajuje, a to kvóty, které tady budou nejspíše natrvalo, přivedou na našem území neznámý počet lidí a z hlediska řešení migrační krize v rámci Evropské unie stejně nebudou fungovat.

Vzhledem k tomu, že debata o migrační krizi bude nepochybně pokračovat, tak vyzývám vládu, aby na evropské úrovni hájila, prosazovala kroky, které občanská demokratická strana navrhuje už dlouho a z nichž některé potom chceme přenést i do usnesení Poslanecké sněmovny, které po mně bude navrhovat paní poslankyně Miroslava Němcová.

1. Žádáme vládu, aby trvala na odmítavém postoji k povinným kvótám a připojila se k podání žaloby k Evropskému soudnímu dvoru, jak to ostatně avizoval místopředseda vlády Pavel Bělobrádek. Protlačením povinných kvót silou rezignovala EU na demokratické principy rozhodování a je nutné, abychom se tomu postavili, abychom byli v této otázce důslední a mohli tak čelit návrhu na povinný přerozdělovací mechanismus, který je nepochybně na stole.

2. Vláda musí odmítnout jakékoli tlaky na sjednocení sociálních dávek pro běžence v zemích Evropské unie. Naopak je třeba sociální výhody omezit a zvýšit tlak na integraci. Navíc hrozí, že sjednocení sociálních dávek se pak přelije do nutnosti sjednocovat další věci, sjednocovat azylové řízení v celé Evropské unii, což je jenom další cesta k evropskému super státu, cesta, která jde proti zájmům České republiky a proti zájmům jejích občanů.

3. Vláda musí vyvíjet tlak na urychlenou změnu rozpočtu Evropské unie s cílem posílit zdroje na zlepšení podmínek uprchlíků v táborech mimo území Evropské unie. Pokud může Evropská unie na svůj chod, na svůj administrativní chod vyčlenit 645 mil. Kč denně, tak je nutné, aby změnila svoje priority a našla rozpočtové zdroje, a to nebude žádný velký problém, na navýšení dnes již schválené pomoci uprchlickým táborům, která má v současné době činit 1 mld. EUR.

To samé, abychom jenom neříkali, co se má udělat na evropské úrovni, je ale potřeba udělat i na úrovni České republiky, tedy v rámci rozpočtu České republiky. Připomínám tady náš požadavek na vládu. Česká republika dává dlouhodobě na rozvojovou spolupráci kolem 4 mld. Kč, což je 0,11 % hrubého domácího produktu.

My jsme se ale zavázali při vstupu do EU, že budeme dávat do letoška 0,33 % HDP, a to když si spočítáte, tak je rozdíl kolem 10 mld. Těchto 10 mld. vláda samozřejmě má, utrácí je, o 10 mld. meziročně zvýšila provozní náklady ministerstev, ale tady by ty peníze byly použity správně a byly by použity dobře. A nezapomeňme, že každá koruna, která je utracena v místě konfliktu, má sedminásobně vyšší cenu, než koruna, která je použita v důsledku řešení migrační krize na území České republiky.

4. Vláda by měla trvat na tom, že migrační krize je především bezpečnostním problémem, a že má jednu ze svých zásadních příčin v nezvládnutí organizovaného zločinu na periferii Evropy. Je proto nutné potírat organizovaný zločin, pašeráctví, obchod s lidmi a důsledně chránit vnější hranice unie. EU se už před čtvrt rokem dohodla na zabavování lodí, potápění lodí pašeráků, ale zatím neudělala nic. Místo toho vymýšlí kvóty, a kdyby nevymýšleli kvóty, tak se mohla třeba vnější služba a komise snažit o to,a bychom dosáhli na diplomatickém poli získání mandátu Rady bezpečnosti OSN, který je k této aktivitě nutný.

Ale zase nechceme mluvit jenom o tom, co se má udělat na evropské úrovni, co mají udělat velké státy. Chceme k tomu boji s převaděčstvím, s obchodováním s lidmi také sami přispět. Proto ODS navrhuje zpřísnění trestů za převádění nelegálních uprchlíků, nyní je to 5 let, resp. 8 pro organizovanou skupinu, a to je třeba stejná sazba, jakou máte za provozování hazardu, a určitě se všichni shodneme, že společenská nebezpečnost převaděčství je v této době mnohem vyšší, a zvýšení trestů by mělo nepochybně preventivní a odrazující účinek.

Vláda by v této souvislosti měla také trvat na dodržení harmonogramu dokončení těch tzv. hot spotů na vnější hranici EU, aby se co nejdříve mohlo začít s identifikací lidí a s posuzováním oprávněnosti žádosti o mezinárodní ochranu.

5. Vláda by měla na evropské úrovni iniciovat unijní preventivní a informační kampaň, kterou by třeba mohla iniciovat Evropská služba vnější akce, aby také měla nějakou náplň své činnosti. Něco by konečně dělala, když nás tato vnější služba ročně stojí 8 mld. EUR. A EU by tak mohla účinně využít svých delegací v subsaharských zemích a svého partnerství s Africkou unií, na Balkáně a na Blízkém východě. Také v tomto směru by mohla probíhat intenzivní preventivní komunikační kampaň, a to jak ve zdrojových, tak v cílových zemích, protože tu kampaň je třeba vést nejenom ve zdrojových zemích, v tranzitních zemích, ale také v těch komunitách, do kterých proud běženců míří, tedy v komunitách v rámci zemí EU.

Dámy a pánové, hlasování o kvótách jasně ukázalo nebezpečí, které přináší současné nastavení rozhodovacích mechanismů v rámci Evropské unie. Vláda pana premiéra Sobotky svou podporou prohlubování procesu evropské integrace, svým nestavením se této nové praxi, tím, že se nepostavila, nechce se postavit tomuto novému precedentu, politická rizika praxe nového silového rozhodování jenom prohlubuje.

Já bych si na závěr svého vystoupení dovolil připomenout ještě jednou slova pana premiéra Sobotky, který při květnové návštěvě Německa prohlásil, že evropskou integraci považuje za šťastný příběh, který je souborem nástrojů podepřených robustními institucionálními pilíři. Ovšem, říkal premiér Sobotka, život jim dáváme my; samy o sobě bez naší práce a důvěry neobstojí. Tak já ta slova beru vážně, i když to není úplně lehké, a žádám pana premiéra, aby dal život těmto svým slovům a svou prací zvýšil důvěru občanů v Evropskou unii, zvýšil důvěru tím, že bude konečně jednat v zájmu občanů České republiky. Naši lidé si nepochybně ten šťastný příběh, o kterém mluví pan premiér Sobotka, zaslouží, ale toho šťastného příběhu dosáhneme jenom tím, že vláda využije nejbližší možné příležitosti - a to by mělo být poučení z tohoto příběhu, který vůbec není šťastný, příběhu přehlasování ve věci kvót - že vláda využije nejbližší příležitosti, kdy budou otevřeny smlouvy o fungování Evropské unie a aktivně se zasadí o právní změnu postavení České republiky v rámci Evropské unie.

A když mluvím o otevření smluv, změně postavení České republiky v Evropské unii, tak chci zdůraznit, že tady nevolám po happy endu našeho členství v Evropské unii, ale pro naše občany, pro Českou republiku chci takové podmínky členství v Evropské unii, které nám umožní zachovat autonomii a suverenitu v základních otázkách, které se týkají České republiky, které se týkají našich národních zájmů, které se týkají zájmů českých občanů. Vláda tyto zájmy nehájí, neříká lidem pravdu, nechová se ve věci unijní politiky zodpovědně a tím ohrožuje naši budoucnost, ale i naše rozumné a důstojné postavení v rámci Evropské unie. Já vyzývám vládu, aby toto své jednání změnila a začala konečně hájit zájmy České republiky. (Potlesk z lavic ODS.)