Fiala (ODS): Stát volí pro sebe velmi pohodlné řešení

Vážený pane předsedo, pane ministře, dámy a pánové, nejprve trošku ke kontextu toho mého vystoupení. Já jsem minulý týden zde chtěl argumentovat proti schválení pořadu mimořádné schůze ve věci elektronické evidence tržeb, jak si všichni, nebo většina z vás asi pamatuje i po tom týdnu, tak jsem neměl možnost všechny své argumenty zde přednést. Samozřejmě bych mohl zcela legitimně udělat to, že bych tu opakoval tu část, kterou jste už slyšeli, jednak proto, že bez opakování nevzniká znalost a já bych byl rád, abyste opravdu znali naše argumenty, ale samozřejmě i proto, že můj projev má nějakou logickou strukturu a bylo by na místě, abyste slyšeli začátek, dříve než uslyšíte konec.

Nicméně, nebylo by to důstojné ani mně, nebylo by to důstojné ani vás, Poslanecké sněmovny, a já nechci se připojit k těm, kteří tady opakovaně důstojnost Poslanecké sněmovny snižují, takže to neudělám. Svůj projev jsem doplnil o řadu dalších argumentů, takže i tu část, kterou jste už slyšeli, neuslyšíte znovu ve stejné podobě.

Chtěl bych ještě k tomu kontextu a k těm procesním věcem dodat, že - já pořád slyším od části klubu ANO, hnutí ANO, že ve třetím čtení se nevede rozprava. Tady to zaznělo znovu od pana ministra. Tak jenom pro pořádek. § 95 jednacího řádu jasně konstatuje, že ve třetím čtení se koná rozprava a pouze v odst. 2 je doplněno, s jakými návrhy se v té rozpravě může vystupovat. Takže rozprava se koná. Nicméně, aby to bylo všem jasné, ještě v rozpravě nejsme, rozprava otevřena nebyla a zatím vystupujeme -

Omlouvám se. Ano. Rozprava tedy otevřena byla, ale zatím vystupují ti, kteří mají přednostní právo. Nicméně, ať už bude vystupovat ten, kdo má přednostní právo, nebo bude vystupovat ten, kdo přednostní právo nemá, každý poslanec má právo vystupovat v rozpravě a argumentovat v ní, neboť tak to stanoví jednací řád. A pouze, pokud vznáší návrh, tak v rámci něho může vznášet legislativně technické úpravy, nebo navrhovat vrácení do druhého čtení. To nám říká § 95, ale neříká nám nic o tom, že bychom nemohli argumentovat v rámci rozpravy. Tolik pro pořádek.

A teď moje argumentace proti elektronické evidenci tržeb. Já také, stejně jako pan ministr, budu vyvracet lži, necituji možná přesně, lži, polopravdy a nepravdy, nicméně úplně z jiné strany, než jak si myslel pan ministr Babiš, že to tady dělá. Minule jsem říkal a připomenu vám to znovu, že současná vláda zavedením elektronické evidence tržeb se snaží přenést povinnost, kterou má stát, tedy výběr daní, na malé a střední podnikatele, protože sama tuto svoji povinnost nevykonává, nebo má pocit Ministerstvo financí, že tuto svou povinnost vykonává nedostatečně. Já si to nemyslím a zjevně si to nemyslí ani řada zaměstnanců a pracovníků Ministerstva financí. Je to úplně naopak. Stát v současné době dostává od všech podnikatelů a živnostníků pravidelné informace o jejich podnikání, má tyto informace k dispozici a může podle nich jednat. Úředníci žijí ve stejných obcích jako podnikatelé, ví jejich chování, vědí, kdo jedná poctivě, kdo možná ne, podle toho mohou provádět kontroly a podle toho mohou taky postupovat. Tady bych citoval ředitele odboru daní z příjmu Generálního finančního ředitelství, který prohlásil. Cituji: "Známe své daňové subjekty. Územní pracoviště se velmi často potýkají s tím, že mají spoustu informací, a to i z jiných zdrojů než pouze z interních databází." To si myslím, že je jasný citát, který dokládá moje slova. Stát má v tomto případě dostatek informací, úředníci znají své daňové subjekty, vědí, kdo jak pracuje, kdo jak je poctivý, mohou podle toho jednat a nepotřebují žádný další systém. Je tedy zřejmé, že stát disponuje dostatečnou kapacitou a má pro výběr daní vytvořeny vhodné odpovídající nástroje a není potřeba vytvářet nástroje nové. Jiná otázka samozřejmě je, jestli stát tyto nástroje dostatečně využívá.

Elektronická evidence tržeb je samozřejmě, můžeme prohlásit, že to je další nástroj na zlepšení výběru daní, ale on je to nástroj, který se od těch standardních trošku liší, protože je to jakási plošná restrikce, a navíc, jak vidíme z těch zkušeností ze zahraničí, tedy z jediné země, kde elektronická evidence tržeb vůbec nějak funguje, tak je to nástroj, který zásadní navýšení výběru daní ani přinést nemůže. Navíc, a to zase víme z našich analýz nebo z analýz našich orgánů Nejvyššího kontrolního úřadu a dalších oficiálních institucí, že i v tom nejoptimálnějším případě by se elektronická evidence tržeb ve svých účincích mohla týkat zhruba sedmi procent potenciálu šedé ekonomiky, maximálně sedmi procent, takže celý ten plošný robustní nástroj, který se tady budeme snažit zavádět, se maximálně, a pokud bude skvěle fungovat, jako že nebude, může dotknout nejvýše sedmi procent ne ekonomiky, ale šedé ekonomiky, která v České republice existuje.

Zde se dostáváme vlastně k první principiální vadě toho Zákona o elektronické evidenci tržeb. Na řešení problému, údajného problému, kterým jsou úniky z daní, tak k tomu řešení problému přistupuje způsobem, který je nadměrně restriktivní.

Děkuji. Takže je to nástroj, který je nadměrně restriktivní, plošný, omezuje bez výjimky všechny podnikatele, živnostníky, a to proto, aby zamezil protiprávnímu chování nějaké malé, nedefinované, pravděpodobně existující menšiny. Ale aby tu menšinu zasáhl, tak tady vytváříme plošný systém, který zasahuje všechny. Stát volí pro sebe velmi pohodlné řešení, a to řešení, kdy protiprávní chování malé menšiny omezí všechny. (Šum v sále a pokračuje i rozdávání dárků.)

Tedy pro ty, kteří nezachytili ty poslední věty. (Smích z řad poslanců ANO.) To plošné omezení se dotkne všech podnikatelů a živnostníků, a to jenom proto, že se předpokládá, že tu existuje nějaká malá menšina, která se chová protiprávně, menšina, která ale není jasně definovaná. A stát tady volí pro sebe velmi pohodlné řešení tím, že místo aby zasáhl proti té menšině prostředky, které má k dispozici, jak jsem už tady ukázal, i úředníci státu, kteří se zabývají výběrem daní, jsou přesvědčeni o tom, že ty prostředky k dispozici mají, tak místo aby ty prostředky byly využity, tak stát volí to řešení, že chce omezit všechny. Je to pro ty, kteří si to chtějí nějak představit, tak je to zhruba stejně logický postup, jako kdyby se stát rozhodl umístit kamery do každé domácnosti, aby zabránil třeba domácímu násilí.

Asi si myslíte, že to je absurdní. Ano, je to absurdní, ale úplně stejně uvažujete v případě elektronické evidence tržeb, kdy chcete všechny a priori kontrolovat, protože někdo pravděpodobně neplní svoji daňovou povinnost.

Na tomto příkladu vám chci také ukázat, že to řešení, které je tady zvoleno, je morálně nepřijatelné, ale že s velkou pravděpodobností odporuje také právním zásadám. A odporuje především principu proporcionality. Princip proporcionality, to vám asi nemusím říkat, ale přesto to připomenu, princip proporcionality je obecným principem liberálně demokratického státu, principem, který vyjadřuje prioritu jednotlivce a prioritu svobody jednotlivce před státem, jak se můžeme dočíst nejenom v odborné literatuře, ale také v několika nálezech Ústavního soudu, což můžeme vlastně taky za odbornou literaturu považovat, nicméně literaturu, která má velmi závažnou a závaznou platnost. Tedy princip proporcionality i podle nálezu Ústavního soudu musíme v liberálně demokratickém státě prosazovat, chránit a hájit.

A z principu proporcionality také vyplývá, že má-li stát více možností, tak musí použít tu, která je nejšetrnější k právům a svobodám osob, kterým je právní úprava adresována. Právě proto, že tím obecným principem je priorita jednotlivce a jeho svobod před státem. A má-li stát více možností, a musí-li užít tu, která je nejšetrnější k právům a svobodám, tak musí využít vždycky ty možnosti, které jsou šetrné. A to v případě elektronické evidence tržeb zjevně není, protože ty možnosti, jak dobře vybírat daně, jsou úplně jiné, a není to tato plošná restrikce.

Míra neúměrnosti, a tedy vlastně i porušení principu proporcionality tohoto zákonného návrhu vyplývá i ze skutečnosti, že celý ten návrh zakládá své odůvodnění, a my jsme to tady znovu slyšeli od pana ministra financí, na boji proti šedé ekonomice, přičemž ale, a to je potřeba říct, já jsem to číslo tady říkal ve svém minulém vystoupení, a je obecné známé: Podíl šedé ekonomiky v České republice se dlouhodobě pohybuje kolem 15 %, což je pod 18% průměrem zemí Evropské unie a blíží se to Německu s 12 %. A tady bych rád na vysvětlenou, protože se tady tím pojmem šedá ekonomika šermuje, a tím, jak budeme bojovat s šedou ekonomikou, když zavedeme elektronickou evidenci tržeb, pořád to slyšíme dokola, tak tady mi dovolte malou odbočku k pravidlům nebo podstatě toho jevu, který nazýváme šedá ekonomika, a co se tou šedou ekonomikou může, má vlastně dělat. Mnoho studií, a to i analýz OECD dospívá k závěru, že zvýšení míry postihu a restrikcí nebo zintenzívnění jiné formy odrazování, což je třeba ten náš případ, který tady diskutujeme, tedy zavedení EET, tedy že zintenzívnění restrikcí nebo jiné formy odrazování ve skutečnosti dále vytěsňuje vnitřní motivaci lidí jednat recipročně vzájemně, tedy dostávat své občanské povinnosti, nebo činit kroky podporující obecné blaho. Tedy prostě například platit daně, protože se to má. Tedy ještě jednou jinými slovy řada mezinárodních studií včetně analýz OECD dokládá, že když budete plošně zvyšovat restrikci, tak to nepovede k větší ochotě lidí platit daně, jednat tak, aby dostáli své vzájemné povinnosti, ale dosáhnete pravého opaku.

To dokládá řada studií, studií, které jsou považovány za relevantní, studií, které jsou brány vážně. K nim patří například dlouholetý výzkum dvojice rakouských a německých ekonomů Larse Felda a Friedricha Schneidera, kde se doslova říká, cituji:" Empirické důkazy úspěšnosti odrazujících opatření", a tady jsme slyšeli, že to opatření elektronická evidence tržeb je považováno za odrazující, tedy odrazujících opatření, "jsou slabé. Opatření v daňové oblasti a deregulace zjevně fungují mnohem lépe." Proto ostatně odrazující opatření typu EET ve svém výčtu faktorů, které ovlivňují velikost šedé ekonomiky, tito autoři ani neuvádějí. Tedy ještě jednou, argument těch autorů, L a Schneidera je, že pokud chceme bojovat se šedou ekonomikou, tak to nemůžeme dělat prostřednictvím odrazujících opatření, protože ta prokazatelně na základě empirických faktů nefungují, ale musíme to dělat v daňové oblasti a deregulací. A tam to funguje. V tomto směru ostatně jdou i návrhy Občanské demokratické strany, a to je naše řešení, jak si poradit s daňovými úniky. A to je mimochodem řešení, které se opírá o relevantní odborné studie.

Stejní autoři, Lars Feld a Friedrich Schneider ještě spolu s Andreasem Schmidtem zkoumali, jak ta odrazující opatření fungovala na německých datech z let 1974 až 2001, a to už je poměrně velký časový prostor na to, aby ta data z těch studií mohla být považována skutečně za závažná. Je to jedna z nejzevrubnějších studií o odrazovacím efektu vůči šedé ekonomice, kterou máme vůbec v odborné literatuře k dispozici. Zjistili, tedy Feld, Schneider a Schmidt, že, cituji pravděpodobnost odhalení daňového přečinu, měřená počtem firem na audit, auditem se tady rozumí kontrola z finančního úřadu, konkrétně jeho oddělení pro boj s nelegálními ekonomickými aktivitami, mluvíme o..., jak jsem říkal, byly zkoumány německé případy mezi lety 1974 až 2001, čili mluvíme o německých úřadech.

Tedy pravděpodobnost odhalení daňového přečinu měřená počtem firem na audit nemá žádný vliv na velikost šedé ekonomiky. To je závěr těchto autorů na základě této velmi podrobné, jedné z nejreprezentativnějších studií, které máme k dispozici.

Dotyční ekonomové dospívají k poznatku, že, cituji: "Zvýšení daní a sociálních odvodů přispívá zdaleka nejpodstatněji ze všech myslitelných faktorů k růstu objemu šedé ekonomiky." Cituji tady přitom zhruba dvacet studií, které byly na toto téma dělány a které obsahují vlastně podobné závěry, ke kterým tito autoři dospěli. Čili k růstu šedé ekonomiky nejvíc přispívá to, že se zvyšují daně a sociální odvody, jak dokládají odborníci, kteří se tímto fenoménem dlouhodobě zabývali a zkoumali ho třeba na časové ose více než 30 let.

Daně a odvody vysvětlují v zemích OECD až 52 % velikosti šedé ekonomiky. A tato data budou zřejmě nepochybně platná a těžko zpochybnitelná, protože tato čísla korespondují velmi dobře s ekonometrickou analýzou dat za 21 vysoce vyspělých zemí OECD z let 1990 až 2005. Takže tady máte naprosto jasné a přesvědčivé závěry z respektovaných mezinárodních studií, které ukazují, co má vliv na velikost šedé ekonomiky, co má vliv na daňové úniky a co naopak vůbec žádný vliv na jejich snížení nemá.

Pokud budeme pokračovat v argumentech, ať už ze studií OECD nebo z respektovaných studií Larse Felda a Friedricha Schneidera, tak můžeme konstatovat, že za dalších zhruba 17 % šedé ekonomiky odpovídá kvalita institucí, respektive v tomto případě samozřejmě spíše jejich nekvalita. A dalších asi 9 % šedé ekonomiky se vytváří na základě regulací pracovního trhu a kvality nebo spíše nekvality veřejných služeb. Vždy po devíti procentech, tedy regulace pracovního trhu a nekvalita nebo kvalita, chcete-li, veřejných služeb.

Mezi další faktory, které ještě mohou hrát určitou roli a které třeba musíme započítat do toho, co ovlivňuje vytváření ekonomiky, tak patří třeba úroveň ekonomického růstu nebo aktuální míra nezaměstnanosti. Samozřejmě při hospodářském útlumu dochází často k tomu, co ekonomové označují jako efekt substituce, tedy pracovníci, kteří jsou propouštěni v té oficiální sféře, v deklarované ekonomice, se uchylují do šedé ekonomiky, do šedé zóny, aby alespoň částečně nahradili výpadek příjmů a to naštěstí v tomto období v této chvíli není případ ČR.

Takže když se podíváme na tato přesvědčivá čísla, na tyto přesvědčivé argumenty, pokud nechcete věřit mně tak těžko budete zpochybňovat mezinárodní respektované a vážně brané studie dlouhodobě dělané, tak z toho všeho vyplývá, kdybych to zestručnil a zjednodušil, tak abychom tomu rozuměli opravdu všichni.

Kdo chce zmenšit objem šedé ekonomiky, tak musí snížit daně a odvody. To je úplně jednoduchý závěr, ke kterému nás vybízí analýza výstupu svědeckých odborných studií na základě dlouhodobého sledování šedé ekonomiky v řadě zemí OECD.

A tady se zase dostáváme zpátky k elektronické evidenci tržeb a k problémům té samotné myšlenky, v čem je ta myšlenka chybná a špatná. Ten problém spočívá v tom, že se tady zavádí jakési opatření, které prokazatelně nemůže vést ke snížení šedé ekonomiky a přitom se vynechávají jednodušší a mnohem správnější opatření, která by, jak vidíme i ze zahraničních zkušeností, šedou ekonomiku naopak mohla snižovat.

Když se vrátím k argumentaci, se kterou vystupuje Ministerstvo financí i sám pan ministr financí Babiš, tak se často setkáme s tím, že se argumentace o elektronické evidenci tržeb a její užitečnosti opírá o chorvatskou zkušenost. Mně samozřejmě, já už jsem to říkal, není vůbec jasné proč. Proč zrovna pořád budeme vytahovat to Chorvatsko. Když mluvím o šedé ekonomice, tak si jenom připomeňme: ČR dlouhodobě 15 %, průměr v EU dlouhodobě nějakých 18 %, velikost šedé ekonomiky v Chorvatsku odpovídá 28 %, někdy až 30. Zase jednoduchá matematika: podíl šedé ekonomiky v Chorvatsku je dvakrát rozsáhlejší než v ČR a my se blížíme, my jsme pod průměrem EU, blížíme se Německu, s Chorvatskem v této oblasti nemáme nic společného.

Když se podíváme na ty statistiky trochu dynamicky, nejenom staticky teď, ale podíváme se, jak se vyvíjí ta čísla o velikosti šedé ekonomiky v poměru k HDP, tak zjistíme, že v ČR ten podíl klesá a klesá bez uplatňované praxe elektronické evidence tržeb a pozor, klesá rychleji než v Chorvatsku. A to je také důležité podívat se na ten dynamický model. Podíl šedé ekonomiky v ČR klesá, do jisté míry klesá i v Chorvatsku, ale podíl šedé ekonomiky v ČR klesá rychleji než v Chorvatsku.

Přitom v Chorvatsku je zavedena elektronická evidence tržeb, která by měla tento proces dynamizovat. Nic takového se neděje. Naopak ČR bez elektronické evidence tržeb má mnohem lepší výsledky.

V letech, pro ty, kteří máte rádi čísla a věříte jim a nestačí vám tato moje argumentace, tak vám ta čísla uvedu. V letech 2012 až 2015 se velikost šedé ekonomiky v poměru k HDP snížila, klesla zhruba o 5,6 % v ČR, o 5,6 % mezi lety 2012 až 2015, zatímco v Chorvatsku s elektrickou evidencí tržeb to byla pouhá 4,5 %. (Hluk v sále.) Pane předsedající, ta čísla jsou velice důležitá.

Takže já jenom krátce zopakuji poslední větu, ona je hodně závažná i z hlediska argumentace, se kterou vystupuje Ministerstvo financí. Tedy v ČR klesá prokazatelně podíl šedé ekonomiky. On trochu klesá i v Chorvatsku, ale v ČR ten pokles je dynamičtější. A je potřeba si zapamatovat ta čísla 5,6 % pokles v ČR, 4,5 % v Chorvatsku za období 2012 až 2015, přičemž - a to je důležité... Já jsem zvědav, jestli si to budete pamatovat a budete s tím potom argumentovat. Přičemž, a to asi nemusím připomínat, protože to všichni víte, v ČR nemáme zavedenou elektronickou evidenci tržeb, ani nebudeme mít a v Chorvatsku ji zavedenu mají a ten efekt je takto špatný.

Podívejme se jinam. Ať tedy neargumentujeme tím, čím argumentuje Ministerstvo financí, protože já tím Chorvatskem argumentuji opravdu nerad a jenom z donucení, protože to pořád slyším jako ten příklad fungující elektronické evidence tržeb. Ale podívejme se třeba do Švýcarska, kterým já argumentuji mnohem raději na rozdíl od jiných politiků ČR, kteří tak rádi říkají: "No my si nemůžeme dovolit to co Švýcarsko, Norsko, tam nikdy nebudeme". Tak já si myslím, že tam klidně můžeme být, akorát si nesmíme říkat, že tam nikdy nebudeme, že takové úrovně nedosáhneme. Takže podívejme se raději na to Švýcarsko. Ve Švýcarsku činil podíl šedé ekonomiky na HDP 6,9 %. To je fantastické, to je samozřejmě jedna z nejnižších hodnot ve světě.

A data OECD současně říkají, že daňové příjmy státní kasy včetně příjmů ze sociálních odvodů činily v roce 2013 ve Švýcarsku 27,1 % švýcarské ekonomiky. To když si představíte v nějaké mezinárodní souvislosti, tak je vám jasné, že je to jeden z nejnižších podílů mezi zeměmi OECD. Jinými slovy to zase dokládá, co jsem vám ukázal na základě analýz z mezinárodních studií. Švýcaři, kteří mají nejnižší šedou ekonomiku, jsou daňovými povinnostmi zatíženi poměrně slabě v porovnání s jinými hospodářsky vyspělými zeměmi na našem kontinentu. Jenom pro srovnání a pro zajímavost v Česku ten samý podíl, který byl ve Švýcarsku někde kolem 27 %, dosahoval v roce 2013 - rok 2013 používám proto, že švýcarská data jsou také z roku 2013 - tak v roce 2013 činil 34,1 %, čili mnohem více než ve Švýcarsku.

Docela jiný obrázek ale získáme, když k hrubému domácímu produktu vztáhneme pouze sociální odvody. A náhle už nemáme Českou republiku v nějakém takovém tom příznivém poli, ale Česká republika se se 14,8 %, skoro patnáctiprocentním podílem stane zemí s druhým nejvyšším zatížením ze všech zemí OECD. Naopak Švýcarsko v podílu sociálních odvodů má 6,7 % a je na tom společně se zeměmi jako je Irsko, Británie nebo Island ze zemí OECD nejlépe. A je zajímavé, a opět to dokládá to, co jsem vám tady ukazoval na zahraničních studiích, že nikoli náhodou země jako je Británie, Irsko a zmiňované Švýcarsko patří k zemím s vůbec nejnižším podílem šedé ekonomiky na HDP na světě.

Tedy ta čísla, fakta naprosto nezpochybnitelná. Jenom jako různě interpretovatelná, pokud s nimi nechceme jednat pravdivě a v souladu s pravidly hry. Ta data jednoznačně ukazují, že existuje korelace, existuje zjevná korelace mezi daňovým zatížením ekonomiky a z toho zvláště zatížením ve formě odvodů a velikosti šedé ekonomiky. A jsou to podle všech studií klíčové faktory. Právě to daňové zatížení a vysoké zatížení ve formě odvodů jsou klíčové faktory pro existenci a vysvětlující rozsah šedé ekonomiky. Tedy čím větší zatížení po této stránce ekonomiky, tím rozsáhlejší je zpravidla šedá zóna.

Takže pokud bychom chtěli někam mířit naši snahu snížit šedou ekonomiku v České republice, tak tu snahu musíme zamířit právě tam. To znamená snížit daně, snižovat odvody, zjednodušit daňový systém, využívat nástroje, kterými už v tuto chvíli prokazatelně stát disponuje, a ne zavádět takovou věc jako je elektronická evidence tržeb.

Ač nerad, ze Švýcarska, Británie, Irska se vrátím zase krátce, slibuji krátce, jenom k tomu Chorvatsku, protože ta chorvatská zkušenost - my nemáme jiný referenční bod, nemáme prostě jiný model, jiný stát, kde by elektronická evidence tržeb vůbec fungovala. Takže musíme používat tu chorvatskou zkušenost. A chorvatská zkušenost nám jasně ukazuje, že elektronická evidence tržeb nejenom že nesnižuje šedou ekonomiku tak, jak se třeba snižuje v České republice, ale že ani nedošlo v Chorvatsku k většímu výnosu daní.

Minule jsem tady stihl v úvodu svého vystoupení říct pár čísel. Teď už je nebudu podrobně rozebírat, ale jenom vám je v rámci kontextu a srozumitelnosti mého vystoupení připomenu. Výběr daní z příjmů fyzických osob v Chorvatsku krátce vzrostl v roce 2013 o 8 %, ale v roce 2014 opět klesl, což když se na to podíváte, vlastně odpovídá standardnímu cyklickému vývoji, protože k tomu docházelo už předtím v roce 2010 růst o nějakých 8,8 %, v roce 2011 pokles o 14 %, čili zjevně daň z příjmů fyzických osob není vůbec závislá na zavedení elektronické evidence tržeb, ale klesá v rámci určitého cyklu. Výběr daní z příjmů právnických osob ale už zcela evidentně poklesl: v roce 2013 o 17 %, v roce 2014 o dalších 15 %. (Do sálu přišlo několik poslanců z předsálí. Zvedá se hladina hluku.)

Pořád jsme v Chorvatsku a bavíme se o zkušenosti s elektronickou evidencí tržeb v této zemi. Ale bohužel lepší výnos daní evidence tržeb nepřinesla ani v případě daně z přidané hodnoty. V roce 2013 výběr DPH klesl o 1 %, v roce 2014 zase o 1 % vzrostl. Ale to jedno procento se dá spíše přičíst zvýšení snížené sazby DPH, která byla předtím 10 %, na 13 %.

Nevím, dámy a pánové, jak z těchto zkušeností z Chorvatska, z této chorvatské reality po zavedení elektronické evidence tržeb chcete odvodit myšlenku, že elektronická evidence tržeb přinese lepší výběr daní. Teoreticky to není možné. To jsem vám ukázal na řadě studií ze zahraničí, na čem je závislá šedá ekonomika a výběr daní. A jak se tady empiricky ukazuje, nebude to fungovat, protože ani v tom jediném státě, kde to zavedli, to nefunguje.

Minule jsem tady citoval chorvatského ministra financí Lalovace na pražské konferenci, kterou uspořádalo Ministerstvo financí, kde prohlásil, že elektronická evidence tržeb nebyla zavedena pro to, abychom naplnili rozpočet. Myslím, že jeho slova jasně potvrzuje chorvatská praxe: prostě k žádnému vylepšení výnosu daní nebo lepšímu výběru daní v Chorvatsku v žádném případě nedochází.

Bohužel budujeme systém, nebo chce Ministerstvo financí vybudovat systém, který je zbytečný, který je plošnou restrikcí, který nemůže splnit cíle, které údajně má, ale přitom je to systém, který bude velmi drahý jak pro stát, tak pro podnikatele. Pojďme se podívat zase na čísla, která zveřejnilo Ministerstvo financí v těch svých různých vystoupeních. Ta čísla bohužel hovoří v tomto případě jasně. V jiných případech jasně nehovoří. Ale tady je to úplně jasné.

Pořízení systému bude stát daňové poplatníky nějakých 370 milionů korun. Samotný provoz a náklady budou nějakých 300 milionů korun každý rok. Stát počítá s přijetím 400 nových zaměstnanců finanční a celní správy, jejich mzdy nás ročně budou stát 150 milionů korun. Tak to už jsou obrovské stamilionové roční náklady, které do toho chceme všichni dát. Chceme do toho dát peníze, i když víme, a studie jsou jasné a zkušenosti ze zahraničí jsou jasné, všechno je jasné, že to prostě nemůže fungovat. (Hluk v sále.)

Zátěž na straně podnikatelů je druhá věc. Toto byla zátěž na straně státu. Toto byly náklady, které s tím budou mít všichni daňoví poplatníci. Ale samozřejmě závažná je i zátěž na straně podnikatelů, protože ať už je to jakoliv, tak drobného prodejce přijde pořízení nejjednoduššího systému evidence na necelých šest tisíc korun, ale k tomu je potřeba připočíst provozní náklady, které se mohou vyšplhat až na 30 tisíc vícenákladů ročně, protože si musí pořídit patřičné pokladny, tiskárny pro tisk pokladních dokladů, náklady na pravidelné aktualizace softwaru, toner, papír, údržba, popřípadě i školení zaměstnanců. No prostě těch nákladů je dost. A co si podnikatel také musí zajistit, je kvalitní internetové připojení, a to je velmi důležité. Minule jste tady na mě mávali nějakými hračkami nebo dokonce možná i mobily s nějakou tiskárnou, ale to internetové připojení, které tady náhodou funguje, ne vždycky dokonale, ale přece jenom v Poslanecké sněmovně funguje, na mnoha místech České republiky nefunguje dobře.

A já se pohybuji často i na místech, o víkendech, kde vůbec nefunguje dobře ani mobilní síť, takže nevím, jak bych si třeba v místě, kde mám chalupu, pořizoval živnost, kdybych musel být permanentně on-line připojen, protože by to skoro nebylo možné bez nějakých obrovských nákladů.

No ale proč je to internetové připojení tak důležité z hlediska živnostníka a podnikatele? Protože v § 21 a 22 návrhu zákona o evidenci tržeb se hovoří o tom, že za případné výpadky připojení a jeho kvalitu nese odpovědnost sám podnikatel. No a to už není taková banální povinnost. Jestliže vlastně odpovídáte za to, že budete mít kvalitní připojení. Tak jestli za to odpovídáte, tak si ho musíte pořídit a to může být buďto nemožné na některých místech, anebo možné, ale třeba přiměřeně drahé. Ale i kdyby to všechno dobře fungovalo, tak nějakých 30 tisíc ročně pro drobného živnostníka, to opravdu nejsou žádné drobné a může to reálně znamenat existenční ohrožení jeho podnikání, může to být problémem pro jeho rodinu, protože je přece jasné, že drobní podnikatelé často ručí vlastním majetkem za své podnikání a to, co dělají, se významně dotýká i jejich rodin.

Já už jsem tu poukázal, toto jsou čísla, která jsou víceméně jasná a dají se z těch materiálů Ministerstva financí vyčíst. Bohužel jasná, protože to zatížení jak podnikatelů, tak na straně státu, tedy daňových poplatníků, nás všech, je poměrně značné. Jiná čísla ale už tak jasná nejsou a tady bych očekával, že Ministerstvo financí bude přece jenom přesnější. A pokud toho není schopno, tak nebude tak vehementně elektronickou evidenci tržeb prosazovat, protože vlastně nebude vědět, co přinese. Já ta čísla nebudu tady nějak zvlášť rozebírat, jenom připomenu to, co už tu zaznělo ode mě minule, že při 600 000 osob Ministerstvo financí předpokládalo nějakých těch 10 až 12 mld. navíc a to stejné předpokládá při 300 000 osob. To tedy jsou čísla, která opravdu nemusím nikde počítat, ta si mohu vymyslet, protože to nemůže sedět v obou případech. A jenom to ukazuje, že vláda i přes stamilionové náklady na zavedení elektronické evidence tržeb neví, kolik systém přinese. Otevřeně připouští, že takové číslo vlastně nemá k dispozici, že tu analýzu neprovedlo. Sám pan ministr Babiš v rozhovoru pro Lidové noviny v říjnu prohlásil, že v případě EET jde o předběžné odhady - až praxe ukáže, nakolik byly ty odhady přesné. Tolik citát. No, jsou velmi nepřesné, protože se liší až dvojnásobně.

Ministr financí přitom také v únoru 2014 projevil veřejně úmysl jednat s chorvatskou vládou, zda by nám systém EET cituji: Možná za hubičku nebo levně neprodala. Tady se ukazuje, že se to zjevně nějak nepovedlo nebo se to ani nemohlo povést. A dnes místo prodeje za hubičku vypadá to, že se dočkáme jakéhosi polibku smrti pro malé podnikatele a živnostníky, což určitě není to, čemu můžeme lhostejně přihlížet.

Ten složitý systém, který tady chce vláda vytvořit, samozřejmě ve svém důsledku bude omezovat svobodu podnikatelů a zákazníků a bude mít negativní vliv na kvalitu jejich života. Jak už jsem říkal na začátku, jedná se tady o plošnou restrikci, která samozřejmě dopadne na ty, kteří podnikají, ale dopadne taky na zákazníky.

Protože, když si uvědomíme kvalitu internetového připojení na řadě míst České republiky, problémy s ním, tak je jasné, že budeme vystaveni každodenním situacím, kdy nebude jednoduché ani z té jednoduché aplikace, o které tady pořád slyšíme, v telefonu s tiskárnou, to všechno administrativně dobře zvládnout a některé nákupy se nepochybně zkomplikují nebo prodlouží.

Je tu samozřejmě i další problém, na který nás upozorňuje právě detailnější pohled na tu chorvatskou zkušenost. Ta chorvatská elektronická evidence plateb registruje jak ti, co se tím zabývali více, tak vědí, i otevírací dobu. A to pak samozřejmě znamená, že když zavíráte oficiálně v 18 hodin a v 18.01 přijde zákazník, tak máte možnost ho buďto neobsloužit nebo mu dát zboží zadarmo, abyste neporušili pravidla, která jsou v tom chorvatském systému elektronické evidence tržeb obsažena. A pokud tomu tak je v Chorvatsku a má to být tak i u nás, tak to znamená, že stát tady zase chce určovat i to, kdy si budeme moci nakoupit nebo ne. A to je samozřejmě věc, která i v jiných zákonech se ze strany vlády nebo vládních poslanců jako nápad objevuje. Ale je to něco, co určitě nesvědčí nebo nevytváří podmínky pro svobodu podnikání. A je to něco, co určitě musíme odmítnout.

Navíc, když si představíme tu situaci, že úplně dobře nefunguje internetové připojení a podnikatel bude mít v takovém případě povinnost prokázat, že nefungovalo a proč nefungovalo, tak vystavujeme toho podnikatele poměrně velkému riziku, protože pokud podnikatel neprokáže, že to spojení nefungovalo, tak mu hrozí pokuta až půl milionu korun, o které bude rozhodovat státní úředník a bude o ní samozřejmě rozhodovat zcela podle svého uvážení. A v podstatě to znamená, že pokud to takhle bude schváleno, tak vám stát bez rozhodnutí soudu fakticky bude moci zavřít provozovnu. Já si myslím, že taková libovůle nemá být v demokratickém státě možná. A to, že ji tady umožníme prostřednictvím zákona o elektronické evidenci tržeb, je naprosto špatné.

Já bych tady i položil otázku, jak je možné, že díky tomuto zákonu bude za přestupek možné uložit pokutu až půl milionu korun. A je vůbec představitelné, aby v České republice, ve svobodném demokratickém státě bylo někomu zakázáno podnikání jinak? Může být zakázáno podnikání, ale rozhodnutím soudu. Ale jinak než rozhodnutím soudu je to opravdu zvláštní.

A jiná otázka, která s tím souvisí, je, jak můžeme chtít, aby občan, podnikající občan nesl odpovědnost za něco, co sám nemůže ovlivnit. A jak jsem tady jasně ukázal, internetové připojení pravděpodobně těžko budeme ovlivňovat, jeho kvalitu, ale ten podnikatel je za to odpovědný podle tohoto zákona a bude muset prokazovat, že v tu chvíli třeba nefungovalo a že on za to nemůže. A já myslím, že na tomto příkladu je možné jasně ukázat, že ten zákon je i v řadě parametrů nedostatečně, nekvalitně připravený a že místy vyžaduje značnou míru interpretační fantazie. Navíc se tím posiluje moc státu vůči podnikatelskému prostředí, omezuje se svoboda podnikání, omezuje se naše osobní svoboda volby.

Na vládu se přitom obrátili samotní zástupci podnikatelů a živnostníků, aby tlumočili konkrétní a bezprostřední výhrady těch, kterých se bude přijetí zákona o elektronické evidenci tržeb týkat. Přijetí zákona o elektronické evidenci tržeb podle zástupců podnikatelů odporuje zásadám liberálně demokratického státu. Protože tady je to postaveno na principu kolektivní viny a presumpce viny.

A nerespektuje to ani tu proporcionalitu a tedy ani ten princip, který jsem tady zmínil, priorit jednotlivce, jeho svobody před státem. A navíc, jak jsem ukázal, ten zákon o evidenci tržeb je špatně připraven v tom směru, že nestanovuje jasná a splnitelná pravidla, a naopak poskytuje státu možnost svévolně rozhodovat, a to jsou věci, na které zástupci podnikatelů také upozorňují.

Je tedy zřejmé, že kdybych ty jejich argumenty shrnul, že elektronická evidence a argumenty, které jsem tady přinesl já, že elektronická evidence tržeb je zbytečná, protože stát má nástroje k efektivnímu výběru daní, jenom tyto nástroje nevyužívá. Elektronická evidence tržeb je plošná, omezuje všechny kvůli velmi malé skupině delikventů a navíc v zemi, kde podíl šedé ekonomiky je poměrně nízký a ještě navíc i bez elektronické evidence tržeb klesá. Elektronická evidence tržeb je nadměrně restriktivní, elektronická evidence tržeb porušuje zásadu proporcionality, podle které má stát používat vždy prostředky co nejšetrnější k základním právům a svobodám soukromých osob, což se v tomto případě neděje, protože máme jiné nástroje už teď k dispozici, kterými bychom mohli dosáhnout, možná, vyššího výběru daní, ale určitě ne elektronickou evidencí tržeb. Elektronická evidence tržeb je také diskriminující, nejen zbytečná, plošná, nadměrně restriktivní, ale také diskriminující, protože jejím účelem má sice být, údajně tedy, narovnání podnikatelského prostředí, ale EET spíše zvýhodní velké firmy, které budou mít z tohoto systému nevyhnutelně výjimky zatíží řadu malých podnikatelů, a to některé až likvidačně, jak to také ukazuje ta chorvatská zkušenost, kterou není možné brát na lehkou váhu. Elektronická evidence tržeb je také drahá, protože, jak jsem tady ukázal, náklady státu, náklady podnikatelů zdaleka nejsou adekvátní možnému přínosu. EET má taky, a to všem těm, kteří se zaklínají bojem korupci, by nemělo být lhostejné, má také poměrně vysoký korupční potenciál. Budou se vypisovat veřejné zakázky na něco, co není potřebné, stát navíc opakovaně prokazuje, že takové zakázky neumí realizovat. A kromě všech těch atributů, negativních, které elektronická evidence tržeb má, tak je tu taky potřeba zmínit určitou nebezpečnost z hlediska ochrany osobních údajů. Já vím, že nad tím někdo mávne rukou, ale nám to tedy lhostejné není. Bude se tady shromažďovat obrovské množství informací, dat, a to dat, která jsou snadno zneužitelná. A to je zase věc, která není úplně banální a nad kterou se musíme zamýšlet.

Já jsem tady přinesl některé základní politické, ekonomické, sociologické argumenty, které jasně ukazují, proč je elektronická evidence tržeb nejenom špatně připravena, ale proč je úplně zbytečná, proč není tím nástrojem, který nám pomůže snížit šedou ekonomiku, proč takovou věc nepotřebujeme. A připomněl jsem vám také to, že elektronická evidence tržeb, a na řadě konkrétních argumentů, dat, čísel a hlavně i na základě materiálu z Ministerstva financí, že elektronická evidence tržeb je zbytečná, plošná, nadměrně restriktivní, diskriminující, drahá, má korupční potenciál a je nebezpečná z hlediska ochrany osobních dat.

Já samozřejmě budu v průběhu diskuse vystupovat i s řadou dalších argumentů, které vás mohou ještě více přesvědčit o tom, a já věřím, že už někteří, kteří mě poslouchali, v tom začínají mít jasno, proč je elektronická evidence tržeb nebezpečná a proč by v žádném případě Poslanecká sněmovna neměla přistoupit k tomu, aby takovýto zbytečný zákon schválila, nebo vůbec o schválení takového zákona uvažovala. (Potlesk zprava.)