Připomenu, že podle údajů Českého svazu průmyslu a dopravy půjdou ztráty českých firem jenom z 1. kola sankcí do řádu desítek miliard korun. Slova ministra Jana Mládka o ztrátě „více než 800“ pracovních míst v tomto kontextu působí úsměvně. Dokonce sám pan ministr totiž přiznává, že do toho nezapočítal nejvýznamnější část 1. kola sankcí – dopad na strojírenský průmysl – a jistě v těchto číslech chybí také dopad odvetných opatření Kremlu a tlak neprodejného zboží z celé EU na náš vnitřní trh a naše exportní trhy. O to více platí otázka, kterou jistě položí tisíce propuštěných lidí a členové jejích rodin: k čemu nám ty sankce vlastně byly? A proč dnes Brusel dokonce vážně zvažuje pozastavení účasti Ruska v systému mezibankovních plateb SWIFT, což by znamenalo de facto plné zastavení obchodu mezi ČR a Ruskem (roční ztráta až 125 miliard korun) a téměř nevyhnutelné zastavení dodávek Ruského plynu? A čím potom budeme v zimě topit?
Odpověď slyšíme pouze jednu: 1. kolo sankcí k ničemu nevedlo, proto potřebujeme 2. kolo sankcí. Tedy rada eurobyrokratů do života zní: pokud něco uděláte a ono je to k ničemu, nebo dokonce na škodu, určitě to udělejte znovu a víc!
Podle mého názoru je vláda pana Sobotky v této mimořádně krizové situaci nepřijatelně pasivní. Ptám se: kde jsou společné jednání Ministerstva průmyslu a obchodu, Ministerstva zahraničních věcí, České exportní banky, Hospodářské komory, Českého svazu a průmyslu a obchodu a dalších kompetentních institucí o okamžitém přenosu našeho exportu na alternativní trhy? Proč se o tom mluví, namísto aby se to dělalo? Kde jsou ministři a jejích náměstci, kteří cestuji spolu s našimi podnikatelskými misemi do zemí, kam můžeme více exportovat? Kdo jsou vrcholní představitelé ČR, kteří jako důvěryhodný prostředník nabízejí představitelům Kyjevské vlády a povstalců okamžitá mírová jednání v Praze, která by dnes pomohla mnohem více než jakékoliv sankce? Kde jsou prorůstová opatření na podporu malého a středního businessu, který nás může podržet v okamžiku, kdy velký business čelí takovéto ráně?
Dnešní politika Bruselu a bohužel i naší vlastní vlády postrádá to nejdůležitější: ochotu přistoupit na kompromisní mír. Chtít plné a nekompromisní vítězství Kyjeva bude znamenat další vyhrocení konfliktu. Povstalci, ani Rusko na to nepřistoupí. Nekompromisní podpora Kyjevské vlády znamená válku, zatím obchodní.
Vyzýváme proto vládu České republiky, oslovte bojující strany a nabídněte naše zkušenosti. Zkušenosti Čechů a Slováků z mírového řešení vzájemných sporů.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Úsvit přímé demokracie
