Co se vlastně během oněch osmačtyřiceti hodin stalo? Ve čtvrtek byla svolána mimořádná schůze, kterou iniciovalo také hnutí Úsvit, jejímž jediným bodem programu byly církevní restituce, respektive otázka jejich aktuálního průběhu. A právě v rámci jako vždy velmi ostré diskuse vystoupil Babiš s velmi ostrou kritikou církevních restitucí, které prosadila Nečasova vláda. „Celý proces přijímání zákona o církevních restitucích byl netransparentní a vůči občanům také velmi nespravedlivý,“ prohlásil doslova Babiš. Nutno přiznat, že tím musel zákonitě velmi znejistit své koaliční partnery. Není přece žádným tajemstvím, že ten, kdo skutečně drží v ruce vládní opratě, je právě Babiš a že co si myslí Babiš, myslí si unisono také celé hnutí ANO. Takže pan ministr financí se tak nějak postavil k otázce církevních restitucí a my tím pádem víme, jakou pozici v celé otázce zastává momentálně druhá nejsilnější politická strana v zemi. To muselo Sobotku zabolet, obzvláště poté, co ho stejný Babiš den předtím veřejně „vykoupal“ za vlastní chyby kolem hlasování o spotřební dani za benzin a naftu.
Jenže. Aby si opozice náhodou nemyslela, že ANO pomalu ale jistě bourá koaliční zdi, provedl Babiš v pátek něco, čemu moje babička říkávala hezky pěkně lidově „prasárna“. V Poslanecké sněmovně je totiž něco, čemu se říká Jednací řád. Je to soubor pravidel všech postupů, metodik a řízení jednotlivých schůzí, výborů i klubů. A podle tohoto jednacího řádu se takzvaná třetí čtení, neboli závěrečná hlasování o jednotlivých zákonech, projednávají pouze ve středu a v pátek. Tečka. Toto nařízení samozřejmě nahrává obstrukcím těch, kterým se určité zákony nelíbí. Ale i o tom je demokracie.
I stalo se tedy, že část opozice, včele s TOP09, na základě středečního fiaska se spotřební daní a snahou ČSSD toto hlasování znovu položit na stůl a daň vrátit na původní výši, deklarovala obstrukce. Koneckonců, proč ne. Už jako malé děti nás přeci učili, že co je jednou odhlasované, nelze vzít zpět. Obzvlášť v případě, kdy existují jiné, legální způsoby, jak vrátit omylem zpatlanou normu na stůl, aniž bychom museli sami sobě lhát, že jsme „přeci vůbec nehlasovali.“ Ostudy však již bylo naděláno dost, a tak tři opoziční kluby, byť ne stejného spektra zaměření, tentokrát včetně hnutí Úsvit, nakonec předem dekrarovaly, že ono pochroumané hlasování může proběhnout ještě jednou, ovšem bez jejich účasti a tři poslanecké kluby při tom hlasování, bořícím pravidla jednacího řádu i demokratických postupů, opustily sněmovní sál.
Sál je poloprázdný, opozice nikde. Tak co kdybychom je převezli? Aniž by to kdo tušil, koalice navrhla změnu Jednacího řádu sněmovny, tedy že se bude o třetích čteních hlasovat navíc i v úterý a ve čtvrtek. Na naše oprávněné námitky, že takové jednání je vrchol nesportovního a unfair chování, se řada poslanců hnutí ANO jen škodolibě usmívala. Nakonec to byli koaliční lidovci, kteří pochopili, že i každé „chucpe“ má své limity a veřejně se od hlasování distancovali. Jednání tedy bylo prohlášeno za zmatečné a Jednací řád je nezměněn.
Zdá se vám to malicherná příhoda? Je pouze zdánlivě malicherná. Během těchto dvou dnů totiž předseda ANO odhalil svou tvář. Stejně tak jako ji odhalili i sociální demokraté. Ukázali nám všem totiž to, že pro prosazení svých záměrů jsou ochotni jít kamkoliv. Daleko za hranice demokracie. Andrej Babiš nám ukazuje, že je ochoten vykroužit „odpíchnutého Rittbergera“ za jakýchkoliv okolností, pakliže mu tyto okolnosti budou hrát do karet. Jeho hra na „chudáka upracovaného odborníka, odsouzeného to nějak mezi těmi línými politickými pitomci dávat do pořádku“ mu zatím vychází. Jeho taneček přes dvě pekla je ale cestou do pekel nás všech. Hnutí ANO, od kterého se tolik očekávaly avizované změny v politice, ukázalo, že je a bude ochotno sáhnout k čemukoliv, i k tomu, co ještě nedávno samo kritizovalo. No, učí se tedy rychle ...
Psali jsme:
autor: Úsvit přímé demokracie
