Děkuji, pane předsedo.
Vážení členové vlády, paní a pánové, dovolte mi, abych ohlásil, že vzhledem k projevu pana poslance Blažka budu hlasovat pro tento zákon, ač jsem o považoval za mírně nedostatečný.
Řeknu to jednoduše.
Jeho projev, kolegy Blažka, byl víc ideologický, než jsem od něj očekával. On rozdělil v úvodu na ty, kteří zastupují dlužníky, a kteří zastupují věřitele. On byl ministrem spravedlnosti, když klub KSČM v roce 2011 předložil návrh o exekucích, který jsme zpracovávali v širším kolektivu delší dobu, ač jsem měl také původně záměr - já osobně - udělat rychle projednatelnou novelu, která by odstranila největší excesy. Nakonec ten zákon je tady podruhé, už rok tady leží, má 56 věcných změn zákona o exekutorech, z jednoho prostého důvodu. Prostě ta novela musí být komplexnější, a já musím poděkovat výboru ústavně právnímu za to, že vůbec udělal na té drobné novele tolik práce. Protože tak to vůbec není.
Poslanecká sněmovna se jistě nezastane pouze dlužníků nebo pouze věřitelů, ale zejména se musí postarat o to, aby exekutor nebyl ten, který vydělává na tom vztahu, který byl nějakým způsobem porušen. Přece ten exekutor tady je kvůli tomu, aby narovnal vztah mezi věřitelem a dlužníkem, když už jsme si ty soukromé exekutory zřídili. Proti mé vůli, já jsem pro to nikdy nehlasovat, považoval jsem to za hroznou chybu, protože privatizace výkonů státní moci je podle mého soudu velmi, ale velmi nebezpečným krokem. Podívejte se na to, jakým způsobem postupuje například Spolková republika Německo, podívejte se na to, jak to řeší jiné státy, a ty nejsou tak benevolentní k tomu, jakým způsobem se předává část státní moci. A nebudu kolegu Blažka poučovat o tom, co on zná z teorie práva a z teorie státu, co jsou ty základní atributy státní moci, mimo jiné právě ta policie, soudy a ty exekuce, včetně toho vězení.
Takže v tomto ohledu jsem přesvědčen, že je věcí Poslanecké sněmovny, aby ten exces, který nastane činností konkrétních osob, které mají na to speciální zákon, to znamená exekutorů, aby nebyl jejich - promiňte mi - bezplatným zdrojem příjmů a na toho věřitele nezbylo nic a exekuovaný byl ne jen ponížen, ale - promiňte mi - zakopán do země a ještě pošlapán. V tomto ohledu musí státní moc nějakým způsobem být vykonávána tak, aby zachovávala lidskou důstojnost.
A dovolte mi - proto jsem nechtěl faktickou poznámku - vám vysvětlit, proč jsem tenkrát takovým způsobem trval na tom, že ta naše novela musí být komplexní. Ano, jistě ne s takovou ekonomickou rozvahou, jakou dělá Ministerstvo spravedlnosti, protože tolik expertů na to nemohu použít a ani klub KSČM na to takovou sílu nemá. Ale v tomto ohledu řeknu jeden příběh.
Jestliže existuje - a kolega Blažek si to může v judikátech najít - rozsudek krajského soudu ve věci, tedy odvolacího soudu, že není možno exekuovat byt jako celek - dluh tam byl 200 000 korun, byt v Českých Budějovicích má hodnotu okolo milionu korun - tři plus jedna -, a bylo rozhodnutí - čili res iudicáta, pro kolegy právníky -, že není možné podrobit ten byt exekuci, protože ho vlastní mimo jiné rozvedená manželka a po dávno rozhodnutém rozhodnutí o rozdělení společného jmění manželů, a exekutor podá žalobu na exekuci poloviny toho bytu a soud mu vyhoví, tak se na mne nezlobte. Já samozřejmě vidím a jsem rád, že konečně v Bulitenu advokacie vyšly články poměrně - řekl bych - sofistikované o tom, že i exekutor a jeho majetek může být předmětem exekuce, pokud svoji činnost vykonává protiprávně. A v tomto ohledu ty faktické stavy tady existují.
Já nechci a nebudu bojovat proti Exekutorské komoře, myslím si, že řada exekutorů vykonává velmi poctivou činnost, je to práce těžká, nevděčná apod., ale prostě tyto excesy není možné trpět. To znamená míru toho exekuovaného majetku proti tomu, jaký je dluh.
Nebo mohu říkat jiný příběh, kdy dlužnice, ano, její úvaha nebyla přímo skvělá, zadlužila se 50 000, exekutor nevěděl nic jiného, než jí prodat byl za 1,2 milionů, a místo toho, aby vrátili té dlužnici ten přeplatek, když odečetli všechno ostatní, to znamená milion padesát šest tisíc, je to v konkrétním spisu, nebudu říkat jména, tak si ho nechali , ti exekutoři a ten dražitel s tím, že to je předmět jeho podnikání, že ty peníze potřebuje pro podnikání, tak takovéto rozsudky potom musíte řešit prostřednictvím Nejvyššího soudu dovoláním, které je velmi těžké u nás, a nebo ústavní stížností. Divíte se Ústavnímu soudu potom, že ruší ty rozsudky od samého počátku, když máme takový stav? A divíte se některým, že nazývají ten stav v justici jako neudržitelný, anebo i jinými slovy, která potom jsou předmětem různých civilních a trestních řízení?
V tomto ohledu tedy podotýkám - ano, já jsem neměl v úmyslu podporovat nějakou drobnou novelu, která neřeší tu dramatickou situaci. A připomínám, že klub KSČM předložil ten komplexní návrh změny exekutorského řádu v roce 2011, a vy jste byl, kolego Blažku - prostřednictvím předsedajícího - ministrem spravedlnosti.
A teď se nepouštějte do diskusí, které podle mého soudu snižují vaši vážnost ve Sněmovně. (Potlesk poslanců KSČM.)
Psali jsme:
_profil_top.jpg)
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PSP ČR
