Fleischer (SPR-RSČ 2016): Bezpečnost versus svoboda

10.04.2016 18:02

Bezpečný život, klid a mír jsou nedocenitelnou hodnotou, stejně jako svoboda v životě každého člověka. Záleží na kultivovanosti a odpovědnosti politiků, kteří budou stát před řešením rovnice kybernetické bezpečnosti a lidské svobody.

Fleischer (SPR-RSČ 2016): Bezpečnost versus svoboda
Foto: realitnikomora.cz
Popisek: Karel Fleischer

Období po 11. září 2001 je skutečně jiné a stojí za to si připomenout události, které se odehrály v naší blízkosti:

7. až 9. ledna 2015, Paříž, 17 životů

Dva islámští radikálové postříleli v Paříži v budově týdeníku Charlie Hebdo a poblíž 12 lidí. Po dvou dnech na útěku je policie zastřelila. Zabit byl 9. ledna i na ně napojený terorista, který v Paříži 8. ledna zastřelil policistku a 9. ledna zabil čtyři lidi v obchodě s potravinami.

13. listopadu 2015, Paříž, 130 životů

Při šesti teroristických útocích v Paříži zemřelo 129 lidí, jeden člověk později v nemocnici.

12. ledna 2016, Istanbul, 13 životů

Výbuch v historickém centru evropské části Istanbulu si vyžádal 13 mrtvých.

19. března 2016, Istanbul, 4 životy

Při sebevražedném útoku v Istanbulu zemřeli čtyři lidé a pachatel, příslušník IS.

22. března 2016, Brusel, 34 životů a 340 zraněných.

Mezi útočníky byli dva bratři. Brahim Bakraoui se odpálil na letišti, jeho bratr Khalid na stanici metra Maelbeek a čtyřiadvacetiletý Najim Laachraoui.

Jejich cílem bylo mezinárodní bruselské letiště Zaventem a stanice bruselského metra Maelbeek v centru města, poblíž budov evropských institucí.

Výčet by se dal ”obohatit” ojedinělými útoky střelnými zbraněmi, či noži v evropských velkoměstech v posledních dvou letech a bylo by jich stovky.

K přímým útokům zbraněmi proti civilistům můžeme řadit i tisíce útoků, které však zůstávají zkryty, protože se jedná o útoky kybernetické a jejich počet v posledních letech prudce stoupá.

Chatham House, je královský institut pro mezinárodní otázky, jde o nestátní organizaci se sídlem v Londýně, jejíž úkolem je analyzovat a podpořit porozumění pro důležité a aktuální mezinárodní otázky. Tento institut varuje před stále stoupajícím počtem kybernetických útoků na jaderné elektrárny, jejichž systémy nejsou na četné a mnohdy sofistikované ataky připraveny. Při vývoji elektráren se počítalo s mnoha riziky, nikoliv však s rizikem nárůstu kybernetických útoků.

Obdobným problémem trpí mnohé další instituce vyššího, či nižšího rizika či významu pro společnost. Rychlý rozvoj IT technologií a jejich stále častější využívání v běžném životě pochopitelně zvyšuje riziko možnosti zneužívání těchto technologií nepovolanými osobami, které se snaží poškodit firmu, nebo celou současnou civilizovanou společnost z různých důvodů, nebo se prostě jen jedná o jisté typy hackerů, kteří se jen tak baví, nicméně nedomýšlí možné důsledky svých činů.

Možná čtenáře pobaví vyřazení nájemního domu z provozu ve Švédsku před nějakým časem a to právě v dobách velkých mrazů. Dům patřil majiteli, který sídlil mimo Švédsko a na dálku řídil doslova celý dům, včetně výtahu a topení, uzávěrů vody a vypínání elektřiny. Součástí systému však byla i blízká policejní stanice, která se ocitla za noci bez proudu a vody i tepla a na místě se nedalo dělat takřka nic – vše bylo řízeno počítačem a majitel – nedostupný. Útok hackera se podařil, šlo však pouze o recesi a to bez větších rizik.

Možná si málokdo dokáže uvědomit co vše je dnes řízeno počítačem a co je již léta ve vývoji a ve zkušebním provozu.

Automatická kybernetická kuchyň, kde lednička hlásí vyjmutí jogurtu prostřednictvím EAN kódu, který projde přes dveře ledničky – automaticky se zařadí synchronně do systémů jako ”zboží k nákupu”. Pračka, která podle všitých kódů v košilích a tričkách rozpoznává materiál a váhu a sama dávkuje vodu, čas i prací prostředek, nebo odblokování alarmu a zámků domu mobilem z přijíždějícího auta majitele domu, nebo dálková kontrola domu.

Mezi poslední hity patří supermarket bez personálu, kam vstoupí zákazník s mobilem, který se spojí s košíkem a dle pokynů ledničky z domu navádí zákazníka k regálům se zbožím. Lze spustit i kontrolu cen, srovnání nákupů, nebo třeba sběr ingrediencí na určitý recept. Lze nastavit maximální útratu a cenu vidí zákazník na mobilu a pokaždé když vloží přes okraj vozíku položku zboží – objeví se název a cena a celková cena nákupu. Zaplacení se provede automaticky bez fronty a pokladny pouhým odjetím ven ”přes čáru” která provede součet a odečte sumu z karty, nebo mobilem z účtu zákazníka.

Pro některé krásná představa, pro jiné hrůzná budoucnost bez šance na zaměstnání. To riziko však nemusí být až tak vysoké. Některá povolání časem zaniknou a jiná se objeví s novými technologiemi.

Je tu ovšem to o čem jsem psal na začátku článku – riziko kybernetického útoku.

Dokážeme si představit, že za 25 let bude počítačem řízeno již vše, včetně operace slepého střeva v nemocnici, či výuka angličtiny ve škole nebo doma.

Dostáváme se k velmi nepříjemnému dilematu: omezení svobody pro zvýšení bezpečnosti či naopak zneužívání ojedinělých kybernetických útoků k postupné absolutní kontrole každého jednotlivce na každém kroku v každý okamžik.

Ani nedávná reportáž jedné americké televizní stanice nedokázala dát jednoznačnou odpověď.

Jedni byli zásadně proti ”šmírování Velkého Bratra” jiní naopak přiznali, že raději občas snesou ”nezvanou kontrolu” v jejich počítači státní bezpečnostní agenturou, než aby si takhle v sobotu odpoledne u kávy v restaurační zahrádce vyletěli nedobrovolně do vzduchu, protože někdo jiný tak prostě protestoval proti něčemu, anebo jen tak chtěl.

Výše jmenované teroristické bombové útoky však toto dilema neulehčují, naopak.

Těšíte se na nové generace smart televizorů? Na televizní návštěvy rodin bez fyzické přítomnosti? Jistě – fajn! V televizi bude přece nejen obrazovka jako Brno, ale také kvalitní kamera i mikrofony. Nemusím mít bujnou představivost, abych si dokázal uvědomit, co to bude pro domácnosti znamenat. Z jednoho místa si mohu pustit libovolnou domácnost zevnitř, ale také z vnějších uličních kamer. Jak skvělé proti zlodějům! Ale co soukromí rodiny? Jsem na zahradě? Vidí mě. Jsem v domě? Vidí a slyší mě. Nakoupil jsem tento měsíc poněkud více zboží a vložil do kyberledničky a nesedí to s výplatou? Ajaj! Někdo zvoní u dveří a má až moc úřední výraz v tváři!

A ostatně – co je komu milejší? Aby mě šmíroval můj soused, či nějaký Číňan, nebo Iránec  tisíce kilometrů od mého domu, nebo raději snesu “známé” státní bezpečnostní agentury, ale soukromého neznámého hackera bych si do domu virtuálně pustit nechtěl…?

Ať chceme, nebo nechceme, tento problém nás čeká a ne rozhodně až za zmíněných 25 let, ale již za mnohem kratší dobu. O kybernetické bezpečnosti byla také nedávná konference ve Washingtonu D.C. Pokud si stáhneme do počítače lehce “cinknuté” video, je to problém, ale dá se řešit přeinstalováním počítače, tedy zatím počítače. Co ovšem hacknutá celá domácnost, nebo sídliště, město, letiště, telekomunikační družice. To by mohlo znamenat ne katastrofu, ale celý široký sortiment různorodých katastrof a mnohdy s nevratnými následky.

Načaté dilema by se dalo zdát, že nemá konce. Ovšem tak, jako u všeho co je “řízeno shora” skupinkou zvolených nositelů kravat, tak především v této otázce bude záležet na osobnostech, které v dané době budou mít od voličů důvěru a právě ti budou rozhodovat o tom, kam až bude sahat svoboda jedné i druhé strany. Zdánlivě jednoduché, ale pro zákonodárce hodně zjednodušeně řečeno – zapeklité řešení zákonů, kterými se budou řídit agentury i IT společnosti celého světa.

Pokud pohlédneme na naše současné politické spektrum zleva doprava a vzpomeneme si na jejich řešení-neřešení mnohem jednoduššího problému – budoucnost 10 milionů obyvatel ku 154 soukromým exekutorům, začínám mít touhu po opuštěném ostrově kdesi daleko desetitisíce kilometrů uprostřed moře na pěkném ostrůvku mimo dosah PPF O2 (pro právníky to můžeme raději nazvat třeba fosfor a fluor s kyslíkem).

Jistě – i toto je součást politiky, i o tomto budou budoucí politici jednat na stále častějších bezpečnostních konferencích a upřímně – nebudu se tomu divit. Otázkou zůstává osobnost politika a spíše jeho vyzrálost pro to, aby dokázal rozhodnout vyváženě a nejoptimálnějším a zároveň nejbezpečnějším způsobem a přitom zachoval drahou osobní svobodu jednotlivce, či spíše celé lidské populace, protože i na tom zmíněném opuštěném ostrově budeme mít nad hlavou desítky satelitů a pod hladinou stovky kilometrů optických kabelů. Chce se vám tak nějak najednou odletět na Pluto? Ani se tomu nedivím.

Ale buďme optimisté – všechno je to o lidech. Politiku tvoří člověk, či soupravička lidí, které si ve volbách pořídíme na následující 4 roky (u mnohých jedinců od střední školy do hrobu).

A o tom všem to je. Kamera není nepřítel, ani ta biometrická, ba ani ta se směrovým mikrofonem a na nejdokonalejším dronu, který nelze zachytit, ani na dálku vypnout. To jsou jen věci, stejně jako pistole je pěkná věc. Jen ji nesmí mít v ruce blbec - s prominutím.

O tom všem je nejen moje úvaha, ale také politika budoucích let, protože doba se změnila za poslední léta tak mocně, že my, kteří jsme se narodili dříve, nevěříme co vše je možné a co jsme si před 25 lety vůbec nedovolili ani představit. A je to tady. S tím se musíme vypořádat a záleží opravdu na těch, kteří dostanou mandát a právo navrhovat, hlasovat a konečně rozhodovat co bude a co nebude možné.

Rizika na obou stranách jsou příliš vysoká na to, abychom brali volbu těchto rozhodovatelů na lehkou váhu. V tomto případě jsou jak extrémista, tak liberál oba stejnou časovanou bombou pro voliče. Vyvážit svobodu rovnoměrně s bezpečností a dát tomu paragrafovou podobu nebude snadný úkol. Já osobně se toho úkolu nebojím.

Pokud bych někdy díky voličům byl zvolen do funkce, beru na vědomí širokou a obsáhlou odpovědnost, ale také odhodlanost bojovat za lidskou svobodu, která nesmí nikdy být vyměněna za sladké sny dokonalé přetechnizované společnosti. Bude to trvalý proces nekonečných jednání spolu s vývojem technologií se kterým se bude vyvíjet i zločin a terorismus, ale také snahy jiných politiků zneužívat záminky boje za bezpečnost k oné ošklivé činnosti “šmírování”.

Bezpečnost i svoboda člověka jsou pro mě prioritou a mají stejnou váhu a podle toho se budu rozhodovat i jako možný budoucí politik ať v Poslanecké sněmovně, nebo v Europarlamentu.

Líbila se mi doba mládí, kdy jsme neťukali do mobilů v metru, ale současně mám rád nové technologie a vnímám je jako dobrou součást našich životů. Vždyť je přece my lidé vytváříme

Přirozeně pro naše blaho, nikoliv k naší záhubě, nebo otroctví a ztrátě osobní svobody.

Možná právě prožití “starého i nového” období je dobrou kvalifikací, jednou z mnoha, které bude třeba u politika, který bude mít tu ohromnou odpovědnost vyvažovat svobodu člověka a jeho bezpečnost za současného vylučení zneužívání technologií.

Pamatujte na to, až půjdete k volbám a najděte si mé jméno, protože já jsem nejen na vaší straně, ale jsem jeden z vás a chci rovnost bezpečnosti i lidské svobody do budoucna pro nás pro všechny.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: PV

Mgr. Lucie Potůčková byl položen dotaz

Jak je to s tou výjimkou?

I kdybysme pro teď měli výjimku z migračního paktu. Na jak dlouho by platila? Jak dlouho předpokládáte, že tu budou uprchlíci z Ukrajiny? Co když se z nich po čase stanou občané ČR? A proč bysme měli mít výjimku zrovna my, když uprchlíci (ne třeba z Ukrajiny) jsou i v jiných státech, ale třeba Ukraj...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Zábranský (Piráti): Pražské náplavky oživí otevřená keramická dílna v kobce 1

18:09 Zábranský (Piráti): Pražské náplavky oživí otevřená keramická dílna v kobce 1

Návštěvníci pražských náplavek se mohou těšit na nové místo k zábavě, odpočinku a kreativnímu vyžití…