V poslední době jsem potkal nepředstavitelně velké množství lidí. Samozřejmě lidí, se kterými jsem měl možnost prohodit pár vět na téma ”politika”.
Nebudu zdržovat odporem a důvody odporu lidí k politikům a politice a přejdu rovnou k věci.
Jeden kamarád se mě zeptal, jak mohu být v pravicové straně, když současně kladu důraz na sociální aspekty života. Ptal se mě, jestli jsem tedy pravičák, nebo levičák a jestli je to z přesvědčení.
Byl mojí odpovědí zklamán, ale určitě jeho zklamání nebylo odpodstatněné. Proč?
V prvé řadě, dnes už se nikdo nedělí na pravici a levici a mezi těmito politiky a jejich programy už nejsou patrné tak zřetelné hranice. Koneckonců – co levicového udělala ČSSD, když zmrazila přirozený růst životního minima po celou dobu funkčního období plus příští rok. Když zpackala sociální bydlení. Když vyhnala na ulici neobratnými kroky své naprosto neschopné ministryně Marksové, tisíce chudých lidí. Co je pravicového na politice ODS, která regulovala výši minimální mzdy mezi lety 2006 až 2013, kdy její vládu Petra Nečase zastavila až policie a mnoho lidí v ČR si oddechlo.
Abych pravdu řekl, nemám potřebu bádat nad mými vnitřními inklinacemi k levicové, či pravicové politice a nezajímá to ani kamarády u dobrého pivka. Ti se mě však často ptají: ”Karle, když se ti to povede a dostaneš se, vzpomeneš si na problémy, které tě tížily a ty jsi je chtěl řešit?” A já na to vždy odpovím, že ano, protože tato země, respektive její politické struktury ODS a ČSSD, které se střídaly u moci 25 let a které nikdy neudělaly nic dobrého pro lidi, tato má rodná země si zaslouží konečně změny, které by ji zlidštily a přiblížily zemím Evropy, jako je Rakousko, Holandsko, Švédsko, kde je většina věcí v pořádku a lidé pracují a dobře si žijí. A politici nekradou.
Ani přesvědčení dnes už není ”in”, tedy ne to přesvědčení, které pamatujeme my starší ročníky z dob komunistické éry, kdy se komunisté dělili na ty z přesvědčení a ty z vypočítavosti. No fuj, řekne si občan.
Přesněji, přesvědčení není úplně to správné slovo. Vstoupil jsem do SPR-RSČ Miroslava Sládka v devadesátých letech proto, že PhDr. Sládek dokázal mluvit tvrdě adresně a trefně a hovořil o tom nahlas, že tuto zemi vedou bývalí komunisté a nečeká nás nic jiného, než její rozkradení, vyprodání cizím mocnostem a naše zotročení. Uplynulo 20 dlouhých let a čeho jsme svědky? Česká republika nemá ani svůj vlastní obchodní řetězec a my musíme jíst blafy za stejné peníze jako Němci a Francouzi, kteří ovšem jedí kvalitní a zdravé potraviny. To je tedy moje přesvědčení. Sládek měl pravdu a chtěl správnou věc.
Nyní se republikáni znova pokouší dostat do politiky a spousta lidí po celé ČR toto vítá s argumentem, že v českém parlamentu je potřeba někoho, kdo by to tam ohlídal, kdo by křičel nahlas, jakmile by se tam cosi šilo, co ne tak úplně voní lidem. Kdo by odhaloval kšefty pánů poslanců a ministrů. Kdo by byl policajtem poslanecké sněmovny a nedovolil poslancům ani si zvýšit opět platy, tak jak to zablokovali republikáni za své éry v Poslanecké sněmovně.
Chci být politikem, který splní alespoň dvě, tři podstatné změny zákonů, které ve výsledku zlepší život člověka v této zemi a uleví lidem.
Nízké mzdy už jsou do nebe volající, že se o tom dokonce běžně hovoří ve zprávách, ceny jsou tak vysoké, že se o tom také mluví ve zprávách, ale nikdo nic nedělá. Směšný krok se zvýšením minimální mzdy nevyřešil nic, protože lidé pracují většinou za mzdu kolem 15 tisíc a méně. Nájmy rostou, ceny nemovitostí rostou nejvíce z celé EU. ČNB jen spekuluje s úrokovými sazbami a kurze koruny, na což rozházela stovky miliard korun. Efekt – nula. Mzdy máme nejnižší. Ročně spáchá sebevraždu 1700 lidí, psychiatrické nemocnice jsou plné lidí, narůstá počet osob, které opouští ČR a jdou vydělávat na rodinu, nebo se kryjí před státem posvědceným vydíráním v podobě lichvářských exekucí s lichvářskými úroky, které jsou jinde ve světě už trestným činem. Ne tak u nás v ČR. Exekuce v ČR se provádějí všemi způsoby naráz a tak vzniká armáda nezaměstnaných, žebráků, bezdomovců, lidí s nízkou kupní silou a pak podnikatelská sféra nemá tržby. Přitom stačí málo – sjednotit mzdové ohodnocení se Západem a sjednotit exekuční vymáhání se Západem. Proč to nikdo nikdy neudělal za 25 let? Každý si odpoví sám a protikorupční útvary a útvary policie pro boj s organizovaným zločinem by na to odpověděly nejlépe. A v brzku určitě odpoví.
Ovšem aby to všechno klapalo, je potřeba, aby do politiky nechodily elity, které si žijí v obláčku mimo realitu života obyčejných 70% populace České republiky. V parlamentu má pracovat někdo, kdo zažil reálný život s veškerými útrapami, které občanovi nese. Jedině taková osoba má vůli a silnou motivaci něco prosadit.
Milionářských stran byla spousta. Pamatujeme Bártu a VV, Babiše a ANO, Okamuru a SPD. Chtěl bych vidět jednu věc od těchto stran, která se líbí občanovi. Dělat populární kroky je pro ně populismus. Ale naše hlasy chtějí. Máme hlasovat pro někoho, kdo bude vymýšlet zákony proti nám?
Jsem občan a vstupuji do politiky, abych změnil jistý segment života občanů této země tak, aby nám odpadly těžké životní problémy a život probíhal lépe a ten, kdo pracuje, aby se měl lépe. Ti kdo nemohou, aby měli jistotu základní pomoci. Ti, kdo jsou na rozcestí, aby jim stát pomohl vrátit se do běžného života. Ne do ghetta a pobírat sociální almužnu. Ale do bytu a mít dobrou práci za dobrou mzdu, abych mohl utrácet a žít kvalitní život, pokud vydělávám.
Nic takového však současná vláda neřeší. Jestliže se podíváme na zákony, které se snaží současná vláda rychle prosadit, tak namátkou zákon o pohřebnictví, který dovoluje různým církvím, aby vlastnily svá pohřebiště, která nebudou veřejnosti přístupná. Proč? A kde jsou zákony pro české lidi?
A jak poznat dobrého politika a kariéristu? Musím se zastydět za stranu Moravanů, kteří pro posty na kandidátce se neostýchali jednat i se zprofanovanou a odepsanou ODS a když neuspěli, tak začali doslova lézt za Okamurou. Nejsem xenofob, ale pokud někdo hlásá jaký je velký ”Morava”, proč mu nevadí kandidovat na devátém místě za jakéhosi Japonce? Za každou cenu a s kýmkoliv.
Pokud mám hovořit za sebe, chtěl bych v parlamentu českého občana, který zde vyrostl a zná problémy všedního života a má motivaci je řešit. Chci politika, který má předvídavost, ale i dravost jako zásadní vlastnost. Chci politika, který bude kopat za nás občany, ne za korporace, nebo cizí církve v této zemi. Chci politika, který bude řešit naše domácí problémy a ne poklonkovat EU, vedení šílenci, jako je Merkelová, Juncker a Macron. A to my republikáni budeme v každém případě.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
