Nejeden z nás, tedy z obětí světově jedinečného způsobu exekucí, narazil na určitý problém, který všude jinde je vyloučen kvalitním zákonem.
Tato kapitola bude jednat o doručování písemností a komunikaci soudu a oprávněného s povinným ještě před nařízením exekuce.
Nebudu tu vyjmenovávat statě z příslušných zákonů, zejména úpravu doručování soudních písemností.
Chci poukázat na nešvar, nebo spíše nástroj českého exekučního průmyslu, a tím je vyloučení dlužníka z civilního procesu, konkrétně z nalézacího řízení. Proč se tak děje? Aby proběhl soud bez přítomnosti dlužníka a ten nemohl soudu prokázat, že věc se má jinak, nebo naopak, že je tomu tak a opravdu dluží a snažil se, během stání, nebo před ním v mimosoudním jednání, nějak vyřešit problém – tedy jeho dluh. V civilizovaných zemích se na rozdíl od České republiky takto děje. Strany se dohodnou mimosoudně, nebo při soudním procesu, jehož výsledkem je, po vyslechnutí obou stran, rozsudek soudu. Tak je to správně. Avšak to se jedná o právní demokratické státy, ale oč jde v českém exekučním průmyslu?
Soud proběhne bez vědomí dlužníka, který jím ani nemusí být. Tam se v jeho nepřítomnosti ukončí nalézací řízení a následuje řízení vykonávací, kde již není prostoru pro opravné prostředky, tedy pro obranu žalovaného. V této fázi jde již o běžící čas, během něhož dlužník neplatí a tak může dojít k prosazení povinnosti k plnění pomocí donucujících prostředků státní moci – k nařízení exekuce a jejímu provádění. Jenže ani ve fázi nařízené exekuce, kdy exekutor vykazuje, v ČR jako podnikatel, jisté úkony, vedoucí k zjištění majetku povinného a jeho zajištění, ani v této fázi neví dlužník, nyní již povinný, že vůbec něco dluží, nebo že někdy nějaký soud proběhl.
Proč se tak děje? Protože běží čas a stoupají úroky, které v jiných zemích nemůže nařídit soud, protože jde o trestný čin lichvy. Ne tak v České kotlině. Naopak. Soud mlčí. Exekutor mlčí. Léta plynou. Rozhodujícím faktorem je čas. Až úroky, které v ČR činí 0,02% až 0,05% z dlužné částky denně, až tyto úroky dosáhnou patřičné výše, pak se najednou kontaktuje dlužník. Ale již z dosti nabobtnanou exekucí, v poměru k původnímu dluhu, ať byl pravý, či smyšlený – teď už je to jedno, je rozhodnuto a na obranu už toho moc nezbývá.
Je to v podstatě něco, jako když si v roce 2007 vložíte peníze na fond a v roce 2017 vám budou chodit platby vašeho vkladu, plus ony úroky. V tomto případě ale úroky sankční, které byly dosaženy lstí na žalované osobě.
Této lsti se dopustily soudy, exekutor, celý stát i poslanci, kteří takové zákony schválili.
Povinný v této fázi drží v rukou písemnost, kde stojí, že má zaplatit exekuci a nyní čte jednotlivé položky vzniklé v nalézacím řízení – odměna advokáta žalobce, soudní poplatky, úroky z prodlení, běžné úroky, náklady podnikatele – exekutora a samotný dluh. Většinou dojde k šoku, protože výsledná suma je mnohdy až dvacetinásobně vyšší, než dluh a navíc jde o věc, budˇsmyšlenou, nebo o věc starou a rozhodnutou před 3 až 5 lety, ne-li víc.
Soudy a soukromý exekutor na dotazy povinného v této kauze pouze vždy sděluje, že povinný nebyl u soudu proto, že mu byla doručena pozvánka k líčení, ale on se nedostavil. Lež. V mém případě poslal oprávněný – věřitel, a to prosím zdravotní pojišťovna, údajně před lety písemnost na adresu, které se říká úřední, tedy je to adresa, kterou má občan v případě, že bydlí, nebo bydlel na adrese, kde mu pronajímatel nepovolil zřízení adresy trvalého pobytu. Dnes Občanský zákoník umožňuje toto již bez souhlasu pronajímatele, na základě předložení nájemní smlouvy, ale i dnes někteří majitelé nesouhlasí s tím, aby jejich nájemník si v jejich bytě zřídil trvalý pobyt a podmiňuje to tím, že nájemníka z bytu vyhodí, i když protizákonně, a tak nájemník nemá trvalý pobyt a ve správním řízení, nedoložil-li novou adresu trvalého pobytu, je mu přidělena adresa úřední. A tak občan sice bydlí někde, ale má adresu na místním obecním úřadě, který ovšem písemnosti lidí, vedených na této adrese, nepřijímá.
Soudy se pak s povinným handrkují, že mu byla pozvánka řádně doručena, doloží kopii doručenky na bývalou adresu, nebo na adresu úřední a považují to za doručení. Mnohdy ale skutečně stačí málo. V mnoha případech mají dlužníci datovou schránku a tak soud mohl a musel doručit pozvánku ještě v době nalézacího řízení, kdy se mohl dlužník bránit a ovlivnit důkazy rozsudek, ale soud tak neučinil. Až po 5 letech najednou objevil třeba 7 roků starou datovou schránku, která je povinným aktivně využívána a poslal mu až exekuci a to řádně narostlu za 5 let. Nebo lze u některých lidí zjistit snadno kontakty, pouhým zadání jména do vyhledavače Google. Ovšem o to tu nejde. Sám jsem se přesvědčil, že moje mobilní číslo zářilo na všelijakých webech a serverech celá léta, stejně jako mnoho let stará datová schránka, dohledatelná úřady pouhým zadáním příjmení. Povinný k soudu pozván není, ale dozví se o tom v roce 2017, že proběhl soud v roce 2006 a byla nařízena exekuce a běží úroky. Na mém webu Exekuce není byznys je obrázek exekuce Komerční banky, kde dluh činí něco kolem 26 000 Kč a exekuce 131 600 Kč. Tohle že není lichva? V mnohých případech se snaží dlužník domluvit přímo s věřitelem, ten však nereaguje. Jen podá žalobu a čeká. Viz příklad Zdravotní pojišťovny Ministerstva vnitra, která byla v televizi již komentována, jaký binec má ve vedení účtů a plateb OSVČ. Po letech se živnostníci dozvídali, že za jisté roky nehradili pojistné. Možná nějaké ano, ale k tomu si patrně lidský faktor – rozuměj zločinný zaměstnanec, mohl přičíst další měsíce a čekat až do doby, kdy OSVČ již nemusí schrańovat účetnictví, či daňovou evidenci a vyrukuje s žalobou. Může jít o úředníčka podvodníčka, nebo také o systematický obychod s dluhy, kdy s tím počítá celý úřad, celá zdravotní pojišťovna. A vydělává na úrocích z prodlení. Je to lepší, než vklad peněz do spořícího fondu, výnosy jsou vyšší. Výdělky mohou pak jít buď do kapes managementu pojišťovny, nebo tak vydělává prostě celá pojišťovna. Existují desetiticíc e lidí v České republice, kteří by původní dluh byli uhradili a třeba jedinou platbou, nebo na splátky již před lety, pokud by o dluhu věděli. Avšak dozví se o něm až po letech, kdy se již n elze bránit a musí se platit mnohem více, než činil dluh. A horší je to v případech, kdy dluh je smyšlený. K tomu stačí jen znát osobní údaje o lidech a vymyslet fakturu. Soud ji ochotně přijme a nastane proces, o kterém píšu od začátku tohoto dílu série, který se věnoval doručování a prodlužování řízení za účelem růstu nákladů soukromého exekutora a úroků oprávněného.
Rovněž tomuto je možné zabránit, ale musel by se do Poslanecké sněmovny dostat někdo, kdo ví, oč jde a dokáže to ošetřit zákonem tak, aby tomuto jevu zabránil a zabránil zbytečnému předlužování lidí a na druhé straně kvetoucímu dluhovému průmyslu v ČR, který nemá nikde jinde na světě obdoby.
Karel Fleischer
Lídr kandidátky hl.m. Praha
Místopředseda SPR-RSČ Miroslava Sládka
Autor webu Exekuce není byznys
Administrátor skupiny na Facebooku Stop soukromým exekutorům v ČR
Převzato z profilu.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
