Když si pročítám informační leták Ministerstva financí o státním rozpočtu na rok 2017, zvedá se mi žaludek a nevěřím vlastním očím.
Stát se chová ne jako stát, ale jako výdělečná organizace, která ždíme ekonomicky aktivní občany gigantickými odvody různých daní a to fízlovským systémem, který má resort financí znázorněn tak, že spotřebitel bude fungovat jako udavač a ověřovatel EET systému.
Je vidět, že tento systém mohl vymyslet skutečně jen bývalý udavač StB a komunistický vekslák, dnes velkopodnikatel, který nám ze Slovenska přijel udělat ”pořádek” do České republiky.
Stát se chlubí kolik vyždímal z podnikatelů a v závěru, asi jako protihodnotu uvádí ”výhodu” z těchto miliard jednak valorizaci důchodů o 308 korun měsíčně a jednak místo snížení daní šalamounské ”osvobození plateb zaměstnavatele zaměstnanci ve formě příspěvku do penzijního připojištění, doplňkového penzijního spoření a životního pojištění od daně z příjmu fyzických osob (z 30 000 Kč na 50 000 Kč ročně)." Tedy výhoda ve formě nula od nuly pojde.
Takto to vypadá, když stát neřídí profesionální politici, ale ekonomové a podnikatelé, nebo spíše kšeftaři.
Vybrat co nejvíc do státního molochu, který živí statisíce úředníků a lidem, kteří platí, přerozdělit nula celá, nula nula X korun.
To se to důchodci pomějí za navýšení o 308 korun, když nájmy vzrostly meziročně o tisícovku plus mínus. Když ceny másla, chleba a ostatních základních surovin, dokonce i balené vody, rostou o celé koruny rok co rok.
To se to budou mít OSVČ a podnikatelé, kteří nemusí platit odvody za zaměstnance, ale musí platit do jakéhosi fondu na jakési důchody, tedy v praxi – podnikatel své peníze neuvidí a zaměstnanec pravděpodobně také ne.
Stát v rukou lidí, kteří se řídí pravidlem ”víc vydělej a utrať jen méně, než desetinu toho, co vyděláš” je cestou do pekel.
Měl jsem za to, že jsme země západního typu s pravicovou politikou a tržní ekonomikou. Ovšem v tom jsem se mýlil. Doménou minulého a současného ministra financí je výběr daní, šmírování podnikatelů a klausovské škrcení výdajů, ovšem na straně druhé štědré rozhazování nikoliv občanům, ale sobě samým, navyšováním platů státních úředníků, ministrů a poslanců i senátorů a samozřejmě těm, ketří budou popravovat ve jménu státu – soudcům.
Stát je podnikem několika gigantických korporací, které vedou lidé, přímo účastni ve vedení státu. Proměnili Česko ve zdroj financí a to tak, jak by si to nikdy nedovolili ani v nejkapitalističtější zemi – USA, kde finance jsou rovněž doménou, ale stát ve svých výdajích a výběrech daní má vysoké mantinely nastaveny tak, že občan méně platí. U nás je to tak, že občan platí vše, sám nemá nic a stát bobtná a nejvíce však bobtnají konkrétní politici, kteří si z České republiky udělali výhodné s.r.o.
Plácá se tu o investicích do vzdělání a jaká je skutečnost? Posílení výdajů veřejných vysokých škol o 1,2 miliardy korun. V Babišově impériu tato částka znamená možná položku nákladů za benzín... Vždyť on sám musí vědět, že hovořit o navýšení výdajů všech veřejných VŠ o částku 1,2 miliardy je v reálu jako plivnutí do rybníka. To se nám to školství letos rozšoupne.
Samozřejmě nesmí chybět již zmíněná zvýšení platů důležitých státních kravat - Zvýšení platů soudců a státních zástupců (o 3,5%) a ústavních činitelů (o 7,9%). I na těch soudcích šetří, jen 3,5 procenta za popravy české populace a miliony nových exekucí. Ale sami sobě si přitlačili o necelých 8%, což není málo. Plat řadového senátora nebo poslance bez náhrad by se mohl zvýšit z letošních 65 700 na 71 000 korun. Předseda parlamentního výboru by si měl polepšit z 92 500 korun na rovných 100 000 korun.
Předseda sněmovny, Senátu i premiér by pak měli dostat přidáno proti letošku 14 600 korun, jejich plat by tak vzrostl na 191 000 korun.
Měl bych tu jásat, že nám chystají pěkné platy, tedy nám, kteří kandidujeme letos do Poslanecké sněmovny, ale místo jásotu je mi špatně.
Když projdu Prahu, vidím tisíce rozjařených čínských turistů, arabské směnárníky, kteří popíjejí kávu na Václaváku a parkují svůj čtyřmilionový Mercedes přímo před zahrádkou, vedle své směnárničky. A jako kontrast k tomu strážníky městské policie, kteří dle rozkazu musí táhnout pryč znebožené a páchnoucí bezdomovce, kteří ještě před 10 lety měli práci, byt a jezdili na dovolenou. Dnes rezignovaně hledají útočiště, kde je alespoň na chvíli nechajkí posedět na ulici, která je jejich novým doživotním domovem.
Jak se taková vláda, takový ministr a takový poslanec, může podívat do očí i svým vlastním kamarádům, pokud nějaké mají, o čemž pochybuji, pokud jde o pravý slova smysl slova kamarád.
Stát, který nabobtnal v oblasti úředníků, komisařů a poradců o řádově tisíce osob s příjmy, o kterých nemá to malé, podle Babiše zbytečné ”óesvéčko” ani potuchy. Ptám se, co je pravicového na vysávání ekonomicky činné populace a přerozdělování peněz převážně do státního aparátu na platy a malé drobky lidem. Důchodcům tři stovky na šest másel ročně a podnikatelům jen přešaltrování položek, ale reálná úlevá žádná.
Mladí lidé nemají zájem o živnost, protože sotva se s nadšením začnou podnikat, už na ně skočí výše zálohy 1906 Kč jako minimální částka zdravotního pojištění a 2061 Kč minimální záloha na sociální pojištění. Tedy šup státu každý měsíc 3967 korun a ještě nemá ani vyděláno.
A to nemluvím o daních z příjmů, které malému živnostníčkovi s ročními příjmy 600 000 korun napaří 69 068 korun daň – spočteno dle dostupné kalkulačky – bez úlev na dani. Otázkou pak zůstává, co takovému podnikateli stát dá, když se dostane do nouze. Odpověď je – nic. Úřad práce a referát hmotné nouze si vždy najde způsob, jak odradit normálního člověka od žádosti o dávky a to především stohem formulářů a nemožných koloběhových nepodmínek, například když osoba v nouzi nemá příjem a přišla o bydlení, nemá nárok na nic. Proč? Protože musí doložit nájemní smlouvu, či jiný doklad o tom, že někde bydlí, ovšem jak, když tato osoba přišla na Úřad práce, protože nikde nebydlí a nemá peníze na uzavření nové nájemní smlouvy. Nikdo už vám ale neporadí, jak máte třeba začít chodit do práce, když nemáte kde bydlet.
Ovšem to jsou už ty nejzoufalejší případy. Ti ”šťastnější”, kteří jsou zatím ekonomicky nějak aktivní a podnikají v zemi, kde kupní síla je na úrovni roku 1989, za čas zjistí, že víc, než vydělají, vrazí do černé Babišovy díry a do nákladů spojených s podnikáním. Občane – ber kde ber, ale plať a mlč.
Big Brother by se mohl poučit z EET, což považuji za jeden z prvních stupínků realizace Orwellova románu 1984 v české praxi.
Kdesi ve zmíněné brožurce ministerstva financí o rozpočtu se opět šalamounsky vyjmenovávají státy, kde “tak nějak podobný” systém evidence tržeb mají a tu mě zaujalo Švédsko. Tam mají registrační pokladny, ale nevím nic o tom, že by kasy chrlily kódy, se kterými se počítá v udavačském systému kontrolních hlášení koncovými spotřebiteli.
V kontextu s dříve jmenovanými navýšenými platy papalášů se musí obracet žaludek každému a já se opravdu divím, kde se v těch lidech bere ta odvaha toto zveřejnit a v klidu a pokoji hlásat svá hesla o tom, jak bude líp, ovšem tentokrát už bez koblih.
Karel Fleischer
lídr kandidátky hl.m. Praha do PS PČR
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
