Podařilo se prosadit opatření k větší transparentnosti hospodaření církví. Debata o odpovídající výši náhrad na expertní úrovni nebyla dokončena. Církve odmítly požadavky na účelovou vázanost části finančních prostředků i předkupní právo státu na restituovaný majetek.

K tomu, aby politická scéna i veřejnost mohla akceptovat řešení církevních restitucí, bylo nutné splnit několik požadavků. Těmi byly, kromě transparentnosti hospodaření církví, účelová vázanost alespoň částí vyplacených náhrad na činnost církví v oblastech sociální, vzdělávání, zdravotnictví, ochrany kulturních památek a snížení výše finančních náhrad. V průběhu jednání z praxe přibyl ještě požadavek a výzva církvím k dobrovolnému závazku na předkupní právo státu za ceny v místě a čase obvyklé (tedy za tržních podmínek) na majetek, který církve získaly na základě zákona o vyrovnání. Jde o to, že se množí žaloby na vydání majetku zejména ze strany řádů na nestátní subjekty, např. obce. Dá se předpokládat, že tyto řády nebudou moci takto získaný majetek spravovat samy, budou ho tedy chtít zpeněžit. U vydávaného majetku se mnohdy navíc jedná o pozemky, které mohou mít strategický charakter, například u územních rezerv pro liniové stavby může jít o majetek, do kterého v minulosti stát nemálo investoval, nebo objekty a předměty charakteru kulturního dědictví. Ve všech těchto případech by se nemělo stát, že tento majetek bude rozprodán a přestane veřejnosti sloužit.