Sté výročí atentátu na rakouského následníka trůnu Ferdinanda d´Este a následného rozpoutání první světové války dnes v mnoha médiích připomíná pohádkové vyprávění o věcech okrajových, zástupných a o tom, co nikdy nebylo. Tak Česká televize dokonce sdělila divákům, že Rakousko-Uhersko bylo před vypuknutím války »demokratickým státem«.

Zapomněla přitom vysvětlit, jak došlo k tomu, že o rozpoutání válečných jatek rozhodoval císař a s ním spojené mocenské klany, které se občanů hnaných na válečná pole na nic neptaly. Jeden z »českých« deníků zas v popisu sarajevského atentátu označil Gavrila Principa, který Ferdinanda d´Este a Žofii Chotkovou smrtelně postřelil, za teroristu.

Lidi znalé historie nutně napadne ne nepřípadné srovnání. Byl atak srbských nacionalistů na představitele okupační moci, rakouského následníka trůnu, aktem teroru, nebo projevem národněosvobozeneckého odporu? Češi znalí dějin mohou srovnávat. Atentát na Reinharda Heydricha, provedený Gabčíkem a Kubišem, je právem považován za hrdinský čin, akt odporu proti nacistické okupaci. A mladý Gavrilo Princip ve svém odporu proti okupaci Bosny a Hercegoviny Rakousko-Uherskem měl obdobné pohnutky.

V »českých« denících je dnes možné se setkat i s žurnalistickými hříčkami o tom, že atentát na Ferdinanda nebyl záminkou, ale skutečnou příčinou války a vysvětlením čtyř let masového vraždění Srbů a všech dalších národů, které impéria vehnala na pole první světové války. Najdou se i »žurnalisté«, kteří drze a bezostyšně tvrdí, že Rakousko-Uhersko bylo při rozpoutání války a vyvražďování Srbů »v právu«.