Bez ohledu na názor progresivní klaky v české politice i médiích držím palce v slovenských parlamentních volbách SMER-Slovenskej sociálnej demokracii a Robertu Ficovi. Proč? Slovensko (a nejen to) po několika letech chaosu a politiky ve stylu pokus-omyl, kterou odnášeli bohužel lidé, nyní potřebuje především erudici, odvahu a jasný sociálně orientovaný moderni program. Politiku mají dělat politické strany a hnutí, ne údajně “apolitické”neziskovky a média na pokyn svých majitelů, inzerentů a jejich zájmů.

Na Slovensku navíc krvácí právní stát a děje se něco, co nemá v jiném členském státu EU a NATO obdoby. Zuří tvrdý mocenský boj mezi určitou částí orgánů, činných v trestním řízení, a zbytkem justice a bezpečnostních složek státu. Ve vazbě zemřel za podivných okolností bývalý policejní prezident. Čím více se blíží volby, tím více roste nervozita těch, kteří v posledních třech letech tyto praktiky vymýšleli, řídili i prováděli.

Když to potřebovala opoziční česká levice před patnácti roky, Robert Fico a SMER-SD bez váhání podpořili ČSSD před klíčovými krajskými volbami 2008, které přinesly náš historický úspěch v podobě “oranžové tsunami”. V celé ČR zvítězila opoziční ČSSD a začal se odpočítávat konec Topolánkovy vlády ODS, KDU-ČSL a Zelených, podivně uplácané po volbách v roce 2006 na Bůh ví jak získaných hlasech “přeběhlíků”.

Tehdy se závěrečný volební mítink ČSSD konal za účasti Roberta Fica a dalších kolegů ze SMER-SD v Brně a já jsem byl o pár dnů později jedním z těch třinácti oranžových vítězů krajských voleb s neuvěřitelnými 35 procenty hlasů na jižní Moravě. Dnešní SOCDEM a její “mládež” MSD trpí totální ztrátou historické paměti, a namísto reciproční pomoci SMER-SD v těžkých chvílích si naopak ještě “kopne”. Stydím se za takový postoj údajně levicové SOCDEM a MSD a chci jasně říct - mnozí jsme nezapomněli. A nejen to.