Děkuji. Chtěl jsem říct, že se budu vyjadřovat více než k tomu zákonu, který zde byl podrobně rozebrán navrhovatelem kolegou Plíškem, tak k té diskusi, která zde proběhla. Já bych začal ze zcela obecného pohledu. Jsou samozřejmě důležití hráči ve hře, která se jmenuje rozdělování 250 mld. zdravotního pojištění. K těm hráčům patří nepochybně Ministerstvo zdravotnictví, které jakožto správce celého systému určuje obecná pravidla hry. Patří sem zdravotní pojišťovny a patří sem poskytovatelé zdravotní péče. Já bych se chtěl zmínit o těch dvou posledních. To znamená o pojišťovnách a poskytovatelích zdravotní péče.
Poskytovatelé zdravotní péče, resp. jejich lékaři, pokud ti poskytovatelé reprezentují instituce, které ty lékaře zaměstnávají, tak ti rozdělují zhruba jednu pětinu z těch 250 mld. v lécích na předpis. Je to situace, která nemá v téhle zemi a ani v jiných zemích obdobu v jiných typech rozdělování z celospolečenských zdrojů, kterými peníze ve veřejném zdravotním pojištění jsou. Protože tady tradičně klade společnost důvěru na lékaře, kterých je řekněme 30 tis. nebo 25 tis., kteří léky předepisují. A ti je předepisují bez jakéhokoliv zmocnění typu správního řízení, které je normálně při rozdělování individuálních zdrojů předepisováno.
Každý lékař tedy dostává od společnosti důvěru, že ten svůj díl na těch 50 mld. bude rozepisovat na recepty podle svého nejlepšího svědomí a podle Hippokratovy přísahy. Takže v tomhle lze souhlasit s předchozím diskutujícím panem doktorem Nyklem, který říká, že lékaři rozdělují peníze podle toho, na jaké úrovni je jejich morálka. S tím já musím souhlasit. A musím souhlasit i s tím, že lze jenom velmi těžko zabránit stoprocentnímu zneužívání této důvěry. Avšak na druhou stranu je zde všeobecně diskutovaný fakt, že důvěra k lékařům není v této společnosti absolutní a je poukazováno na celou řadu činů, které ti lékaři občas dělají, i když je to jejich minorita. Těch lékařů. V tomhle případě tedy zákon, který mluví hlavně o lékařích anebo předepisujících lékařích, je jakýmsi mementem. Je pravdou, že tady existují v posledních letech kodexy firem, které jsou na úrovni jakýchsi etických kodexů, ale ty kodexy jsou poměrně těžko vymahatelné a zatím nefungují úplně dokonale.
Já bych jenom zdůraznil, že ten zákon není napsán proti lékařům. Ten je napsán naopak pro lékaře, kteří ten morální kodex dodržují a jsou poctiví. Protože v takové situaci, kdy není samozřejmě možné plošně a masivně kontrolovat všechny předepisující lékaře detailně, tak se ti nepoctiví schovají a ti poctiví jsou potom za ty hloupé, na které se obecně jenom ukazuje, že ne všichni lékaři jsou úplně dokonalí.
Tak to je jeden pohled na věc.
Druhý pohled je na pojišťovny, které tady zpravodaj poslanec Hovorka zmiňoval, tak já se nebudu rozšiřovat o tom, co jste už říkal pan předkladatel Plíšek o tom, že pobídkové programy zdravotních pojišťoven vzbudily jisté nedorozumění, a v žádném případě tento zákon nepodsouvá vůbec nic, co by pobídkové programy kodifikovaly. Navíc pokud jde o objem rozdělování zdrojů, tak to, co zatím není podloženo zákonem a co se dělo, jakési vytváření pozitivních listů, reprezentuje relativně malý objem rozdělování peněz na zdravotnické prostředky a na léčiva a je všeobecná shoda v tom, že tento mechanismus musí být zákonem nějakým způsobem kodifikován, protože je tak trošku na vodě, přestože se osvědčil a pojišťovnám přinesl již nějaké úspory.
Ale dovolte mi ještě, abych zmínil třetího hráče, to jsou poskytovatelé péče, neboli manažeři, o kterých tady bylo hovořeno dost ošklivě. Já se musím přihlásit k tomu, že jsem byl dlouhá léta jedním z takových nemocničních manažerů, mezi kterými pozitivní listy v nemocnicích nabyly značnou popularitu a byly prezentovány odborné veřejnosti, byly dokonce podporovány i dřívějšími Ministerstvy zdravotnictví, ale musím upozornit, že přestože také nejsou žádným způsobem zákonem kodifikovány, tak pozitivní listy vedly ke značným úsporám v nemocničním hospodaření zejména v dobách, kdy nemocnice se potýkaly s daleko většími finančními problémy než dnes a přinesly své dobré výsledky. A já to říkám jenom proto, že je jasné, že žádný nemocniční manažer není schopen udělat takovýto pozitivní list a prosadit ho sám, že pozitivní listy vznikaly v nemocnicích právě ze strany lékařů, o kterých se tady mluvilo, že je tento zákon má nějak terorizovat. Ne, ti lékaři se na nich podíleli a velmi pečlivě dbali o to, aby manažeři nemocnic do toho zasahovali co nejméně, a naopak lékaři sami jakýmsi samosprávným způsobem hledali nejlepší cesty, jak optimalizovat spektrum léků, které se v nemocnici používá.
Takže to, že poskytovatelé nejsou v zákoně zmíněni, je možno snadno napravit rozšířením dikce zákona ve druhém čtení, podobně jako je možno zcela vypustit pasáž o pozitivních listech nebo pobídkových mechanismech pojišťoven nebo ji jakkoliv upřesnit, ale v každém případě problematika na straně předepisujících lékařů je tak specifická, že stojí za to, aby byla diskutována ve druhém čtení a znovu přišla na plénum. Děkuji.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PSP ČR
