Politická postmoderna se vyznačuje tím, že symboly přestávají fungovat, ztrácejí svůj význam a lidé se s nimi nedokážou identifikovat. Staré dělení světa není aktuální a k moci se dostávají politické paradoxy, chcete-li lidověji bramboračky. A protože ani naše malá země se nevyvaruje globálních trendů, jedné bramboračce také podlehla.
Je nad slunce jasné, že tou bramboračkou se stalo v České republice hnutí ANO. O lavírovaní tohoto hnutí zprava doleva a zas zpět musí vědět každý člověk, který bedlivě sleduje politiku.
Posledním příkladem obratu o 180 stupňů je Babišův záměr jednorázově zvýšit důchody. Navýšení základní výměry z 9 na 10 procent by mohlo znamenat pro důchodce zhruba 450 korun navíc. Nenechme se mýlit – je to správný krok a naši důchodci si to zaslouží. Růst jejich reálného důchodu od roku 1989 je poloviční oproti tomu, jak se reálně vyvíjely mzdy. S důchody jsme opravdu pozadu a spousta seniorů kvůli tomu padá do chudoby, protože dnešní ceny potravin a bydlení jsou nekompromisní.
Něco na tom ale nesedí. Vzpomínám si, jak bylo na vládě složité najít peníze pro valorizaci důchodů před rokem, dvěma či třemi. Společný jmenovatel tehdejšího odporu byl ministr financí. Možná uhodnete, jak se jmenoval. Babiš. Kde hnutí ANO bere to sebevědomí, že najde v rozpočtu 2018 peníze na zvýšení důchodů, když to byl po uplynulé roky takový problém?
Žijeme ale v bramboračce. Logika a paměť nehrají roli. Snaha dostávat politiku do starých schémat přichází vniveč, jak ukázal výsledek sociální demokracie po kampani, která se zaměřovala na životní úroveň lidí a dostupnost veřejných služeb. Dokládá to i fakt, že program ČSSD byl jeden z těch rozpočtově odpovědnějších, přesto je to k ničemu. Média, která před lety strašila Řeckem, se rozplynula v éteru a ignorovala fakt, že návrhy pravicových stran včetně ANO na snížení sociálního pojištění znamenají několikamiliardový výpadek pro státní rozpočet a ohrožení existence něčeho tak základního jako bezplatného zdravotnictví nebo školství.
Jak najít správný recept
Tradiční strany stojí před otázkou, jakým receptem přebít současnou bramboračku. Už jsem slyšel spoustu teorií, sofistikovaných analýz a zaručených postupů. Ani jeden nevyšel. Z pohledu sociální demokracie a jejího programového ukotvení v takzvaně tradičních tématech to nestačilo.
Ono to totiž už dávno není jen o programu. Otázka zní, zda ten program dokážete taky splnit. Babiš svou kampaní lidem vnutil emoci, že to dokáže, že je kompetentnější. Tradiční strany víceméně ukázaly schopnost, že dokážou udržet současný systém. Ten systém, který má v současnosti nejvíce kritiků v historii České republiky, protože se s ním spojuje i korupce a klientelismus.
Tradičním stranám tedy nezbude už nic jiného než přehodnotit svůj vztah k systému, který vzbuzuje tolik deziluze. Pro levici to znamená, že musí být důsledně sociálnější než hnutí ANO (či vlastně kdokoli jiný) a hlavně musí být kompetentní v tom, co navrhuje. Bez určení ucelené představy, co konkrétně chce, to nepůjde. A nedokáže to bez toho, že se otevře novým lidem, zajímavým osobnostem veřejného života a důvěryhodným představitelům. Už je za pět minut dvanáct. Ve dvanáct se totiž může uvařit levici moc nelibý recept z Polska.
Radim Hejduk
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
