Ve stejný rok, kdy byly holky v Pákistánu unesené, jsme s Vaškem Dobiášem plánovali velmi podobnou cestu přes Pákistán. Nakonec z toho z finančních a časových důvodů sešlo a vzhledem ke svatbě blízkého přítele ve Rwandě jsme cestovali do Afriky. Pár koutů světa jsem procestoval a upřímně říkám, že Hanka a Antonie bezpečnostně nepodcenily nic, osobně bych nejednal obezřetněji. Dokonce měly i ozbrojený doprovod, což lze pro většinu cestovatelů považovat za nadstandard. O jejich cestovatelských zkušenostech, byť v nízkém věku, nemluvě.
Cestování po zemích jako je Pákistán holt jistá rizika nese. Osobně jsem byl 150 kilometrů v Mauritánii od místa, kde unesli 3 Francouze. Také jsem byl ve válečných územích nebo jsem byl protiprávně vězněn v Gambii. Vysočina holt není Balúčistán. Jan Ámos Komenský říkal, že vzdělaný člověk by měl strávit minimálně rok v zahraničí. Díky Bohu žijeme v době, kdy je možné cestovat a toto cestování mladým lidem obrovsky rozšiřuje obzory. Jsem přesvědčen, že daleko více, než vysedávání ve školních lavicích. Znám desítky lidí, kteří procestovali kus světa, a drtivá většina nepochybuje o tom, že je cestování obohatilo zásadním způsobem.
Bohužel náš pan prezident zná zjevně dobře pouze Vysočinu, kongresové sály, pětihvězdičkové hotely, prezidentské paláce a stejné papaláše, jako je on sám. Možná, že kdyby na vlastní pěst vyrazil třeba do Balúčistánu, změnil by na řadu věcí názor.
Chtěl jsem si dát od psaní blogů chvíli pauzu, ale hlavní představitel naší země mě zvedl ze židle takovým způsobem, že považuji za svoji povinnost se Antonie Chrástecké a Hany Humpálové zastat. Přeji jim hlavně zdravého ducha v těle, vysokou odolnost před médii a před hloupostí lidí.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Šimon Heller
