Vážené dámy, vážení pánové, já bych se znovu vrátila k problematice změn spotřebitelských smluv v energetice týkajících se dodávky energií a souvisejících služeb, tedy k tématu, které jsem ve svém včerejším vystoupení pouze naznačila a které se věnuje oslabování ochrany spotřebitele na energetickém trhu ČR ve vztahu k novele energetického zákona, k novele zákona o podporovaných zdrojích a také novele zákona o ochraně spotřebitele.
Zásadním negativním výstupem vyplývajícím z novel je pravděpodobná nutnost změnit přibližně pět milionů stávajících spotřebitelských smluv. Jak již jsem uvedla a vy jste tady všichni slyšeli, problém vidím na první pohled v tom, že této situace mohou využít například podomní prodejci proslulí klamavou reklamou a svými zákeřnými fintami směřovanými např. do řad důchodců nebo sociálně slabších spoluobčanů, kteří se v procesech volného trhu s energií díky zavádějícím informacím prodejců lehce ztratí.
Důvěra v odborníka, který se navíc často vydává za státního úředníka, obvykle za zaměstnance Energetického regulačního úřadu, Státní energetické inspekce nebo České obchodní inspekce nebo za pracovníka zavedené, renomované společnosti ale přesvědčí i mladší lidi, kteří mají dojem, že mají o energetickém trhu a svých právech přehled, a to bez ohledu na to, jaký mají přístup k informacím.
S ohledem na nutnost vizuální kontroly stávajících smluv a jejich přepisování ať již z důvodu aktualizace, či neoprávněné manipulace s nimi tak může v budoucnu docházet k podepsání smluv na dodávku energie a související služby pro stejné časové období u více dodavatelů zároveň, jak se nyní děje, naštěstí jen nahodile.
Energetický ombudsman
Posléze může dojít ke změnám dodavatelů bez ohledu na konec kontraktů s původním dodavatelem, z čehož zpravidla vyplývají smluvní pokuty, obsažené ve smlouvách nebo všeobecných obchodních podmínkách. Obojí vzhledem k množství vynucených změn pak může zvýšit počet takovýchto případů. Řešení problémů pak padne na spotřebitelské organizace, Energetický regulační úřad a jeho pracovníky včetně interního ombudsmana nebo také na ombudsmana veřejných práv, případně na soudy.
Samotné množství změn ve spotřebitelských smlouvách způsobí skokově i vyšší administrativní zátěž u dodavatelů. Kromě toho, že se to jistě někde finančně promítne, bude pravděpodobně docházet i k drobným následným chybám, které jsou s touto činností spojeny za běžné situace. V tomto případě však může jít dokonce o masové měřítko. To, že by se ve spotřebitelských smlouvách případně mohly objevit i jiné změny než ty, které by vycházely přímo ze změn zákonů, raději ani nedomýšlím.
Nechci se opakovat, ale ráda bych dodala ještě pár slov k problematice mimosoudních řešení spotřebitelských sporů, konkrétně tedy v energetických odvětvích. Je jistě dobré využívat širší spektrum nástrojů, které může spotřebitelské spory řešit bez zásahu soudu a proces tak zrychlit a zlevnit.
Existuje zde však ombudsman veřejných práv, jehož agenda je, řekněme, všeobecná. Na spotřebitelské spory v energetice se dlouhodobě zaměřuje právě Energetický regulační úřad. V minulosti to bylo jeho oddělení ochrany spotřebitele, později přibyl i interní ombudsman, který se věnoval další části této agendy. Je z mého pohledu netransparentní štěpit tuto činnost mezi více subjektů, které by si navíc mohly konkurovat, případně řešit stejný případ, doručený na obě místa zároveň, a navrhnout odlišné postupy, i když by v závěru vedly ke stejnému cíli.
Kromě zbytečného zdvojení nebo ztrojení agendy pokládám také za zbytečné, aby byl financován další subjekt, který by se alternativním řešením spotřebitelských sporů zabýval. Pokud by byl subjekt financován ze soukromých zdrojů, obávala bych se pak o jeho nezávislost.
Posledním tématem, které v energetických odvětvích ve vztahu ke spotřebitelům musím uvést, je energetická chudoba. Je zajímavé, kolik úsilí věnuje Ministerstvo průmyslu a obchodu narovnání situace na energetickém trhu České republiky, aniž by jakkoli spolupracovalo na prospotřebitelských sociálních tématech a řešeních, jež by ulehčila těm nejpotřebnějším. Mělo by spolupracovat s Ministerstvem práce a sociálních věcí a zjistit, kolik domácností pobírá dávky na bydlení, které jsou z velké části tvořeny právě příspěvkem na energie. A bez ohledu na zájmy velkých energetických firem by ministerstvo mělo přemýšlet o tom, jak zákazníky ochránit.
Musím znovu zdůraznit a v závěru říci, že v celé Evropské unii v dnešní době dochází ke snaze ochránit spotřebitele před obřími korporacemi, zejména pak v bankovnictví, energetice a telekomunikacích. V Evropské unii pro obyčejného člověka je někdy velmi složité a finančně náročné se bránit nepřiměřeným pokutám takovýchto korporací. Naopak, obří firmy mají dostatek financí na celá právní oddělení, která jsou schopna obyčejného člověka během sporu doslova rozdrtit. A právě těmto lidem by měl být k dispozici ombudsman Energetického regulačního úřadu.
Vážené kolegyně a kolegové, chtěla bych z tohoto místa poděkovat všem členům výboru pro sociální politiku, kteří přispěli ke schválení mého pozměňujícího návrhu o zavedení energetického ombudsmana do zákona. Věřím, že toto usnesení tady na plénu také podpoříte.
Ptám se při této příležitosti, proč ministerstvo nezavedlo již energetického ombudsmana přímo do zákona. Vím, že energetický ombudsman je možná malá kapička v moři, ale přesto může přispět alespoň k částečnému napravení některých křivd obyčejných lidí naší země.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PSP ČR
