Hodečková (SZ): Pavla Brady - máme tu velkou manuální sílu, která jen čeká na nové příležitosti | ParlamentniListy.cz

Živí se jako překladatelka, stavební inženýrka a soudní znalkyně, problematice nemovitostí tedy dobře rozumí, ale jako žena, která si do hostitelské péče bere holčičku z dětského domova, má velmi blízko také k sociálním otázkám. Popovídali jsme si s Pavlou o tom, jak ji k politice přivedlo zdravé občanské naštvání, proč se po letech v zahraničí ráda vrátila zpět domů, a jak by tradiční malé podnikání mohlo navrátit lesk Moravskoslezskému kraji.

Máte za sebou spoustu zahraničních zkušeností, jak studijních, tak i pracovních. Kdy jste začala cestovat?

Měla jsem to štěstí, že jsem nastoupila na vysokou školu těsně po revoluci. Otevřel se nám svět a já jsem toho jako studentka využila. Už v roce 1994 se naskytla možnost vycestovat a studovat za podpory EU, a tak jsem jela na semestr do Kodaně. Předměty jsme měli samozřejmě v angličtině, některé pouze s dalšími českými studenty, další i spolu s Dány. Byla to po všech stránkách skvělá zkušenost.

Dále jste měla možnost pobývat chvíli i v Egyptě?

Do Egypta jsem jela na výměnnou stáž pro studenty. Léto jsem strávila v jedné stavební firmě, a pak hlavně cestováním a poznáváním země. V té době se ještě dalo bezpečně jezdit po celé zemi. Poznala jsem tam spoustu úžasných místních lidí i studenty z mnoha evropských zemí. Tam jsem pochopila, že i přes rozdílné kultury či náboženství řešíme všichni stejné lidské starosti.

Jaké další země jste navštívila?

Strávila jsem ještě dva měsíce v Londýně a dále měsíc na univerzitě v Polsku, kde jsem získala skvělé přátele, s nimiž se stále po dobu uplynulých dvaceti let stýkám. Pár let jsem žila a pracovala v USA ve stavební projekci. Celou řadu zemí i mimo Evropu jsem navštívila jako turistka, například letos jsme s manželem projeli po vlastní ose Izrael, Palestinu a Jordánsko. Dlouhou dobu byl pro mě tím nejdůležitější dokladem cestovní pas. Ačkoliv miluji cestování a poznávání cizích zemí, vždycky jsem se o to raději vracela domů. Mám tady silné kořeny a rodinu. Nikdy jsem nechtěla žít v zahraničí natrvalo. Chtěla jsem poznat, jak to chodí jinde, abych pak mohla pomoci zlepšit život doma.

Podařilo se nějaké zkušenosti přenést?

Zde v Opavě se nám určitě povedlo nastavit transparentnější systém a lepší komunikaci města se svými občany, ať už to jsou videozáznamy ze zastupitelstev, rozklikávací rozpočet nebo zveřejňování veškerých smluv, které město uzavře.

Co vás na politické práci nejvíce baví?

Je zajímavé zasahovat do věcí okolo sebe. Když se vám něco nelíbí, lze díky politice ovlivnit, jak bude vaše město vypadat, a co se v něm bude dít. To byl hlavní důvod, proč jsem šla do městského zastupitelstva.

Pamatujete si, co byl ten první impulz vstupu do politiky? Co jste tehdy chtěla změnit?

To si pamatuji velmi přesně. Na náměstí, kde bydlím, se dělaly stavební úpravy. Tehdy se parkovalo před domy a v momentě, kdy vymysleli jinou podobu náměstí, se parkovací místa zrušila, aniž by se kdokoliv z města zabýval otázkou, kde budou lidé dále parkovat. Když bydlíte v centru, předpokládáte samozřejmě určitá omezení, ale my se rozhodli nenechat si úplně vše líbit, a tak jsme sepsali petici a město se nakonec uvolilo k tomu, aby vytvořilo parkovací místa vzadu za domy.

Na začátku vaší kandidatury tedy stála parkovací místa?

Bylo to takové zdravé občanské naštvání, jakože se město vůbec nezabývá lidmi a nekomunikuje s nimi o svých projektech. Vzhledem k tomu, že scházelo pár měsíců do voleb, jsem byla oslovena, jestli nechci kandidovat, a nakonec jsem skončila v zastupitelstvu.

Žene vás do nadcházejících krajských voleb také nějaké zdravé občanské naštvání?

Krajská politika velmi ovlivňuje jednotlivá města a obce. Mnohem více, než občané vnímají. Zajišťuje služby jako je doprava, střední školství, financování sociálních služeb a další, takže je dobré provázat komunální politiku s tou krajskou. V dnešní době je zásadním tématem odliv mladých za studiem, kteří se poté již do kraje nevrací, protože mají pocit, že by zde nenašli uplatnění nebo zajímavou práci. Na druhou stranu slyším od firem z Moravskoslezského kraje přesně opačný problém. Nemohou sehnat dostatečně kvalifikované a jazykově vybavené lidi. Je důležité spolu obě strany propojit.

Napadají vás nějaké kroky, který by šly v tomto směru udělat?

V našem programu máme, že by se měly mnohem více, než nějaké velké fabriky a zahraniční investice, podporovat lokální malí a střední podnikatelé. Motivovat lidi k tomu, aby začali sami podnikat a starat se o své živobytí. Tento kraj potřebuje zásadní restrukturalizaci průmyslu. Opavy nebo Nového Jičína se to netýká tolik, co Ostravy a nehrozí zásadní problém ve chvíli, když jedna z větších společností krachne. Bohužel v Ostravě a Karvinsku, kde jsou stále závislí na těžkém průmyslu, mohou čelit značnému nárůstu nezaměstnanosti. Mě samotnou by zajímalo, kam až tento problém sahá, protože nejsou žádné statistiky, kolik lidí bude reálně nezaměstnaných ve chvíli, kdy se například zavřou doly.

Můžeme ji ale odhadnout od počtu lidí, kteří tam v současné době pracují?

To není úplně pravda. Už dlouhodobě je spousta horníků i ze Slovenska a z Polska a ne z Moravskoslezského kraje, tudíž by se nejednalo o naše nezaměstnané. Sama mám profárány všechny ostravsko-karvinské šachty, včetně těch dnes už zavřených, z let, kdy jsem tlumočila pro odborníky na OKD. Také jsou tam profese, které se velmi dobře uplatní i mimo doly, určitá část lidí půjde do penze, a pak až ti ostatní budou mít problém s hledáním nového zaměstnání. Náš kraj disponuje velkou manuální silou, pro kterou je nutné vytvářet nové a zajímavé pracovní příležitosti už dnes.

To se velmi hezky poslouchá. Náročnější bude vymyslet, co konkrétního se s tím dá udělat?

Na úrovni krajské politiky můžeme vytvářet vhodné podmínky pro určitá odvětví a podnikatele třeba v podobě grantů. Doba velkých průmyslových zón na zelené louce respektive na úrodné půdě je za námi, dnes bychom se měli spíše podívat, kde máme nevyužité objekty, které chátrají a dát jim nový život. Využít je třeba jako sdílené kanceláře pro začínající podnikatele, IT inkubátory a podobně.

Jako krajská zastupitelka byste tedy měla možnost začínající podnikatele finančně podpořit?

V České republice máme bohužel nastavenou státní politiku tak, že různé výhody a úlevy na daních dostáváte jako podnikatel až ve chvíli, kdy zaměstnáváte tisíce lidí. Když ale máte ve firmě pět lidí, tak na vás všichni kašlou. Myslím si, že každý, kdo někoho zaměstnává a vytváří pracovní místa, ať už je to pět lidí, nebo tisíc, by měl mít určitě podporu a tím nemyslím pouze finanční. Vhodné prostředí k podnikání zahrnuje i stabilní právní prostředí a jednoduchost, namísto nepřehledné byrokracie. Na úrovni kraje a měst můžeme vytvářet granty, půjčky a podobně. Když začínáte podnikat, tak vám pomohou i malé částky na vybavení kanceláře a další vstupní náklady. Dále je důležité hrát roli v informování a motivaci lidí k podnikání.

Rozumím tomu tak, že změnou k lepšímu by mohl být návrat k malým tradičním podnikům?

Když nepojedeme na množství a na co nejnižší cenu, nemusíme vozit zboží z Číny a z druhého konce světa a budeme rádi, že tu máme za rohem švadlenu, pekaře a raději dáme peníze jim, než abychom platili někoho, koho neznáme. Lépe se nám bude dařit podporovat naši lokální ekonomiku. Nehledě na to, že takový dovoz má negativní dopad i na životní prostředí.

Jak se vám dělala politika v Opavě?

Zjistila jsem, co všechno dokážu zvládnout a vydržet. Kolegové v zastupitelstvu nevěděli co se mnou. Nejdříve čekali, že to spolu na radnici nějak ty čtyři roky vydržíme, a že si stejně budou dělat, co chtějí. Potom zjistili, že to úplně tak snadno nepůjde, protože jsem nehodlala jenom pasivně přihlížet. Pak mě začali odvolávat z funkce náměstkyně primátora, ale to se jim nepovedlo. Tak alespoň dělali vše pro to, aby zničili mé jméno, což se jim s pomocí místního plátku, bohužel v našem městě docela podařilo.

To není úplně ideální pracovní prostředí.

Dvanáct let tady byla velká koalice ODS a ČSSD a ti si dělali, co chtěli. Nekomunikovali s občany a fungovali systémem přihrávání zakázek kamarádíčkům, trafik a zřejmě i přes úplatky, což se ovšem špatně dokazuje. Když nás poprvé zvolili do zastupitelstva, bohužel nám nezbývalo, než vytvořit koalici s ČSSD, ale ti samozřejmě dál táhli s ODS a házeli nám klacky pod nohy. Když viděli, že si postupně prosazujeme svoje, že jsme vyměnili orgány městských společností a rozsekali spoustu různých vazeb, tak se jim to samozřejmě nelíbilo.

Co byste dělala jiného, kdybyste nevstoupila do politiky?

To, co dělám i dnes, znalecké posudky a tlumočení angličtiny. Měla bych ale i více času na focení, cestování a zahrádku, která se stala mým i manželovým velkým koníčkem. Také si bereme na víkendy a prázdniny do hostitelské péče jednu slečnu z dětského domova. Člověk nemusí změnit celý svět, ale jednomu člověku můžete změnit celý život. A to docela jednoduše.

Jak taková hostitelská péče vypadá?

Do péče si ji bereme už rok. Je s námi skoro každý víkend, na Vánoce, o prázdninách. Díky tomu, že pracuji z domova, je pro nás jednoduší s ní trávit více času. Je důležité, aby se děti z dětských domovů dostaly do normálního prostředí. Chodíme třeba do divadla, do restaurace, jezdíme na výlety, ale také spolu doma uklízíme nebo pracujeme na zahradě. Snažíme se jí ukázat všechno, co znají i ostatní děti.

Věnujete se charitativní činnosti i v rámci své politické profese?

Snažím se tuto oblast podporovat, na radnici jsem pod sebou měla i sociální oblast. Hodně jsem spolupracovala s armádou spásy a víceméně prošla veškeré sociální služby, které v Opavě jsou. Největší projekt, který se nám podařilo na radnici vymyslet i dokončit, bylo komunitní centrum, kde je dnes i kavárna s obsluhou z řad psychicky nemocných klientů. Myslím si, že je potřeba ve společnosti odbourávat určitá stigmata.

Jaká stigmata jsou v naší společnosti nejznatelnější?

Setkala jsem se třeba se spoustou předsudků vůči bezdomovcům. Na radnici za námi chodili lidé s tím, že posedávají na lavičkách v centru, a že je má městská policie vyhánět. Řešením ale přece není to, že je vyhodíte z centra na okraj, aby je nikdo neviděl. Sice je nepříjemné, když tu pijí alkohol a pak dělají nepořádek, ale musíte vyřešit důvod, proč se bezdomovci ocitnou na ulici. A věřte, že za určitých okolností se může stát přes noc bezdomovcem každý z nás. Důležité je začleňovat rozdílné lidi zpět do normálního života, nastavit systém, který jim umožní se uplatnit. A to platí nejen pro lidi bez domova, ale i pro různě zdravotně postižené osoby.

To je úkol spíše pro nás pro všechny, nejenom pro politiky.

Naše společnost se už naštěstí posouvá a řada lidí se odklání od konzumního života. Bude to ještě trvat, ale už teď se vytváří komunity, kterým nezáleží jen na množství věcí, které vlastní, ale na jejich kvalitě. Řadě lidem jde mnohem více o to, co jedí a jakého jsou dané potraviny původu. To ostatně dokládá oblíbenost farmářských trhů a nejrůznějších prodejen s lokálními produkty. Tím se samozřejmě podporují ti konkrétní farmáři či pekaři z blízkého okolí. Úkol pro politiky je, aby šli lidem příkladem a pomáhali vytvářet prostředí, které motivuje spoluobčany k udržitelnému a šetrnému chování nejen k přírodě, ale i k sobě navzájem.