Můj děda byl velkej chlap.
Karel Hollan, kterému nikdo neřekl jinak než Luboš, zemřel už před třinácti lety. Byl vedoucím Katedry stavebnin a zkušebních metod Fakulty stavební VUT a před třemi lety po něm byla pojmenovaná cena za celoživotní přínos stavebnímu zkušebnictví. Byl to letec, námořní kapitán, měl řidičák na všechno a všechno taky uměl opravit, od hodinek po tank.
Jeho historky s opravováním jsou neskutečný - třeba když zhruba v pětasedmdesáti letech jel dvanácettrojkou do Norska převážet po moři plachetnicu od jihu někam na sever, tak mu rupla převodovka: vlezl do lesa, uřízl větev a ta se stala na zbytek několikatisícové cesty převodovkou. Ale jindy se zas třeba hodil do vody spolu s kotvou - zapomněl se ovíněn pustit...
Postavil několika mostů, v 90. letech začal spolupracovat se sochařem Honzou Šimkem a dělal mu stavební realizace jeho děl - například asi jen díky němu stojí kříž Jana Zahradníčka pod Petrovem - na místo se nedá dostat těžkou technikou, tak tam ty šutry s mým tátou dávali pomocí trojnožky, milimetr za milimetrem. Do 80ti jezdil na motorce, teprve poslední rok svého života vykazoval aspoň trochu známky stáří. Zemřel stylově - nebylo mu v létě nějak dobře, tak šel radši do nemocnice na kontrolu. Zjistili, že má rakovinu všude. Odešel velmi rychle, definitivně to zapíchl den před jednaosumdesátýma narozeninama. Nesnášel je.
Umřel před třinácti lety, ale mohl umřít daleko dřív. Děda byl hrdina a nebál se. Za války byl v odboji. Zavřeli ho v Kounicových kolejí, kde dostal velmi silný zápal plic a jen díky úplatkům doktorovi mu byly podány nějaké injekce. Odsoudili ho na několik let a poslali do nějakého vězení v Německu (dnes v Polsku). Před příchodem osvoboditelských východních vojsk se mu podařilo utéct, přidal se ihned k armádě a vrátil se s frontou do Brna - nabídli mu k bydlení Tugendhatku, ale se svým tátou to odmítli. Byli rodina stavařů a takhle blbě postavenej barák s obrovskýma nákladama na energie - kdo to má vytápět!!!
V Kounicových kolejí se koná vzpomínkový pietní akt k 70. výročí ukončení 2. světové války. Budu tam a budu na dědu vzpomínat a děkovat za to, že ten kriminál přežil. Mnoho jiných to štětí nemělo.
Dědo, měl jsem tě rád.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
