Jsem studentem Fakulty humanitních studií UK. Dnes jsem absolvoval zajímavou přednášku v rámci předmětu Krize jako příležitost. Přednášel prof. Martin Potůček, hlavoun ISS UK a šéf Centra pro sociální a ekonomické strategie (CESES). Přednáška, byť obsahově zajímavá, ve mě poněkud rozvířila emoce a bohužel potvrdila mé velké obavy z toho, že bude-li se současný diskurs ubírat podobným směrem i nadále, budu se jednoho dne muset bát být úspěšnější, než je můj soused nebo kolega.
Mno... tak kde začít... Profesor Potůček patří k jedněm z hlavních realizátorů evropské integrace. Patří k těm, kteří mimo jiné radí vládě, jak realizovat bruselská opatření a jak v ČR prosazovat politiku EU.
Dozvěděl jsem se tak například, že jedna z priorit současné evropské sociální politiky v ČR je rozhodné zavedení progresívního zdanění a razantní dědické daně (po vzoru ostatních zemí EU, jmenoval Velkou Británii).
Už při formulaci těchto doktrín a obecných frázích o "politice směřující k všeobecnému blahobytu evropského občana", už při tom, když tvrdil, že "zásadním problémem sociální politiky je tlak na snižování daní, což je zhoubné" a při formulaci teze, že "základním krokem do budoucna je zrušit výhody, které pojímají OSVČ", jsem upřímně pěnil a zatínal ruce v pěsti.
Má otázka po skončení přednášky zněla, z čeho že pochází LEGITIMITA pro progresivní daň a obrovskou (mluvil třeba o 50%) dědickou daň. Uvědomme si, že platí, že i při neprogresivní dani chudí platí méně a bohatí více. Bohatí tím, že vydělávají víc peněz, více přispívají těm chudším, ačkoliv procentuelně odvádí stejně. To mi přijde spravedlivé, protože nerozumím tomu, proč by měl být člověk, který úspěšně vybuduje od píky firmu a po pár letech vytváří ČÍM DÁL VÍCE PRACOVNÍCH MÍST (jako by tohle samotné nebylo pro společnost prospěšné), být trestán za to, že je úspěšný.
"Jo tak tys vydělal tolik peněz, jo? No tak to teda ne! Naval je státu, ať je může přerozdělit těm, kterým se podnikat nechtělo."
Legitimita pro progresívní zdanění prý dle Potůčka vychází z toho, aby se nadále "nerozevíraly nůžky". Aby se zmenšovaly rozdíly mezi chudými a bohatými. Jinými slovy "bohatým vezmeme, co si spravedlivě vydělali, a rozdáme to těm, kteří nejsou tak schopní."
Ano, za to, že je někdo úspěšný, musí být po právu potrestán. Vyděláváte hodně peněz? Styďte se, jste asociálové! Díky vám se rozevírají nůžky! Rozevírají se nůžky! Vy, tím, že jste bohatí, diskriminujete chudé.
Alespoň to tvrdí doktrína EU.
Vyrovnávání sociálních rozdílů mezi "třídami" je bohulibý záměr a do jisté míry je mu třeba rozhodně napomáhat. Propastné rozdíly mezi bohatými a chudými však prohlubuje hlavně pauperizace střední třídy.
A proč se tak děje? Protože pro střední třídu není práce. Jak by také mohla být, když jsou na firmy, které vytváří pracovní místa, uvalovány vysoké daně? Proč by také někdo bez práce začal podnikat, když ho chtějí připravit o o poslední "výhody", které OSVČ mají (byť se jimi jen kompenzují výhody, kterými zase disponují zaměstnanci)?
Zdá se mi, že pan Potůček může mít titulů kolik chce a srdce v rámci eurosocialistické internacionály vřelé, ale přece se v historii už xkrát ukázalo, že takhle to nejde. Nejde prostě úspěšné lidi diskriminovat za to, že jsou úspěšní. Protože kdo je úspěšný a má hodně peněz, nejen že, jak jsem již uvedl, vytváří pracovní místa a točí kapitál, ale také ty PENÍZE UTRÁCÍ. To znamená, že peníze, které vydělá, se neztratí, ale POŠLOU SE DÁL. Když mám peníze, chci je utratit - mám poptávku. Na poptávku reaguje nabídka. To znamená, že když hodně utrácím, dávám v podstatě práci dalším lidem, kteří prodávají a produkují výrobky a služby, které využívám.
EU ale evidentně chce, aby z nás byly šedé bezrozměrné kostky. Všichni stejní! Ty jsi šikovný, máš nápady, invenci, vůdčí schopnosti? No, tak budeš brát stejně, jako kopáč kanálů. A nebo ne, jinak. Pro jistotu dáme tomu kopáčovi víc (ačkoliv nevytváří v podstatě žádné další hodnoty, než odvedenou práci (to není nic pejorativního)), aby se "nerozevíraly nůžky".
Další šokující argument padl na mou otázku ohledně zavedení obrovské dědické daně.
Opět, jak jste už možná uhádli, pan Potůček vytáhl nůžky.
Vaši rodiče byli úspěšní podnikatelé, kteří vybudovali firmu se stovkami zaměstnanců. Rodiče firmu před důchodem prodali, utržili za ni sto milionů, a pak zemřeli. Z toho vyplývá, že vy byste měli zdědit 100 milionů (jistě, nějaká ta dědická daň je v pořádku, ale v řádech procent, ne desítek procent!).
Ale opět je tu EU a rozevírající se nůžky!
"Co si to dovolujete, narodit se jako privilegovaná vrstva?!" vztyčuje eurokomunistický prst Unie.
Pan Potůček mi sdělil, že právě proto, aby se nadále nerozevíraly sociální nůžky společenských rozdílů, je třeba, aby lidé, kteří jsou privilegováni tím, že se narodili do bohaté rodiny, o svá privilegia přišli. Protože je to zřejmě zločin, narodit se do rodiny, která se o sebe sama postará a ještě ji zbude na důchod.
Takže kdo pojme úspěchy vašich rodičů? Kdo si namastí kapsu na tom, že vaši rodiče celý život tvrdě pracovali, aby vám dokázali zajistit život v blahobytu?
Lidé, kteří sami nikdy úspěšní nebyli. Stát vám dle EU prostě má vzít peníze vašich rodičů a přerozdělit je "potřebným".
Troufám si říct, že v tomto případě již rozhodně nejde o žádnou "mezitřídní solidaritu" (které je rozhodné třeba a jak třeba můj brácha ví, vždycky jsem ji hájil jako základní prvek demokratického státu), ale o normální zlodějinu.
Bohatým brát, chudým dávat. Evropa ale není Robin Hood a tohle je právní stát! Takhle to prostě nelze dělat, krucipísek. A to jsem tu ani nezmínil, co se s těmi "společenskými" prostředky stane! Vždyť se 30% těch peněz po cestě ztratí!
Díky, pane Potůčku, neboť vaše přednáška mě dnes jen utvrdila v názoru, kterému jsem se dlouho bránil: v tom, že Evropská unie trpí latentní nenávistí k úspěšným lidem.
Toho se teda já účastnit nebudu. Nerad bych, aby jednou přišli nějací eurokomunisti do mé firmy a řekli, že už ta firma není moje, protože přece není možné, abych parazitoval na svých zaměstnancích a přispíval k rozevírání nůžek.
Achjo.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radek Holodňák - profil
