Každý je pánem svého života. Ovšem z naší evropskokřesťanské tradice plyne posvátný zákaz připravit sám sebe o existenci na tomto světě, neboť pouze Bůh řídí naše osudy. Až na země Beneluxu není v Evropě aktivní eutanázie povolena. Je právní úprava u nás potřeba?
Z právního hlediska se u nás asistovaná sebevražda považuje za vraždu, ovšem sáhněme si do svědomí, co vražda ve skutečnosti je. Jak hluboká propast je mezi chladnokrevnou vraždou a bezbolestným usmrcením trpícího pacienta, který již nemá šanci vést důstojný a plnohodnotný život. Pan ministr se ohání prostředky tlumícími bolest, ovšem ty jsou dle mého jen náplastí, která pouze zakryje krvácející ránu. Nikdo z nás si nedokáže představit, jaká muka to musejí být.
V dědickém právu máme možnost sepsat závět pro případ, že zemřeme, můžeme rozhodnout, jak naložíme s majetkem post mortem. Člověk by měl mít právo sepsat prohlášení, že v případě dlouhodobé nebo trvalé ztráty vědomí a závislosti na přístrojích si přeje být důstojně zbaven života. Pokud je schopen vnímat okolnosti, měl by mít právo se rozhodnout, jak sám se sebou naložit. Myslím, že situace, kdy člověk již nechce setrvat v nekonečných mukách a závislosti na pomoci ostatních, zatímco okolí jej z etického hlediska společně s nebezpěčím právního postihu udržuje uměle při "životě", je naprosto absurdní.
Pane ministře, nejsem odborníkem na zdravotnictví jako vy, ovšem na tuto problematiku se dívám jako člověk, který se může v podobné situaci kdykoli ocitnout, stejně tak moji rodiče nebo za několik let mé děti. Uvažte podobnou událost u Vašich nejbližších a řekněte: stojíte si za tímto krokem zpět dále?
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: ODS
