Hovorka (KDU-ČSL): Dovolím si pochybovat, že dochází k nějaké nápravě

Vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, s tímto návrhem zákona bylo spojeno velké očekávání, že dojde k nápravě změn ve vzdělávání lékařů, které se udály v roce 2004. Já si dovolím pochybovat, že k tak velké nápravě nedochází.

Dovolím si připomenout legislativní pravidla vlády, která říkají v článku 10 odst. 5: součástí materiálu, kterým se předkládá návrh zákona k projednání vládě a Legislativní radě, je i předkládací zpráva a dále návrh prováděcího předpisu, návrh nařízení vlády nebo návrh vyhlášky nebo teze prováděcího předpisu, pokud návrh zákona obsahuje zmocnění k vydání prováděcího předpisu a tento prováděcí předpis má nabýt účinnosti současně se zákonem a text zákona nebo jeho části v platném znění s vyznačením navrhovaných změn, jde-li o návrh novely zákona. Návrh prováděcího předpisu se v této fázi předkládá bez projednání v připomínkovém řízení a v pracovních komisích. Samozřejmě že vyhlášky alespoň v podobě tezí se předkládají už s vládní verzí návrhu zákona, tedy už do prvního čtení.

Smyslem tohoto ustanovení je totiž to, abychom si jako poslanci mohli udělat představu, jak bude vypadat navržený zákon v praxi. A samozřejmě pokud Ministerstvo zdravotnictví připraví v součinností s pár poslanci výboru komplexní pozměňovací návrh, což samo o sobě je hrubé obcházení legislativních pravidel, například se tím zcela ztratí smysl institutu připomínkového řízení a snižuje se i význam tripartity, mělo by ke komplexnímu pozměňovacímu návrhu dopracovat i prováděcí vyhlášky a zdůvodnění.

Když shrnu výsledek legislativní práce, tak se to dá taky říct takto, že ministerstvo a poslanci sepsali po dvou letech dohadování mezi ČLK, lékařskými fakultami, významnými profesory, odbornými společnostmi a podobně seznam kvalifikačních oborů a specializací, ale přitom nemají ani tu základní představu, k jakému konkrétnímu rozsahu činnosti budou tyto kvalifikace lékaře po jejich získání opravňovat.

Z tohoto důvodu zákon je nedokonalý. Nelze totiž ani v hrubých rysech odhadnout jeho dopad na praxi. Za přípravu zákona samozřejmě nese přímou odpovědnost ministerstvo. A protože ani za 12 let od doby, kdy byl přijat zákon 95/2004 Sb., nedokázalo vydat vyhlášku o činnostech lékařů, ačkoliv je to jeho zákonná povinnost. Čili z toho pohledu to, co se očekávalo a co odborná veřejnost očekává od tohoto návrhu zákona, tak samozřejmě toto očekávání nebude splněno.

K té příloze k pozměňovacímu návrhu, který samozřejmě vychází z toho vládního návrhu, mohu říct jen tolik, že ze stávajících 46 oborů je nyní v návrhu 43 specializačních oborů. A to se na začátku říkalo, že dojde k zásadní změně a návratu před rok 2004. Zrušena byla angiologie, pracovní lékařství, praktické lékařství pro děti a dorost splynulo pod obor pediatrie. A traumatologie a nukleární medicína splynula do oboru radiologie a zobrazovací metody a přibyla maxilofaciální chirurgie.

Kromě velmi problematického a diskutabilního zrušení oboru praktické lékařství pro děti a dorost, které může mít zásadní dopad na zajištění péče pro děti a dorost v České republice, k avizované zásadní redukci počtu specializačních oborů prakticky nedošlo a žádná z těchto změn není blíže vysvětlena. Zrušení základního onkologického kmene není vysvětleno, přitom k chirurgickému kmeni přibyly kromě neurochirurgického a ortopedického také dva nové další kmeny, kardiochirurgický a maxilofaciálně chirurgický. Základní kmeny by rozhodně neměly být chápány jako bývalé první atestace a jejich počty by neměly být zvyšovány, ale naopak redukovány. Opět chybí jakékoli vysvětlení tohoto manévru. Například zavedení základního maxilofaciálního chirurgického kmene a maxilofaciálního oboru jako základního specializačního oboru nedává v kontextu novely zákona vůbec žádný smysl a je to svým způsobem zvláštní.

Jakkoliv tedy komplexní pozměňovací návrh zásadně ovlivňuje postgraduální vzdělávání v České republice, není zde ani významný náznak zlepšení, že by zlepšilo organizaci a koordinaci postgraduálního vzdělávání, které představuje nejpalčivější problém současného systému, kdy se nám začíná nedostávat lékařů a po kterém lékaři po těch změnách volají. Potřebu jednotné organizace, koordinace a administrace postgraduálního vzdělávání zcela jasně potvrdil průzkum České lékařské komory, kde se většina lékařů vyjádřila, že výkon atestačních zkoušek a stejně tak organizace postgraduálního vzdělávání by měla být vrácena zpět do kompetence Institutu pro vzdělávání lékařů.

Já jsem si z toho důvodu dovolil předložit několik pozměňovacích návrhů a jedním z důležitých z těchto pozměňovacích návrhů je samozřejmě organizace postgraduálního vzdělávání lékařů. Pokusím se říct krátké zdůvodnění. Předložený vládní návrh novely zákona 95/2004 Sb., a ještě více jeho komplexní pozměňovací návrh vedou k závěru, že se nejedná o žádnou reformu ve vzdělávání lékařů, zubních lékařů a farmaceutů, ale jenom o kosmetické úpravy. Pro odůvodnění stačí pouze symbolické snížení specializačních oborů ze 46 na současných 43. Přitom právě redukce oborů a jejich pevné zakotvení v zákoně mělo být jedním z pilířů reformy. Alespoň takto to bylo představováno celé dva roky, kdy se pracovalo na tomto návrhu. Největší problém se skrývá v předkládané organizaci celé postgraduální přípravy. Zákon by měl jasně stanovit, který subjekt organizačně zajišťuje postgraduální přípravu. Tedy evidenci školenců, jejich zařazování do oborů a výkon atestačních zkoušek. Návrh zákona tyto zásadní otázky ponechává na exekutivním rozhodnutí ministerstva, což je vzhledem k častým změnám ve vedení ministerstva nebezpečné, neboť individuálním rozhodnutím může dojít až k rozkladu systému. Dosavadní systém výkonu atestačních zkoušek na lékařských fakultách na principu tzv. vyvážené rotace se neosvědčil, neboť v praxi docházelo k uplatňování různých oborových nebo také regionálních zájmů a Ministerstvu zdravotnictví neposkytoval včas potřebné informace.

Potřeba jednotné organizace, koordinace a administrace postgraduálního vzdělávání, která byla jasně potvrzena průzkumem provedeným Českou lékařskou komorou, kde se k tomu jasně vyjádřila většina lékařů. V důvodové zprávě jde o odpovědi 6 467 lékařů, z nichž 61 % by svěřila IPVZ organizaci vzdělávání, 19,9 % lékařským fakultám, 19 % České lékařské komoře a odpověď stejného počtu lékařů, z nichž 56,5 % by zkoušení atestací svěřilo IPVZ, 30,8 % lékařským fakultám a necelých 13 % České lékařské komoře. Specializační vzdělávání je nástrojem, kterým stát realizuje svoji odpovědnost za kvalitu a bezpečnost zdravotní péče. Získání specializované způsobilosti opravňuje lékaře k samostatnému poskytování zdravotní péče. Atestace je jakousi obdobou řidičského či pilotního průkazu, kdy stát přebírá záruku nad tím, že konkrétní osoba může činnost samostatně vykonávat a občané nebudou poškozeni na zdraví. Je tedy odpovědností státu vůči občanům, komu stát dovolí, aby samostatně vykonával zdravotní péči. Proto musí být celý proces získávání specializačního vzdělávání řízen jednotně, musí být transparentní, musí poskytovat státu kdykoliv aktuální přehled a současně musí být užitečný pro ty, kdo o získání specializované způsobilosti usilují, i pro ty, kdo je k tomu vzděláván.

Pro uchazeče je srozumitelné, když se na jednom místě ke vzdělávání přihlásí a na tom stejné místě v jednotném režimu vykonají závěrečnou zkoušku. Proto se navrhuje zákonem přenést kompetence k zařazování do oborů a výkon atestačních a ostatních zkoušek výhradně na právnickou osobu zřízenou Ministerstvem zdravotnictví, což je IPVZ. IPVZ je příspěvková organizace, která je zřízena právě k organizaci a administraci postgraduálního vzdělávání, a je tedy státní organizací, jejímž prostřednictvím je proces postgraduálního vzdělávání státem organizován. Návrh změn samozřejmě předkládá plně zachovat kompetence Ministerstva zdravotnictví, tedy jeho řídicí, kontrolní, legislativní, správní a metodickou činnost. Zařazováním školenců do všech oborů a výkonem jejich zkoušek na IPVZ získá Ministerstvo zdravotnictví okamžitý přehled o celé specializační přípravě lékařů, zubních lékařů a farmaceutů z jednoho centra a systém specializačního vzdělávání bude pro uživatele přehledný. Přitom u jmenování atestačních komisí se nic nemění. I nadále je v souladu s ustanovením § 21 jmenuje ministr zdravotnictví na základě návrhů univerzit, komor, odborných společností, akreditovaných a vzdělávacích zařízení. Vlastní vzdělávání bude i nadále probíhat tak, že všechny pověřené organizace, lékařské fakulty a komory na základě veřejnosprávních smluv a IPVZ a poskytovatelé zdravotních služeb mohou získat akreditaci ve smyslu ustanovení § 13 návrhu zákona a v rámci této akreditace vzdělávat. Zároveň mohou všechny pověřené organizace provádět zápočty praxe při plnění podmínek vzdělávacího programu, a to včetně zápočtu praxe z oboru do oboru a zahraniční praxe a u nástavbových oborů i doktorandského studia. Stručně řečeno, lékařským fakultám bude ulehčeno od nezbytné administrace při organizování postgraduální přípravy, aby se mohly více věnovat vlastní vzdělávací činnosti.

Tolik krátce ke zdůvodnění pozměňovacího návrhu, který má svěřit organizaci vzdělávání, zařazování studentů do oborů a zkoušení Institutu pro postgraduální vzdělávání lékařů.

Ještě bych se nyní krátce dotkl navrhovaného rušení vzdělávacího oboru praktický lékař pro děti a dorost.

Myslím si, že toto není dobrý návrh, protože v tomto oboru působí dva tisíce lékařů. Dva tisíce lékařů, kteří poskytují kvalitní primární péči dětem a mládeži. Myslím si, že tento obor ukázal svoji životaschopnost, že se osvědčil, lidé, rodiče jsou spokojeni s tímto způsobem poskytování péče a že není žádná reálná potřeba tento systém měnit. V zásadě ani žádné zdůvodnění v návrhu zákona pro slučování s oborem pediatrie nebylo předloženo. Navíc by vlastně mělo dojít ještě k prodloužení vzdělávání ze čtyř na čtyři a půl roku a to při současné věkové skladbě samozřejmě znamená zpomalení obnovy lékařů, protože průměrný věkový rozsah je už dosti vysoký.

Takže bych chtěl říct, že jsem si dovolil předložit i pozměňovací návrh, který zachovává tento obor ve své původní podobě a jenom připomínám - v redukci podle návrhu má dojít ze 46 na 43 oborů a v zásadě navrhuje se zřízení nového oboru maxillofaciální chirurgie, ve kterém počet lékařů je zhruba několik desítek ve srovnání s počtem lékařů v oboru praktičtí lékaři pro děti a dorost, kde působí dva tisíce lékařů. Je to obrovský nepoměr a vlastně ani jedna změna, to znamená to sloučení s oborem pediatrie, ani naopak zařazení toho maxillofaciálního oboru není řádně zdůvodněno. Proto se přimlouvám za to, aby obor praktický lékař pro děti a dorost byl zachován ke spokojenosti veřejnosti, rodičovské veřejnosti, kteří s tímto oborem a s působením lékařů jsou spokojeni. Děkuji za pozornost