Pocity, které prožívají všichni obyvatele města nelze slovy popsat. Nakonec tomu odpovídá i atmosféra v celém městě, lidé chodí a dívají se do země, stojí sice spolu na ulici, ale často vůbec nemluví, protože zkrátka neví, co si k tak kruté a nepochopitelné události mají říci. Většinou stačí pohled a lidé si rozumí. Hovoří spolu navzájem svými srdci. Tiše chápou své pocity, protože jsou identické. Vůbec již nelze najít slova, kterými bychom dokázali vyjádřit podporu, soucit a účast s rodinami obětí. Nejlepší cestou, kterou zvolila většina z nás, je tak tiché zapálení svíce na místě tragédie.
V takové chvíli prohlášení ministra vnitra o rizikovém chování starosty, které zasáhlo obyvatele již tak těžce zkoušeného města jako jedovatý šíp, nemohu jinak než označit za neetické, neprofesionální a hloupé. Mediální přestřelce mezi ním a starostou nebo v obecnější rovině mezi policií a městem se po jeho prohlášení již nepodařilo zabránit a v těchto tak těžkých okamžicích, kdy truchlíme nad zcela nepochopitelnou smrtí našich spoluobčanů, na mne působila tato nesmyslná šarvátka velmi nevhodným a nedůstojným dojmem, značně narušujícím pietu těchto dní. Jediným pro mne přijatelným východiskem z této situace je osobní omluva pana ministra. Upřímně bych mu přál, aby k ní nalezl dostatek vnitřní síly.
Pokud jsme postaveni před něco tak hrozného, přirozeně hledáme východisko, hledáme nějaké racionální opatření či systém, který by pro příště opakování něčeho podobného vyloučil. Chápu proto diskuzi ve veřejnosti i mezi vrcholnými politiky nad tím, jak upravit vydávání zbrojních pasů, jak do evidence vtáhnout lékaře, jak udělat to či ono, aby se něco podobného nemohlo již nikdy opakovat. Nic z toho nás však před zcela nepředvídatelným a náhodným útokem psychopata neochrání. Když nebude mít legální zbraň, opatří si nelegální nebo použije úplně něco jiného. Nikdy nedokážeme předvídat, co může drobná jiskřička v duši těchto jedinců zažehnout, nikdy nebudeme schopni zjistit, kteří z nás to jsou. Nikdy neovlivníme roli náhody v dané situaci, zda dojde pouze k nadávkám, ke zranění, ke smrti či přímo k masakru. Co však můžeme udělat a na co bychom měli zaměřit svoji pozornost především, je to, být co nejlépe připraveni na řešení takové situace, pokud již nastane.
Jaké poučení by si policie i Ministerstvo vnitra mělo vzít pro případ opakování podobné situace? Nechci a nemohu jim radit, ale z mého pohledu by nemělo zapadnout následující. Pokud policie hovoří s osobou uvězněnou v objektu ovládaném útočníkem, musí ji dát pokyn, aby s nikým dalším nehovořila a sdělila, komu již tuto informaci řekla, a kde se asi dotyčný nachází, aby jej mohla policie co nejdříve nalézt a zabránit úniku této informace. Nevím zdá má policie zákonnou možnost zakázat médiím informovat v průběhu takovéhoto zásahu o události z jiných než policejních zdrojů a natáčet průběh zásahu. Pokud má, je potřeba ji neprodleně využít, pokud nemá, bylo by vhodné, aby se ministerstvo vnitra zamyslelo nad uzákoněním podobného práva. Rovněž bych doporučoval vyhodnotit míru operativnosti nasazení ÚRN na kterémkoliv místě republiky. Jak se ukazuje, i při východní hranici našeho státu se mohou dít velké věci a i my, jako občané naší republiky, chceme mít přirozeně jistotu, že pomoc dorazí v reálném čase.
Další otázka vyvstává ohledně toho, zda měla a jak měla policie informovat starostu nebo obecněji místní samosprávu. Nechci se zaplétat do směsice paragrafů ohledně toho, jakou má kdo povinnost a právo. Zcela zřejmou realitou ovšem je, že starosta je v místě většinou obecně uznávanou autoritou. Je tedy přirozené, že občané i média se při výskytu takovéto události jako první dožadují nějaké informace právě po něm a také jeho vyjádření přikládají značnou váhu. Mělo by být v nejlepším zájmu policie, aby pokud chce celou událost dobře zvládnout, jej vtáhla do dění a mohla tak být jeho autorita využita vhodným způsobem a tak jak si situace žádá. Nepodařilo se to ve Vrběticích, nepodařilo se to v Uherském Brodě, podaří se to příště?
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: ODS
