Pokud chceme zvyšovat kvalitu života a životní úroveň obyvatel, je třeba změnit celý systém odměňování. Za minimální mzdu, kterou pobírají necelá 3 procenta pracujících, se dá pouze živořit, nikoliv žít. Takže její zvedání o několik stokorun nic neřeší, a ve světle brutálního ožebračení národa Českou národní bankou v závěru minulého roku, se spíše jedná o dorovnání její kupní síly, resp. bídy. Daleko větším problémem, než je minimální mzda, je skutečnost, že většina tuzemských pracujících pobírá mzdu, která se té minimální velmi přibližuje shora a její růst je naprosto minimální, takže ani nekompenzuje výše zmiňované ožebračení Českou národní bankou, které mělo prý pozvednout export v době, kdy byl český export na svých historických maximech. Nejvíce toto opatření přirozeně pomohlo zahraničním vlastníkům českých firem, kteří za své výrobky utrží Eura, ale české zaměstnance vyplácí v korunách. Zvýšení jejich tučných zisků z oslabení české koruny si asi každý dokáže spočítat. Jejich hlasitý nářek kvůli zvýšení minimální mzdy, proto není na místě.
Ovšem, pokud to vláda myslí vážně se zvyšováním životní úrovně pracujících, měla by zejména zjednodušit přijímání a propouštění pracovníků a především snížit vysoké odvody firem za zaměstnance. Tím by se nepochybně zvýšila šance i pro dlouhodobě nezaměstnané alespoň nějakou práci sehnat, třeba i na omezenou dobu. Největším problémem je totiž dlouhodobá nezaměstnanost, kdy lidé ztrácí pracovní návyky a na jejich psychiku má často devastující účinky. Pro firmy, zaměstnávající dlouhodobě nezaměstnané, bych si dokázal představit snížení odvodů i na nulu, po nějaký vymezený čas. Zkrácením nesmyslně vysokých plateb v rámci tzv. církevních restitucí, by se prostředky ve státním rozpočtu na kompenzace, zcela jistě našly.
Psali jsme:
PhDr. Ing. Mgr. Jan Hrnčíř, MBA, LL.M.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Hrnčíř - profil
