A že takových Šmudlů v zemích českých je! Nevlastní ovšem ani tak neumyté hrnečky (ty možná taky) jako spíše stovky a tisíce chátrajících staveb. Nejenže tak porušují zákon, který vlastníkům ukládá starat se o svěřený majetek s péčí řádného hospodáře. Nejenže tak bez užitku zvolna spějí ke zkáze i spousty potenciálních bytových prostor, jež pak pohotoví developeři nahrazují zástavbou stále vzácnější zemědělské půdy. Oni ti nezodpovědní vlastníci dostávají do velmi nezáviděníhodné situace i samosprávy měst a obcí. Naštvaným lidem je úplně fuk, že obec nemovitost nevlastní. Tlačí na starostu, ať už konečně s tou či onou ruinou něco udělá, a servítky si přitom neberou.
A tak třeba ve městě, kde jsem zastupitelem, jsme byli nuceni za velké peníze vykoupit secesní stavební skvost, který od bývalého státního podniku zprivatizoval soukromník. Ukousl si ovšem příliš velké sousto. Přeprodal tedy budovu dál a ta pak šla z ruky do ruky, čím dál víc chátrající, přesto vždycky za vyšší cenu, aby si každý nový majitel přišel na své. Nakonec už ji nechtěl nikdo, a aby se předešlo nejhoršímu, bylo nuceno koupit secesní budovu město. Všechny ty „vejvary“ (rozdíl mezi cenou původní a konečnou) a následná rekonstrukce byly tak zaplaceny z veřejných peněz. A nešlo o jediný případ, i v současnosti radnice řeší další podobný. Jde dokonce o památkově chráněný objekt.
Co si pak myslet, když se jeden dočte, že „Policie varuje majitele domů před „klinikáři““ (LN, 17. 1.), kteří, vyhnáni ze žižkovské Kliniky, se možná rozhlížejí, kterou z dalších zanedbaných a chátrajících nemovitostí v Praze (prý jich má být na sedm tisíc) obsadit?
Připravuje se nový zákon, který má dále urychlit vyvlastňování. Ale pozor, nikoliv vyvlastňování nesvědomitých majitelů nemovitostí, následky jejichž nedbalosti (když je nebudu podezřívat z něčeho horšího) následně sanujeme z peněz nás všech – na to sice zákon je, ale tak bezzubý, že by si ani majitelé ruin nemohli výhodnější přát. Vyvlastňovat se má v zájmu urychlené realizace tzv. liniových staveb. Jde o vyvlastňování těch, kdo v drtivé většině péči o vyvlastňovaný majetek nezanedbávají.
Ti jsou na tom hůře než nedbalci parazitující v posledku na veřejných prostředcích. Jistě, squatterské obsazení cizího majetku je porušením zákona, neoprávněný zásah do majetkových práv – navzdory tomu, že díky squatterům obsazený objekt je konečně k něčemu smysluplnému využíván. Navzdory tomu, že do jeho údržby konečně někdo investuje čas, práci, finanční prostředky, navzdory tomu, že díky „okupantům“ (jak squattery taky jednou někdo nazval) objekt nespadne a nezpůsobí třeba nějaké neštěstí.
Jistě je tedy v souladu se zákonem, když v krajním případě úřady i za pomoci policie nechají neoprávněně obsazený objekt vyklidit. Je-li to také v souladu s běžně uznávanou morálkou, je jiná věc.
Čekal bych ale, že se stejnou vehemencí se budou ty úřady brát i za ochranu veřejných prostředků, které by nebylo nutno vynakládat, kdyby majitelé tak důsledně chráněných nemovitostí nezanedbávali povinnou péči o ně. A kdyby se policie neomezila jen na úřední ochranu jejich nerušeného chátrání.
Miroslav Hudec, psycholog a publicista
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
