Protože jsem z Jižní Moravy, tak bych přidala košty vína a burčákové pochody. Navrh zákona dle mého poškodí zejména obyvatele a podnikatele dotčených oblastí. Náš kraj si bez těchto akcí nedokážu představit a určitě by z části ztratil své kouzlo.
Sama se každým rokem účastním několika takových koštů pálenek či vína, případně burčákových pochodů. Košty patří na většině území Jihomoravského i Zlínského kraje k tradičním akcím. Troufám si tvrdit, že jde o naše kulturní dědictví, pořádání koštů si drží více méně stejnou podobu několik desítek let. Je to jedna z mála příležitostí společenského vyžití pro důchodce, kteří na těchto akcích pyšně prezentují své výrobky.
Vrásky všem pořadatelům ale i milovníkům koštů dělá paragraf 14 připravovaného zákona, který se zabývá příležitostným prodejem alkoholu. Podle odstavce 1 tohoto zákona by se víno smělo prodávat na výročním trhu, veřejnosti přístupné slavnosti, kulturní a taneční akci. Pálenky by pak bylo možné v rámci příležitostného prodeje prodávat pouze na kulturní a taneční akci.
I když snad na každém koště hraje cimbálka a u té si lidé i rádi zatancují, pořadatelé koštů jsou skeptičtí (a já s nimi) k tomu, zda by se dal košt podřadit pod kulturní nebo taneční akci. Je to spíše společenská akce, při které je možné poslechnout si živou hudbu či si případně zatancovat.
Je proto otázkou, zda by košty neskončily kvůli tomu, že zákon s nimi nepočítal a úředník, přesně se držící litery zákona, by prodej alkoholu na takové akci nepovolil, protože nejde ani o kulturní, ani o taneční akci.
Musely by se potom tradiční košty přejmenovat a pořadatelé by z nich museli udělat akci s bohatým kulturním programem, který samozřejmě není podstatou koštu či pochodu?
Musíme si dávat pozor na veřejné zdraví?
Klasické vymezení pojmů na začáku připravovaného zákona napovídá, že jde opět o implementaci práva EU. Tuto domněnku potvrzuje i důvodová zpráva. V té se také operuje s pojmem veřejné zdraví. Nad tímto pojmem si lámu hlavu už delší dobu. Jistěže nám ho Evropská unie vydefinovala (na co není definice, to neexistuje). Podle zákona o veřejném zdraví je veřejným zdravím zdravotní stav obyvatelstva a jeho skupin. Pokud by člověk pátral, určitě najde víc definic tohoto pojmu, o které se pokoušeli právníci. Když se na něj však podívám selským rozumem, domnívám se, že nic jako veřejné zdraví neexistuje. Každý člověk má svoje zdraví, každý jiné. Zdraví se nedá zprůměrovat, abychom jej mohli nazvat veřejným. Tento nesmysl byl vymyšlen proto, aby se jeho prostřednictvím mohly vytvářet další zákazy, omezení a regulace.
Měla by být každého věc, jak přistupuje ke svému zdraví. V důvodové zprávě je uvedeno, že je konzumace alkoholu v České republice velký problém a že existuje dokonce celých 15% obyvatel, kteří konzumují alkohol denně nebo obden. Já osobně znám více lidí, kteří každý den požívají alkohol. Ani jeden z nich však s alkoholem nemá problém a není alkoholik. Dokonce i lékařské studie doporučují pít alkohol v malém množství denně. Žádný zákon z lidí nikdy neudělá abstinenty. Kdo vůbec řekl, že být abstinentem, je ta jediná správná cesta?
Samozřejmě, že se v důvodové zprávě operuje s tím, že léčba nemocí související s alkoholismem stojí moc peněz. Pak se nabízí jednoduché řešení; pokud sis své tělo zhuntoval sám, zaplať si léčbu taky sám. Myslím, že to by mělo na prevenci alkoholu zdaleka větší vliv, než nemožnost koupit si panáka na fotbalovém zápase.
Vše ve velké míře škodí. Lidé riskují svůj život a zdraví dnes a denně. V Tatrách se v tomto období skoro denně zabije nějaký lyžař nebo snowboardista, který vyjede ze zpevněných sjezdovek a strhne na sebe lavinu. Tento člověk porušil zákaz pohybovat se mimo vyznačená místa. Zákaz nezafungoval, ale proto přece nezakážeme lyže nebo snowboardy. Nebo snad ano?
Vše v lidských rukou může být zbraň, která může způsobit něco špatného. Pokud se tak však stane, není to chybou oné zbraně, ale dotyčného člověka.
Šance na záchranu koštů stále existuje
Co se týče koštů, pevně věřím, že se na ně v návrhu zákona jen zapomnělo a že se jak organizátoři koštů, tak (nejen) poslanci zvolení za Jihomoravský a Zlínský kraj zasadí o to, aby na ně zákon myslel. Zátím je návrh zákona projednáván ve výborech, čeká ho ještě druhé čtení, ve kterém je možno předkládat pozměňovací návrhy.
V úvodu jsem zmínila důchodce, kteří se na tyto akce celý rok těší. Proto apeluji na všechny poslance, když ne na nás ostatní, myslete alespoň na ty důchodce, kterým byste sebrali jeden ze smyslů jejich života. To teď nepřeháním, ani si z toho nedělám srandu, ono být důchodcem na vesnici a hnát se za získáním co nejvyššího bodového hodnocení svého vína nebo pálenky, není nějaká maličkost. Určitě by touto ztrátou utrpělo jejich veřejné (psychické) zdraví.
Terézia Išková,
zastupitelka Hodonína za Svobodné
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
