Nemohu se ztotožnit ani s jednou z takto extrémních poloh. Proto bych jen rád poukázal na několik faktů.
Bezesporu jsme členy vojenské aliance NATO a rozhodně má toto členství smysl a důvod. I když se z oficiálních míst a mediálního světa se poukazuje na to, že se jedná o deklaraci naší příslušnosti k NATO. Nejedná se však o vojenskou kolonu tohoto vojenského paktu, ale čistě o vojenskou kolonu armády USA. Důvodem průjezdu této vojenské kolony není dopravit se odněkud někam, třeba pro účel cvičení, ale jen deklarace síly. Rozhodně se však nejedná o akci, která by jakkoliv mohla být srovnávána s okupací naší země v roce 1968.
Této akci se přikládá deklaratorní smysl, jako ukázka síly a to vůči Rusku. V tomto smyslu se také odkazuje na naše zapojení do NATO. Naše nedobrá historická zkušenost s válečnou agresí byla však převážně spojena s Německou, nacistickou agresí a posléze v menší míře se Sovětskou, komunistickou okupací. Tato akce má také čistě emocionální charakter a jako taková spíše přispívá k rozdmýchání vášní a nikoliv rozumnému zklidnění situace v Evropě a na světě.
Projíždějící armáda USA je prezentována jako jistota naší obrany vůči možné agresi Ruska. V tomto smysl bych si dovolil poukázat na malou statistiku, která rekapituluje války vedené USA za posledních 64 let. V důsledku náš koaliční partner válčil v průměru každé 2,6 roku po celém světě.
Nemohu a nechci vytvářet diskusi o smyslu těchto válek a zejména o jejich příčinách a mnohdy smyšlených důvodech na jejichž základě se vojska USA zapojila, nebo tyto války dokonce iniciovala. V důsledku se totiž nejedná o rozhodnutí vojenská, ale politická a reálně o motivaci zejména ekonomickou.
Malá rekapitulace vojenských aktivit USA: 1950 KOREA, 1954GUATEMALA, 1958 INDONÉSIE, 1959 KUBA, 1965 BELGICKÉ KONGO, 1964 VIETNAM, 1964 LAOS, 1967 GUATEMALA, 1969 KAMBODŽA, 1980 ÍRÁN, 1981 SALVADOR, 1981 NIKARAGUA, 1983 GRENADA, 1986 LYBIE, 1989 PANAMA, 1991 IRÁK, 1995 BOSNA, 1998 SŮDÁN, 1999 SRBSKO, 2001 AFGANISTÁN, 2003 IRÁK, 2004 HAITI, 2011 LYBIE, 2014 SYRIE.
Osobně bych se jako stát ve vtahu ke zbraním raději angažoval tak, aby je nikdo nemohl vyvážet a dodávat do zemí s nejistou vojenskou a mocenskou strukturou, viz Islámský stát a, země v Africe, ale i soukromé vojenské skupiny (z obou stran) na Ukrajině. Předvádět je na vojenských přehlídkách, či ve vojenských kolonách je velice, ale velice zavádějící. A mimochodem jsme malá země, a přesto nám vybuchují sklady a v nich desítky tun soukromé munice a zbrání právě na vývoz kamsi do světa! Tomáš JarolímBezesporu jsme členy vojenské aliance NATO a rozhodně má toto členství smysl a důvod. I když se z oficiálních míst a mediálního světa se poukazuje na to, že se jedná o deklaraci naší příslušnosti k NATO. Nejedná se však o vojenskou kolonu tohoto vojenského paktu, ale čistě o vojenskou kolonu armády USA. Důvodem průjezdu této vojenské kolony není dopravit se odněkud někam, třeba pro účel cvičení, ale jen deklarace síly. Rozhodně se však nejedná o akci, která by jakkoliv mohla být srovnávána s okupací naší země v roce 1968.
Této akci se přikládá deklaratorní smysl, jako ukázka síly a to vůči Rusku. V tomto smyslu se také odkazuje na naše zapojení do NATO. Naše nedobrá historická zkušenost s válečnou agresí byla však převážně spojena s Německou, nacistickou agresí a posléze v menší míře se Sovětskou, komunistickou okupací. Tato akce má také čistě emocionální charakter a jako taková spíše přispívá k rozdmýchání vášní a nikoliv rozumnému zklidnění situace v Evropě a na světě.
Projíždějící armáda USA je prezentována jako jistota naší obrany vůči možné agresi Ruska. V tomto smysl bych si dovolil poukázat na malou statistiku, která rekapituluje války vedené USA za posledních 64 let. V důsledku náš koaliční partner válčil v průměru každé 2,6 roku po celém světě.
Nemohu a nechci vytvářet diskusi o smyslu těchto válek a zejména o jejich příčinách a mnohdy smyšlených důvodech na jejichž základě se vojska USA zapojila, nebo tyto války dokonce iniciovala. V důsledku se totiž nejedná o rozhodnutí vojenská, ale politická a reálně o motivaci zejména ekonomickou.
Malá rekapitulace vojenských aktivit USA: 1950 KOREA, 1954GUATEMALA, 1958 INDONÉSIE, 1959 KUBA, 1965 BELGICKÉ KONGO, 1964 VIETNAM, 1964 LAOS, 1967 GUATEMALA, 1969 KAMBODŽA, 1980 ÍRÁN, 1981 SALVADOR, 1981 NIKARAGUA, 1983 GRENADA, 1986 LYBIE, 1989 PANAMA, 1991 IRÁK, 1995 BOSNA, 1998 SŮDÁN, 1999 SRBSKO, 2001 AFGANISTÁN, 2003 IRÁK, 2004 HAITI, 2011 LYBIE, 2014 SYRIE.
Osobně bych se jako stát ve vtahu ke zbraním raději angažoval tak, aby je nikdo nemohl vyvážet a dodávat do zemí s nejistou vojenskou a mocenskou strukturou, viz Islámský stát a, země v Africe, ale i soukromé vojenské skupiny (z obou stran) na Ukrajině. Předvádět je na vojenských přehlídkách, či ve vojenských kolonách je velice, ale velice zavádějící. A mimochodem jsme malá země, a přesto nám vybuchují sklady a v nich desítky tun soukromé munice a zbrání právě na vývoz kamsi do světa!
Psali jsme:
Tomáš Jarolím
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Tomáš Jarolím
