Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážená vládo, dámy a pánové, milí hosté, říká se, že důvěra daná (?) rozumu je víc než inteligence. Kladu si otázku, co je smyslem vyjadřování důvěry vládě. Pokud bychom si našli dost času a probrali se stenografickými záznamy projevů, které zazněly za posledních dvacet let tímto sálem, myslím, že bychom narazili vždy na stejný formát tohoto aktu. Probíhá podle neměnného vzorce, vláda a její poslanci chválí a obhajují se, opozice kritizuje a útočí.
Nejsem v politice úplným nováčkem, jako zastupitelka obce i krajská zastupitelka dobře znám obstrukce, boj o většinu, obhajobu i kritizování, které politiku provází. Ani dole to není selanka a ne vždy je to idyla. I tam často platí, že od soupeře uslyšíte: "Víš, já s vámi souhlasím, ale jsem v opozici, tak to přece nemohu říct." Je však svým způsobem zábavné i smutné zároveň pozorovat, jak jakoby mávnutím proutku se z obhájců stávající kritici, z obránců útočníci, a to vlastně jen z principu: když vládnou, je všechno dobře, když nevládnou, je všechno špatně. Není proto divu, že tato země vloni dospěla k předčasným volbám, že dnes tu na vaše ano či ne čeká nová vláda. Změna, kterou si voliči vynutili, nebyla dána jen aférami předních politiků, jak jsme od nich často slýchávali. Ty se staly pouze nevyhnutelným katalyzátorem, výbuchem přetopeného papiňáku. Domnívám se, že občané se vyslovili proti zaběhaným praktikám, proti ustáleným mechanismům moci, vládnutí a chování. Proto jsem si kladla otázku, jestli je reálné, aby skončilo a změnilo se alespoň něco z toho, co voliči chtějí, jestli je možné, aby opozice nenadávala jen z principu, že je opozice, aby se ve schizofrenním postavení neocitali lidé, když kritizují, co ještě přednedávnem sami obhajovali. A abychom neobhajovali najednou něco, co jsme ještě včera zavrhovali.
Já nevolám po pověstném klidu na práci nechvalně známé opoziční smlouvy, ani netvrdím, že ti, kteří dnes žádají Poslaneckou sněmovnu o důvěru k vládnutí, jsou lidé bezchybní, andělé a svatí na orloji se svatozáří. Já chci vyjádřit naději, že to, co se nám podařilo v tomto zákonodárném sboru za pár měsíců prosadit, se může stát malou sněhovou koulí, která se valí svahem a nabaluje na sebe další a další sníh. Uznávám, že v této mimořádně teplé zimě se v naší české kotlině jedná o přirovnání značně nadsazené. Nechci, aby se veřejnost dočkala po čase sněhové koule plné nabaleného bláta a bahna, která v sobě v posledních letech koncentrovala všechno negativní a destruktivní, co znechutilo i toho statisticky nejprůměrnějšího občana naší země.
Ráda bych vám dnes připomněla, že jsme se tu nesešli kvůli osobním exhibicím a možnosti v přímém přenosu sehrávat zdánlivě jasné a rozdané role. I pro divadelní hru je vždy zajímavé a přínosné, když se ze svatouška stane zloduch a ze zlosyna Limonádový Joe. Chci jen podotknout, že sedmnáct žen a mužů, jimž tu dnes vyslovíme důvěru, nejsou partou hic, která si chce na základě krásných do vět složených nesplnitelných slibů vynutit souhlas s vládnutím, jehož jediným cílem je udržet si čtyři roky místa v úřadech. Není to množina lidí, kteří se na sebe budou trvale usmívat. Vím, že i přes koaliční smlouvu půjdou často vzájemně do střetů, ale programové prohlášení dává jasná kritéria a měřítka jejich řešení. Vláda, která si dnes přišla říci o povolení realizovat svůj program, nás bezesporu ani za rok, ani za čtyři léta nepřivede do ráje, ani nic takového nenabízí. Vláda, která má i mou důvěru, od počátku nabízí změnu, říká, jak jí chce dosáhnout. Z toho, jaký pokřik v táboře oponentů vyvolává, jsem si jista, že vykročila správným směrem. Upoutávka v jednom z televizních kanálů připomíná Čapkův výrok: "Představte si to ticho, kdyby lidé říkali jen to, co vědí." Je opravdu tak nesnadné se k tomu přiblížit?
Děkuji vám za pozornost. (Potlesk z řad poslanců ANO.)
Psali jsme:
Ing. Jaroslava Pokorná Jermanová
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PSP ČR
