Junek (KDU-ČSL): Současný zákon nedokáže ochránit mnohé památky před devastací

Vážený pane předsedající, kolegyně kolegové, připravil jsem si takové delší zdůvodnění předkládané novely, co je na ní dobré, co je na ní špatné, já to ale asi trochu zkrátím.

Nicméně asi na úvod bych řekl, že ten současný památkový zákon z roku 1987, resp. 1988, byť není tak starý, tak přes mnohé novely nemůže reflektovat změny, které nastaly po roce 1989, ať je to obrovský stavební boom, stanovené nároky na moderní způsob bydlení, účast spolků na veřejném životě včetně ochrany architektonického dědictví atd. atd. Čili ty změny po roce 1989 byly tak veliké, že se toho tehdy téměř nového zákona hodně dotkly a je potřeba je tedy nějakým způsobem zapracovat do současné novely, do toho nového současného zákona.

Na konkrétních případech vidíme, že ten současný zákon nedokáže ochránit mnohé památky před devastací. Toho jsme svědky poměrně často. A stejně tak nedokáže ochránit celkový ráz a charakter památkových zón. Důvody, které jsou - je jich víc, jmenoval bych jenom některé, mimo jiné je to na jedné straně - zákon nedává orgánu státní památkové péče žádný nástroj vynucení povinností při nelegálním nakládání s nemovitostí v památkové rezervaci či zóně. To je na jedné straně.

Na straně druhé je vlastníkům nemovitostí v památkových rezervacích a zónách, aniž by tyto nemovitosti byly kulturními památkami, tak jim je ukládána řada omezení bez možnosti poskytnout za tato omezení ve veřejném zájmu náhradu z prostředků státu.

To jsou dvě věci, které jdou vlastně proti sobě a které ten současný zákon neřeší. Mohl bych uvádět další příklady, co tomu stávajícímu zákonu chybí. Například účast spolků na ochraně architektonického dědictví. Mohl bych také jmenovat v oblasti archeologie, kde současný zákon nereaguje na nové metody archeologických výzkumů. Jenom si třeba vzpomeňte na ten obrovský boom detektorů kovů atd. Zákon také neřeší badatelský archeologický výzkum a jenom rámcově řeší ty záchranné archeologické výzkumy. Dál, co by starému zákonu šlo vytknout, je absence ověřování odborných znalostí u osob vykonávajících regulovanou činnost. Také neřeší závěrečné restaurátorské zprávy atd. atd.

Co si myslím, že je také velkou slabinou starého nebo stávajícího zákona, je, že fakticky neumožňuje provedení vyvlastnění kulturní památky, když dotyčný majitel, vlastník, se o ni špatně stará, nebo resp. nestará, tak není tady prakticky žádná možnost tuto kulturní památku vyvlastnit. Těch věcí, které jsou nevyhovující nebo chybí, bych mohl jmenovat celou řadu, ale to asi není tak podstatné.

Je tedy zřejmé, že doba si žádá zcela nový zákon, který bude komplexně reagovat na změny ve společnosti za těch posledních 25 let, jak jsem to uváděl. Asi už dál nebudu rozebírat to, co nový zákon obsahuje nového. Teď všechny ty věci, které jsem vyjmenoval, tak ten nový zákon obsahuje, nebo napravuje. Samozřejmě je to i zahrnuto v důvodové zprávě, takže tím vás nebudu obtěžovat, zahrnovat. Spíš bych se podíval na věci, které mně osobně v tom zákoně chybí, nebo mně přijdou naopak nadbytečné a zatěžují například práci archeologů, takže ty bych tady, jenom některé z nich, uvedl.

Co se právě týká archeologie, tak jedna z věcí, která mně vadí a myslím si obecně v té archeologické obci, tak je zavedení úplně nové věci, co se týká záchranných archeologických výzkumů, a to je tzv. projekt výzkumu. K tomu je poměrně velká kritika nebo nevole z řad archeologů. Ono je to logické. Je to další poměrně velká administrativní zátěž. Už dnes jsou archeologové poměrně značně zahrnuti administrativou místo toho, aby prováděli základní archeologické výzkumy, jejich vyhodnocení, psali nálezové zprávy, tak dost času tráví jinou administrativou, která je nesmírně zatěžuje. A právě tyto projekty by k tomu dál přispěly. A hlavně paradoxně tyto projekty výzkumu by vlastně předpokládaly, aby ten archeolog vycházel z něčeho, co vlastně neví a co mu pak teprve ukáže ten samotný výzkum. To znamená, ten projekt by chtěl, aby archeolog řekl, kolik to bude stát, co všechno bude dělat, co v té zemi je atd., a to vlastně neví, dokud se do té země nedostane. Takže trošku taková paradoxní věc. Jak by to šlo řešit. Osobně si myslím, že takovým vhodným nástrojem by bylo zavedení archeologických oborových standardů odborné práce. Ty by jasně řekly, nebo by stanovily určitá kritéria, za kterých se archeologické výzkumy provádějí. Stanovily by nějaké mantinely, nějaké rámce a vlastně i ten investor by věděl zhruba, co může od archeologického výzkumu v nějakém objemu očekávat a kolik by zhruba měly být i náklady. Takže to by bylo určité řešení, o kterém by bylo dobré se pobavit.

Další takovou slabinou v oblasti archeologie v tomto zákonu vidím vydání závazného stanoviska v oblasti archeologie. Jde konkrétně o to, že postup v návrhu zákona je oproti dosavadní právní úpravě v praxi neúměrně složitý pro stavebníka a pro orgány památkové péče je zatěžující. Umožňoval by také dle mého názoru ovlivňovat úředníky "oerpéček" nabídkami nebo nátlakem, aby určité záměry vyhodnotili tak, jakoby archeologické dědictví poškodit nemohly a aby nebyly zapsány do evidence zásahů. Zase je tady nějaké možné řešení, a to takové, aby závazné stanovisko se nahradilo zápisem oznámení do evidence zásahů.

Asi poslední věc. Archeologie, víc jich říkat nebudu, opomenuté zásahy. Zkrátka mohlo by dojít k tomu, že by nastala situace, kdy se k zásahům zapsaným v evidenci zásahů nepřihlásí žádná fyzická (?)osoba a najednou by vlastně ty zásahy byly plonkové, nebo nikdo by se k nim nepřihlásil, nikdo by ten záchranný archeologický výzkum neudělal. Tady bylo řešením do zákona doplnit například to, že takovéto výzkumy nebo zásahy pak provádí památkový ústav, že je zajistí právě on nebo pověřená osoba. Takže to jenom některé připomínky k těm ustanovením nového zákona nebo návrhům zákona, které se týkají archeologie.

Jedna moje připomínka k památkové péči, a sice konkrétně, že dle mého názoru v návrhu chybí zásada komplexního přístupu ve smyslu ochrany památky spolu s jejím prostředím, které nemá být rušivé a nemá snižovat kulturní hodnotu té památky. Čili jde o to, že my sice chráníme tu jednu konkrétní památku, ale tím, jaké prostředí okolo ní je, tak ji pak nějakým způsobem znehodnotíme, anebo se může stát to, že sice chráníme památkově nějaký objekt, ale to jeho využití pak takovým způsobem památku dehonestuje, že památka ztrácí svůj význam a smysl. To by ten zákon měl lépe řešit, aby k tomu nedocházelo a s tím by si měl nějak poradit.

To jenom některé z těch připomínek, o kterých bych pak rád diskutoval ve výborech a byl bych rád, aby se nějakým způsobem dostaly i do těla toho zákona.

Závěrem, a doufám, že ta diskuse ve výborech bude korektní, že budou padat jasné argumenty. Já jenom bych tady reagoval. Je to opravdu hodně dávno, bylo to v dubnu, ale kolegyně Černochová tady mimo jiné říkala, že většina památkových území byla vymezena v době socialismu. Není to, prosím vás, pravda. Já jsem si tu informaci ověřoval. V době socialismu bylo vymezeno 44 % památkových rezervací a ani jedna památková zóna. Kolegyně tady třeba také říkala v dubnu, že v tom novém zákonu ten návrh zákona pranýřovala a bylo to něco podle ní, co zasahuje do svobod jedince a že to je jakýsi nástroj přebujelé regulace dnešní doby. Já bych jenom k tomu chtěl říct, že ta regulace, co se týká památkové péče, to není ani výmysl dnešní doby ani socialismu, ta už tady nějakým způsobem funguje téměř 150 let a právě díky tomu tady máme to velké množství památek. Máme tady ty památky, kterými se chlubíme a za kterými nás sem jezdí turisté z celého světa. Takže ta regulace nám naopak pomohla k tomu, že dneska se máme čím chlubit.

Jinak pro vaši zajímavost, v době meziválečné, v době první republiky, měla Praha velmi přísnou regulaci. A myslím si, že můžeme za to být rádi, že právě třeba díky těmto regulacím z první republiky Praha vypadá tak, jak vypadá, zase že je tím lákadlem pro turisty. Jenom na to bych chtěl upozornit.

Závěrem snad jenom to, že samozřejmě ten zákon nevyřeší celou řadu dalších problémů památkové péče. Jen namátkou bych uvedl velice nízké a slabé ohodnocení pracovníků památkové péče. To samozřejmě vede k tomu, že tam je obrovská fluktuace zaměstnanců. Problém je pak v tom, že dost často rozhodnutí pracovníků v památkové péči jsou jiná, nenavazují na sebe a to je poměrně velký problém.

Určitě taky velkým problémem je nedostatek financí na provádění stavebně historických průzkumů např. už jenom v objektech památkových vlastněných státem. Celá řada památek, které jsou ve vlastnictví státu, dodnes nemá stavebně historický průzkum, což je určitě také velký nedostatek. A obecně samozřejmě nedostatek financí v památkové péči. Ale to bychom mohli pokračovat dál, to samozřejmě zákon nevyřeší. Ten řeší jiné věci. Já bych byl rád, abychom ho pustili do druhého čtení. Tam ty problémy vydiskutovali včetně těch, které jsem tady nastínil já, a podařilo se zákon vyprecizovat tak, aby byl ke spokojenosti všech. Děkuji.