Juříček (ANO): ČT je umírající firmou, fakta mluví jasně

Schvalování Zpráv Rady ČT o hospodaření ČT provázelo v Poslanecké sněmovně mnoho emoci a protože se k tomuto tématu, opět velmi emocionálně, vyjadřovali i letenští demonstranti, považuji za potřebné se k situaci kolem ČT ještě jednou vrátit a racionálně ji shrnout. Pouze takový postup totiž může vést ke smysluplnému závěru.

Vycházíme-li z předpokladu, že jsou číselné údaje ve Zprávách o hospodaření ČT pravdivé, tak je nepochybné, že Česká televize je umírající firmou a že toto umírání začalo s nástupem současného generálního ředitele. Tento fakt je natolik zřejmý, že nemá smysl jej dále rozebírat. Mnohem podstatnější je zjistit, jak k tomuto došlo, co to bude znamenat do budoucna, případně, co je nutné rychle udělat.

Současné problémy ČT začaly tím, že generální ředitel ČT zpracoval, a Rada ČT schválila, dlouhodobé plány technického a ekonomického rozvoje ČT, které nereflektovaly ekonomickou realitu. Nyní však nezkoumejme, zda šlo o záměr, či „pouze“ o neschopnost, a věnujme se důsledkům.

Na základě těchto chybných plánů každý rok ředitel ČT předložil, a Rada ČT schválila, deficitní rozpočet, kdy ztráta byla kryta z finanční rezervy, kterou v ČT zanechal předchozí management. Přestože deficitní hospodaření ČT bylo po celou dobu zcela patrné z jejích účetních závěrek a dalších dokumentů, tak členové Rady ČT, ani vedení ČT nepodnikli žádný krok k nápravě. Proto se dá očekávat, že současný management ČT se, namísto zlepšení současné ekonomické situace a zajištění stability prostřednictvím zkvalitnění vlastní manažerské činnosti, zaměří pouze na snahu o navýšení koncesionářských poplatků. Přijít s nastavenou dlaní je samozřejmě nejjednodušší, ale opravdový manažer se takto nechová.

Na semináři o hospodaření ČT jsme se dozvěděli, že poslední dlouhodobý plán ČT končí rokem 2021 a že plány budoucí se zřejmě teprve připravují. Výsledkem toho není na konci roku 2019 jasné, co se ve firmě má dít po roce 2021. Dlouhodobé plánování je tedy v podání managementu a Rady ČT plánování zhruba na následující dva roky. Něco podobného je ale v organizaci podobného typu zcela nemyslitelné. Fakt, že se zodpovědný kontrolní orgán, tedy Rada ČT, začal zaobírat úbytkem majetku firmy až po téměř osmi letech jejího ztrátového hospodaření, a to až po tlaku zvenčí, už snad ani nelze komentovat, protože se vymyká čemukoli, co si lze, v souvislosti s řízením firmy, představit.

„Nejsme v situaci, kdy bychom nevěděli, že finanční zdroje ČT nějakým způsobem mizí a že je potřeba najít řešení, které bude po roce 2021.“

Tato slova jsem nepronesl já, ale generální ředitel ČT, a to 8. října 2019 na semináři o hospodaření ČT. Přiznávám, že v tomto ohledu s panem generálním ředitelem do jisté míry souhlasím, ale to je víceméně vše. V ekonomice platí, že peníze nikdy jen tak nemizí a pokud někde ubývají, tak obyčejně jinde naopak přibývají. Tím, kdo na úbytku majetku ČT vydělal, se však nyní nezabývejme, i když se jedná o zajímavou otázku, na kterou bude v budoucnu rovněž potřeba najít odpověď.

Jestliže dlouhodobě „někam mizí“ majetek jakékoli účetní jednotky, tak jde buď o manažerskou chybu, nebo o záměr. V každém případě ale nevyhnutelným důsledkem bude buďto útlum, nebo konec činnosti této jednotky. Jiná varianta není možná. Vzhledem k faktu, že dlouhodobé strategické plány ČT o útlumu, nebo o likvidaci ČT nehovoří, tak lze konstatovat že současný generální ředitel ČT vytvořil, a Rada ČT schválila, dlouhodobé plány, které nereflektují hospodářskou situaci. To je fatální manažerské selhání a ten, který se jej dopustil, nemůže zůstat na svém místě.

Budeme-li věřit výše citovaným slovům generálního ředitele ČT a (auditovaným) číselným údajům ze Zpráv Rady ČT, tak jsme v situaci, kdy provoz ČT je, ve své současné podobě, udržitelný zhruba do konce roku 2021. V té době již bude zcela zlikvidována zděděná finanční rezerva a České televizi tak zůstanou pouze miliardové závazky, nedostatečný provozní kapitál, naddimenzované výrobní kapacity a naddimenzovaný počet zaměstnanců. Co se stane pak? Abychom si na tuto otázku mohli odpovědět, je potřeba si nejprve ujasnit, co se nestane: z mnoha důvodů nedojde ke zvýšení TV poplatků dříve než v roce 2023 a pokud se hospodaření ČT nestane transparentní a efektivní, tak ke zvýšení nejspíš nedojde vůbec. Jak se tedy situace bude řešit? Žádná firma v podobném stavu nemůže postupovat jinak, než se pokusit co nejvíc „ořezat“ výdaje a zároveň najít dodatečné zdroje peněz a je téměř jisté, že stejně bude muset postupovat i ČT. Na konci celého procesu pak bude zcela jiná televize, než jakou ji známe dnes. Pravděpodobně si zachová (samozřejmě úsporněji realizované) zpravodajství, sportovní kanál (pokud bude vůbec existovat) přenechá atraktivnější přenosy Nově Sport a O2 Sport (ostatně; tento proces již začal), omezí se hraná tvorba i publicistika, a filmaři budou moci ČT využít maximálně jako formálního koproducenta při žádostech o filmové granty EU, avšak nikoli jako partnera přinášejícího vlastní finanční vklad. Dále se prodá majetek ČT, tedy technika, budovy, pozemky, a dojde k propouštění přebytečných zaměstnanců. To bude účet za osm let trvající televizní večírek, kdy se nikdo nestaral o to, co bude zítra.

Vzhledem k ekonomické situaci České televize je nutné velkou část zmíněných kroků učinit co nejdříve, protože je zřejmé, že každý den odkládání znamená bolestivější dopady v budoucnosti. Rovněž je zřejmé, že nápravu situace není možné svěřit současnému managementu, jelikož není důvod se domnívat, že ten, kdo dlouhodobě pracoval špatně, najednou dokáže pracovat dobře. Jedině snad, kdyby předtím pracoval špatně záměrně...

A nyní k Poslanecké sněmovně, jejíž zákonnou povinností je kontrolovat Radu ČT, jak kontroluje management ČT. Zde nastal, podle mého mínění, nejzávažnější problém. Při schvalování Zpráv za roky 2016 a 2017 Sněmovna nebyla schopna racionální diskuse a odmítla hledat a přijmout rozumná řešení. Místo toho jsme slyšeli zcela prázdná slova o nezávislosti, důvěryhodnosti a mnoho dalších nonsensů. Aby Česká televize mohla být nezávislá, tak musí vůbec existovat a aby mohla existovat, tak nesmí trvale „někam mizet“ její majetek. Důvěryhodnosti České televize by také prospělo, kdyby některé její veřejné zakázky nebyly realizované tak, že je možné se oprávněně domnívat, že byl porušen zákon, nebo kdyby Česká televize ve svém vysílání nepropagovala, a to navíc ještě zdarma, obchodní činnost společnosti, kterou vlastní generální ředitel České televize a jeho žena. To vše při sněmovní rozpravě zaznělo, o tom všem byly předloženy důkazy, tím vším se ale Sněmovna odmítla zabývat! Doufejme, že jen prozatím. Kde jinde by se mělo dbát na dodržování pravidel, než tam, kde pravidla vznikají?

Jedním ze základních pilířů demokracie je předpoklad, že zákon platí pro každého stejně. Důsledkem rozhodnutí Poslanecké sněmovny ve věci výše zmíněných Zpráv tedy bude pouze další oslabení víry ve spravedlnost, v Poslaneckou sněmovnu a v politiku obecně, což v souhrnu znamená oslabení víry v demokracii jako funkční politický systém. Mimo těchto důsledků ale bude mít schválení Zpráv Rady ČT o hospodaření ČT za roky 2016 a 2017 i další výstupy, které jsme si již popsali výše. Schválením byl pouze získán čas k dalšímu pokračování ekonomické likvidace ČT a v této souvislosti si připomeňme, že jen od roku 2012 daňoví poplatníci (televizní poplatek je ve skutečnosti jen jinak nazvanou daní) do veřejnoprávní televize „nalili“ zhruba 50 miliard korun.

„Veřejnoprávnost“ a „nezávislost“. Tato dvě slova používají bojovníci za ekonomickou devastaci ČT nejčastěji. Začněme veřejnoprávností, protože s tou budeme hotovi velmi rychle. Tento termín není specifikován v žádném zákoně, ani jiném obdobném ustanovení a jde tedy o pojem bez jakéhokoli uchopitelného obsahu. Jedná se však o dobrý marketingový nástroj. Spojení slov „veřejnost“ a „právo“ zní opravdu velmi vznešeně, avšak ve skutečnosti jde o prázdný soubor písmen. A jak je to s nezávislostí?

Nezávislost samozřejmě neexistuje. Obecně akceptované normy sociálního chování a přírodní zákony nyní nechme stranou a věnujme se vztahům (závislostem) pracovním, právním a ekonomickým, protože o ty jde v daném případě především. Každý z nás je závislý na mnoha faktorech. Zaměstnanec na svém nadřízeném, ten zase na svém nadřízeném a tak dále, až celý tento řetěz skončí u majitele subjektu. Avšak ani ten není nezávislý. Jeho nezávislost je, stejně jako u kohokoli jiného, ohraničena právními předpisy a ekonomickými zákonitostmi. Každý majitel, ať už soukromý subjekt, nebo stát, si proto dodržování uvedených pravidel hlídá a má k tomu vytvořené příslušné mechanismy. Jak je tomu v případě České televize? Tam funguje hierarchie závislosti „zaměstnanec – nadřízený“, avšak toto řetězení končí u osoby generálního ředitele, jehož nezávislost, jak se ukázalo, není omezována vůbec ničím. Konání generálního ředitele ČT dnes není korigováno ani Radou ČT, ani Poslaneckou sněmovnou, ale bohužel ani ekonomickými zákonitostmi a zřejmě ani obecně platnými zákonnými a podzákonnými normami. Zdůrazňuji, že jde o nezávislost osoby ředitele České televize, nikoli o nezávislost České televize, jako instituce. Ta, protože v ní hierarchie „zaměstnanec – nadřízený“ podle všeho funguje velice dobře, je naopak závislá velmi, a to právě na vůli svého generálního ředitele. Ničím neomezená, nebo nedostatečně omezená vůle jakéhokoli jedince je však neslučitelná nejen s demokracií, ale také s efektivním řízením ekonomického subjektu a neexistuje žádný rozumný důvod, aby to neplatilo i pro Českou televizi a její vedení.